Parapsychologie, vědecký výzkum takzvaných fenoménů psi (zahrnující mimosmyslové vnímání, psychokinezi a další jevy), bývá často považována za pavědu či pseudovědu. Tento kategorický soud se ovšem vynáší hůře, když hovoříte s váženým profesorem psychologie na univerzitě ve švédském Lundu, která se řadí do první stovky prestižních světových univerzit. Právě zde provádí svůj výzkum Etzel Cardeña, přední osobnost světové parapsychologie. Zeptali jsme se, s jakým úspěchem.
Etzel Cardena (1957) Původem Mexičan, je profesor psychologie na univerzitě ve švédském Lundu, kde je ředitelem Centra pro výzkum vědomí a anomální psychologie (CERCAP). V minulosti zastával pozice prezidenta Společnosti pro psychologickou hypnózu (APA Division 30), Společnosti pro klinickou a experimentální hypnózu a Parapsychologické asociace. Ta jej v roce 2013 vyznamenala Cenou Charlese Honortona za integrativní přínos, navíc dvě jeho knihy získaly cenu Kniha roku (v letech 2015 a 2016). Cardeña je autorem více než 300 publikací včetně knih Altering Consciousness (2 svazky),Varieties of Anomalous Experience a Parapsychology: A Handbook for the 21st Century. Kromě své profesionální práce na poli psychologie je také uměleckým ředitelem Mezinárodního divadla v Malmö a působí jako divadelní režisér, herec a scenárista. |
O parapsychologii jakožto vědeckém poli se moc nemluví. Kolik univerzit podporuje podobné výzkumy?
Počet univerzit, kde je možné se věnovat parapsychologickému výzkumu, bych v současné době odhadl na 25. Nejlepší podmínky jsou pro to ve Velké Británii, kde je 10 takových univerzit. Zde ve Švédsku se můžete parapsychologii věnovat na třech univerzitách, v USA asi na pěti, nějaké jsou v Německu, Francii, Nizozemsku, Austrálii a Japonsku. Těmi univerzitami myslím ty skutečné, ne nějaké „new age“. A pak je zde několik nezávislých institutů, jen asi pět na celém světě.
Dokázal byste odhadnout, kolik je za rok publikováno nových vědeckých studií zabývajících se fenoménem psi?
Na tomto poli vycházejí dva hlavní recenzované vědecké časopisy s celkem zhruba 15 až 20 studiemi za rok. Upřímně řečeno, to není mnoho, když to srovnáte se stovkami a tisíci studií ročně v mnohem užších oborech. Například když vezmete jen jediný maličký aspekt neurovědy, výzkum takzvané P300 vlny, zabývající se otázkou, co se děje v mozku 300 milisekund po vnějším impulzu, vychází ročně více studií než v celé parapsychologii.
Je to dobré znamení? Co to říká o důvěryhodnosti parapsychologie?
Víte, dnes není právě jednoduché provádět parapsychologický výzkum. Je to časově velmi náročné, se sice zřejmými, ale malými výsledky a nedělá to zrovna dobře vaší kariéře. Nedoporučoval bych vám zahájit vědeckou dráhu doktorátem z parapsychologie. Nejdříve si musíte vybudovat bezpečné postavení jako vědec v jiném oboru a teprve potom se můžete opatrně věnovat výzkumu psi. Musíte být paranoidní, abyste neudělal žádnou metodologickou chybu, a připravte se na útoky od vědců, kteří nevědí o parapsychologii zhola nic, a přesto věří, že mají autoritu vynášet o ní závěry. Zkrátka je daleko jednodušší získat doktorát z výzkumu P300, protože tak můžete snadněji publikovat a získat dobrou pověst.
Není za tím spíš něco jiného? Jestliže po více než 100 letech není v nějaké oblasti žádný pokrok, není na čase uznat, že jde o slepou uličku?Ale ten pokrok zde je! Před sto lety jsme neměli ganzfeld a jiné typy studií, neměli jsme statistické kumulativní důkazy existence fenoménu psi. Celá oblast a metodologie vypadá nyní zcela jinak než před 100 lety.
Metastudie kombinuje data řady studií a zobrazuje je v grafu. Horizontální linka reprezentuje 25% hranici, kde by byly výsledky v případě, že jde o náhodu. Čím větší je počet opakování, tím menší je rozsah nejistoty (vertikální tykadla).
