Pražské metro je unikátní i ve světovém měřítku. Téměř veškeré technické zázemí metra, které je v jiných městech většinou v povrchových objektech, je v Praze pod zemí. Podívejte se s námi na nejrozsáhlejší labyrinty podzemních prostor, které najdete v neveřejných částech stanice Florenc.
Každá stanice zvlášť
Obě stanice na Florenci mají vlastní technické zázemí. To zajímavější je na "béčku". Většina jeho zařízení se nachází v raženém středním tunelu stanice. Podobná řešení najdete ve všech ražených stanicích, ovšem nejsou tak rozsáhlá. To proto, že na Florenci jsou také služby pro celou síť metra.
Základem každého zázemí je několikazdrojové napájení stanice. Jen v tunelech (délka tratí je 59,3 km) se nachází kolem 500 km vedení vysokého napětí (22 kV). Dalších 500 km nejdete na povrchu.
Z pohledu cestujících je nejdůležitější trakční napájení (pro soupravy) a energie pro osvětlení, které je zálohováno asi nejdůkladněji ze všech systémů. V každé stanici je akumulátor o napětí 220 V a kapacitě kolem 500 Ah, který zajistí osvětlení prostor stejnosměrným napájením asi na hodinu a půl.
Provoz řídí počítač, který analyzuje vybití a následně vypíná (podle stanovených priorit) některá svítidla. Po vybití akumulátorů zůstane v provozu ještě orientační osvětlení, které je běžně zhasnuto.
Další část tvoří zabezpečovací zařízení, které má na starosti hlídání vlaků, aby se nesrazily. Na béčku je stále původní zabezpečovač ARS. V povodní zničených stanicích je nově vyrobené zařízení.
Zabezpečovací zařízení ARS je instalováno také v části spojky z béčka na céčko, která slouží jako obratová kolej.
Proč je přestup na Florenci jiný
Spojka samotná je pak příčinou podivného přestupu mezi oběma trasami. Na spojce musí vlak překonat výškový rozdíl necelých 30 metrů při sklonu 40 promile. K překonání proto potřebuje přibližně kilometr kolejí. Aby to bylo prostorově možné (inženýři se vyhýbali blízké Vltavě), má tvar, který připomíná závit šroubu.
Na Florenci je velmi rozsáhlý systém větracích štol. Nejhlubší větrací šachta má hloubku 40 metrů. Za ní následují tlakové uzávěry (hlavní a přechodová komora). Vzduch ze stanice a přilehlých tunelů vysává pár obřích ventilátorů pomocí navzájem propojených větracích štol. Hodinový výkon jednoho je až 60 tisíc metrů krychlových. Motor má proto příkon až 75 kW.
Některé strojovny eskalátorů na Florenci se nacházejí mimo prostory stanic. Proto k nim vedou přístupové štoly a zvláštní schodiště a výtahy. Jsou to velké pozemní prostory, ve kterých je vše potřebné. Stoje jsou obrovské, jen hřídel má sedm a půl tuny.
V technických prostorech se ztratí i zkušení zaměstnanciPři reportáži o fungování protipovodňové ochrany metra přítomní novináři nejednou vyslechli varování, ať se drží skupiny, neboť v zázemí metra se snadno ztratí i zkušení pracovníci metra. Svědčí o tom také historka mého souseda, který v tunelech pracoval. "Jednou jsem pracoval na opravě blízko stanice Florenc. Dodělal jsem práci, zkontroloval jsem výsledek. Vše bylo v pořádku, tak jsem přehodil brašnu s nářadím přes rameno a vyrazil jsem zpět do dílny. Jdu tunelem a vyjdu ... (delší odmlka), no koukám se kolem, v druhé stanici na Florenci." A určitě nebyl první a ani poslední. |