Po úvodu, ve kterém jsme si představili soutěžící stroje, se nyní podíváme do jejich nitra a vyzkoušíme, jak se jim daří v různých testech.
Pohled do nitra - jak snadno lze PC otevřít?
U běžných počítačů se uživatel do jeho vnitřku musí prodírat přes několik šroubků a ani samotné snímání a opětné umísťování krytu se neobejde bez větších či menších problémů. Námi testované počítače však měly přístup k základní desce a dalším součástem systému vyřešen velice elegantně. K rozborce počítače (samozřejmě až po záruce) není potřeba žádný šroubovák a ani nepřiměřené násilí. U Scenicu S2 stačí pouze odjistit pojistku na zadní straně a kryt je pak lehce odnímatelný. Ještě jednodušší systém je u počítače IBM. Zde stačí po stranách zatlačit na dvě tlačítka, která uvolňují krycí plech, jenž jde posléze sejmout stejně lehce jako v předchozím případě. EVO od Compaqu má pro změnu pojistku umístěnou navrchu. Také zde je po jednoduchém otevření zámku pojistky velice jednoduché kryt sundat. A vše samozřejmě platí i v opačném gardu, tedy při zakrývání vnitřností počítače.
Vnitřní prostor je u všech tří modelů řešen velice úsporně a modulárně. Na poměrně malém prostoru není příliš místa na nějaké šlendriánství. Také systém hromadné výroby, kde téměř každý pohyb pracovníků podléhá normě, nedává příliš prostoru pro větší nepřesnosti. Je to vidět i na testovaných počítačích, kde má téměř každý kablík své přesné umístění. Velice příjemný je u všech počítačů přístup k mechanikám. Ty samotné nejsou připevněny šroubky, ale plastovými držáky, které po stisknutí umožňují velice jednoduché vysunutí toho kterého zařízení. K dílenskému zpracování jsme neměli ani v jednom případě výhrady.
Pro stabilitu systému je důležité chlazení vnitřních částí a především procesoru. Z tohoto hlediska dopadl nejlépe systém od společnosti Hewlett-Packard. Přístup vzduchu k procesoru není ničím omezen, navíc je nad čipem umístěn velice robusní chladič. Horší už to budou mít paměti a další případné PCI karty. Přímý přístup vzduchu k procesoru je díky plastovému přivaděči i u NetVisty, celkové řešení však dává o něco horší možnost jeho cirkulace ve skříni. U Scenicu S2 má procesorový větrák patrně nejhorší práci, na druhou stranu jsou v tomto případě lépe chlazeny mechaniky a pevný disk.
Testy výkonu
Jak již bylo řečeno v úvodu testů, tyto počítače se mnohem více hodí do kanceláří než do domácnosti, kde jsou kladeny vysoké nároky na výkony v multimédiích a 3D aplikacích. Proto jsme jako hlavní měření zvolili test Office produktivity v programu Sysmark 2001, který byl doplněn posledním přídavným patchem.
Jak je z výsledků patrné, nejvíce ztrácí produkt společnosti Fujitsu Siemens Computers. Je to samozřejmě dáno méně výkonným procesorem, starší čipovou sadou a dalšími faktory, které vyplývají ze skutečnosti, že Scenic S2 měl svou premiéru téměř před rokem. Rozdíl mezi ostatními dvěma modely je v podstatě zanedbatelný a při práci nepostřehnutelný.
Podívejte se ještě na testy propustnosti sítě, pamětí, a mechaniky CD-ROM v programu Sisoft Sandra.
V zítřejším pokračování se podíváme na další vlastnosti systémů a test zakončíme.