A co budoucnost? Očekáváte nějaký další vývoj, nové objevy či důkazy?Velmi slibně vypadá výzkum nevědomých projevů psi. Řekněme, že vám zde v této místnosti budu v náhodných intervalech dávat malé elektrické šoky a v jiné budově budeme měřit, co se děje ve fyziologii člověka, který je vám blízký. Cítí v nějaké míře na dálku vaši bolest, vaši emoci? Možná ne vědomě. Můžeme ale měřit různé fyziologické aspekty v jeho/jejím těle a sledovat, zda dochází k nějakým drobným změnám. Některé z těchto studií byly velmi úspěšné, zvláště s lidmi, kteří byli různými způsoby uvedeni do změněného stavu vědomí.
Výsledky studií mimosmyslového vnímání v ganzfelduStudie v angličtině: Revisiting the Ganzfeld ESP Debate: A Basic Review and Assessment Metastudie věnovaná ganzfeldu vyšla také v recenzovaném časopisu Psychological Bulletin s vyšším ratingem. |
Opravdu? Uspěla parapsychologie v replikovaných experimentech prováděných nezávislými výzkumnými týmy?
Ano, uspěla. Dobrým příkladem mohou být testy psi s použitím tzv. ganzfeldu, které jsme prováděli také zde na univerzitě v Lundu. Tyto experimenty byly během let opakovány a publikovány více než desítkou různých výzkumných týmů na celém světě, a to s pozitivními výsledky vysoko nad úroveň náhody.
Připomněl byste mi, co to je ganzfeld? Nějaká speciální technologie?
Jde o zvláštní, ale velmi jednoduché prostředí, které pomáhá redukovat externí impulzy. Osoba v ganzfeldu má oči zakryté půlkami ping-pongového míčku tak, že jsou oči otevřené. To je velmi důležité, protože zavřené oči mohou způsobit, že začnete usínat nebo snít. S otevřenýma očima, které jsou zakryté míčky, jste poté vystaveni červenému světlu. Na uších máte sluchátka, v nichž slyšíte pouze bílý šum, a v klidu odpočíváte. Takové nastavení může napomoci tomu, že jste extrémně citliví k informacím charakteru psi.
Co jsou fenomény psiParapsychologie zkoumá takzvané fenomény psi, oblast lidské zkušenosti, kterou nelze vysvětlit známými fyzikálními či biologickými mechanismy. Psi se obvykle dělí na dvě skupiny projevů: tzv. mimosmyslové vnímání (zahrnuje telepatii, prekognici a jasnozření) a psychokinezi. Termín je odvozen z písmene ψ (psi) řecké abecedy, jímž začíná slovo „psyche“ označující mysl, duši. Pojem byl poprvé použit v roce 1942 psychologem Robertem Thoulessem v článku z časopisu British Journal of Psychology. |
A jaký experiment lze tedy v ganzfeldu úspěšně provést?
Typickým příkladem je situace, kdy někdo v jedné místnosti sleduje videoklip, který byl vybrán náhodně. Takto jsou náhodně přehrány čtyři klipy. V jiné budově uvedeme druhou osobu do prostředí ganzfeldu a tato osoba dostane za úkol uhádnout vždy ten „správný“ klip. Studie ukazují statisticky vyšší poměr správných tipů, než odpovídá náhodě (více než 1:4).
To mi připomíná film Minority report, kde vystupují „tušitelé“, lidé se zvláštními telepatickými schopnostmi, kteří jsou připojeni k počítačové síti. Věříte, že jednou budeme mít takovou „psi technologii“?
Nemyslím si. Když mluvíte s lidmi, kteří například měli silnou zkušenost telepatie, všimnete si, že tyto věci se často dějí ve velmi speciálních situacích, třeba v krajním ohrožení života. Efekt, který můžeme změřit v laboratoři, je proto velmi slabý, protože takové situace neumíme napodobit. Přesto zde malý efekt je.
A co tak pracovat se „speciálními talenty“?
Tito lidé existují, ale velmi těžko se hledají, zvláště v prostředí naší západní civilizace. Někteří takzvaní „psychici“ (též tzv. média) jsou částeční, či úplní podvodníci a většina, ačkoli nejsou nepoctiví, prostě nemá žádný mimořádný talent. I když dostanete takovou úspěšnou osobu do laboratoře, její schopnosti budete těžko měřit. Představte si, že psi je něco jako vysoká úroveň kreativity, například jako být básníkem. Můžete přivést básníka do laboratoře a nařídit mu, aby teď a tady začal básnit? Výsledek nebude nic moc.
Ale stejně, kdyby zde byl nějaký měřitelný efekt, nebylo by kolem okamžitě mnohem více vědců, kteří by soutěžili o to, aby jako první prokázali tento úžasný objev, zasluhující jistě Nobelovu cenu?
Předně, za parapsychologii Nobelovu cenu nedostanete, nedává se ani za psychologii. A když jste velmi chytrý a ambiciózní vědec, nejspíš si vyberete bezpečnější pole výzkumu s výhledem na rychlé výsledky. Jak jsem říkal, parapsychologický výzkum je velmi složitý a efekty jsou slabé.
Etzel Cardena, přední osobnost světové parapsychologie ve své kanceláři na univerzitě v Lundu (říjen 2016).
Jak se cítíte, když provádíte tyto experimenty zde na prestižní univerzitě v Lundu? Respektují vás kolegové jako seriózního vědce?
V mém oddělení ano. Jednou jsem byl napaden některými členy fakulty hard sciences za to, že jsem publikoval článek o důkazech fenoménů psi. Ale parapsychologie není mým jediným zaměřením. Jsem velmi aktivní i v jiných oblastech obecné psychologie a jsem vlastně nejčtenější autor z mého oddělení. Nikdo tedy nemůže zpochybňovat moji produktivitu nebo vliv na celý obor psychologie. Mám tedy alibi. (smích)
Přijďte si zahrát s náhodouExperiment Náhoda Od 31.10. do 14.11. postupně v Národní technické knihovně, v nákupním centru Metropole Zličín a v Liberci.
|
Proč si myslíte, že je ze strany mainstreamové vědy taková averze vůči parapsychologii?
Určitý druh lidí má z možnosti, že by psi jevy doopravdy existovaly, prostě strach. A někdy jsou až sprostí. Slyšel jsem vědce, kteří tvrdí, že celá naše práce je prostě „piece of shit“. Ale posuďte, je normální, aby někdo říkal o nějakém výzkumu, v němž nemá expertízu, že to je absolutní nesmysl, že dotyční vědci jsou podvodníci nebo pošuci a že by měli s výzkumem přestat?
Někteří vědci, včetně vás, místo pojmu parapsychologie raději používají jiné termíny: výzkum vědomí, anomální psychologie. Je třeba nového označení pro totéž téma?
Myslím si, že slovo parapsychologie je zatíženo kontroverzí. Mnoho lidí vnímá parapsychologii jako něco duchovního, jako víru. Od lidí, kteří se dozvědí, že jsem parapsycholog, často dostávám různé spirituální knížky. Ale ve skutečnosti jsou mnozí parapsychologové velmi materialističtí a někteří dokonce silně zpochybňují určité aspekty tohoto výzkumu.
Je parapsychologie pavěda? Kde vy osobně vidíte hranici mezi vědou a pavědou?
Pavěda je pojem, který často používají skeptici jako urážku. Ale zeptejte se filozofů vědy: ani oni nemají jasno, co vlastně pavěda je. Pro mě je rozdíl ve správném používání vědecké metody: stanovení hypotézy, kontrolované experimenty, konstruktivní kritika, recenzované vědecké studie a tak dále. To vše máme stejné jako vědci v jiných oborech a mnohdy dokonce s přísnější kontrolou experimentů.
V čem spočívá problém parapsychologie?Poznámka redakce Parapsychologie patří k oborům, které využívají vědeckých metod. Často dokonce v jistém slova smyslu pečlivěji a exaktněji, než je běžné v v mnohem zavedenějších oborech. Parapsychologové si skutečně dávají pozor, aby nemohli být odmítnuti jako pseudovědci nebo pavědci. Například Asociace parapsychologů vyžaduje po svých členech doktorát na akreditované univerzitě v uznávaném oboru. Proto se dá mluvit o protovědě či okrajové vědě. Co chybí parapsychologii k tomu, aby se stala uznávanou vědeckou disciplínou? Po formální stránce je to především komunikace (či spíše nekomunikace) s vědci ze zavedených vědeckých oborů (psychologie, medicína atd.), články parapsychologů nejsou obvykle publikovány v prestižních mezioborových recenzovaných vědeckých časopisech, píše Erich Goode, americký sociolog specializující se na sociologii odchylek. Právě parapsychologie je podle něj svým způsobem odchylka od „vědecké normy“, a to navzdory tomu, že se snaží formálně dělat vše pro to, aby ji ostatní vědci uznávali. Parapsychologie se může opřít o velkou podporu veřejného mínění. Podle Gaullupova průzkumu z roku 2005 až 73 % Američanů věří alespoň některým z tvrzení parapsychologie (překvapivě napříč různými demografickými skupinami, neplatí tedy, že méně vzdělaní lidé důvěřují parapsychologii více apod.). Parapsychologové (na rozdíl třeba od astrologů) se nechlubí tím, že vědí něco, co ostatní ne. Netvrdí, že disponují mimosmyslovými schopnostmi, pouze popisují pozorování a experimenty. A jejich metody jsou, jak již bylo řečeno, často stejně rigorózní jako v jiných oborech. Problém parapsychologie spočívá v tom, že nenabízí žádné uspokojivé odpovědi na otázky týkající se mechanismu fungování oněch jevů, které parapsychologie studuje. „Tam, kde by konvenční vědec hledal mechanismus (ptal se na otázku ‚jak?’), parapsycholog nedává žádné smysluplné odpovědi,“ píše Goode. „A druhým problémem je neschopnost parapsychologů replikovat studie, zopakovat experimenty ostatních.“ To parapsychologové zdůvodňují třeba tím, že jsou jevy špatně měřitelné nebo nevyzpytatelné. Ale to je u odvětví, jehož proponenti zdůrazňují experiment jako hlavní nástroj poznání, zásadní nedostatek. Podle Marcella Truzziho tak „parapsychologové zřejmě nikdy nebudou přijímáni jako konvenční vědci.“ (pka) |
Jaká hlavní hypotéza stojí za fenoménem psi?
Hlavní myšlenka je v několika slovech následující: vědomí není omezeno na signály, které přicházejí z našich smyslů a rozumu. Množství informací, které mnohdy nevědomě přicházejí do naší mysli, je jako široká řeka. Protože je informací tolik, můžeme si všimnout jen těch nejvýraznějších, které jsou potřeba pro naše přežití. Ve zvláštních situacích, nebo prostě náhodou, se do našeho kognitivního systému dostanou i další, jemnější střípky informací a my jsme někdy schopni je použít. Za normálních okolností je však nevnímáme. Teprve právě v krajních situacích, jako je například ohrožení života blízké osoby, jsou informace výraznější a my si jich všimneme.
Máte teorii, nebo alespoň kandidáta na teorii, jak by tyto jevy mohly fungovat?
Existují různé úrovně teorií, ale obecně jsme velmi daleko od jakéhokoli pochopení. Nejsem fyzik, ale to málo, co vím o kvantové mechanice, ukazuje, že si nemůžeme být jisti ani samotnou podstatou hmoty. Uznávaní fyzikové prezentují teorie o vnitřní propojenosti vesmíru. Možná, že to je něco, co by fenomény psi mohlo vysvětlit. Jestliže nerozumíme podstatě času, prostoru a hmoty, jak si můžeme být jisti, že fenomény psi nejsou reálné?
Někteří lidé očekávají další vědeckou revoluci. Místo materialistického, naturalistického paradigmatu má prý přijít něco holističtějšího. Je to i váš názor?
Existuje mnoho interpretací vědeckého naturalismu a materialismu a nezapomeňte, že věda nikdy není jediný hlas. Jak jsem řekl, mnozí parapsychologové jsou materialisté. O „revoluci vědomí“ už slyším od 60. let, ale revoluce ve vědě jsou vlastně velmi vzácné. Mým cílem je jen pomoci rozšířit naše poznání reality tím, že prozkoumáme důkazy pro fenomény psi.
