Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Dobrodruh, nebo badatel? Hrdina! Před sto lety se narodil Thor Heyerdahl

  17:53aktualizováno  17:53
Hrdiny kluků druhé poloviny minulého století byli nejen kosmonauti, sportovní a herecké hvězdy, Hanzelka a Zikmund, ale také Thor Heyerdahl. Tento norský cestovatel a experimentální archeolog udivoval plavbami po světových oceánech, během kterých hledal odpovědi na osidlování zeměkoule lidmi.

Cestovatel Thor Heyerdahl (1914–2002) | foto: Archiv iDNES.cz

Třebaže vědci později prokázali, že se většinou mýlil, jeho odvaha překonávat na primitivních kocábkách rozbouřená moře po dlouhé měsíce vzbuzovala obdiv.

Thor Heyerdahl se narodil 6. října 1914 v norském Narviku. Matka, která byla ředitelkou místního muzea, ho vedla k lásce k přírodě. Chlapec sportoval a s chutí bivakoval během krutých severských zim v horách. Studoval zoologii a geografii na univerzitě v Oslu, ale moc ho to nebavilo. Připadalo mu to příliš akademické, knižní.

Nazí uprostřed pralesa

Rozhodl se, že se pokusí hledat kořeny některých civilizací. V roce 1936 odjel s manželkou Liv na ostrov Fatu Hiva v souostroví Markézy v Pacifiku. Na této oáze vzdálené od civilizace ho zajímaly zvyky původních obyvatel Polynésie. Ovšem žili tam způsobem pro Evropana nezvyklým: nazí, v jeskyni a živili se tím, co jim příroda nadělila.

Domorodci jim vyprávěli, že jejich předkové přišli z východu přes moře. Mladý muž začal přemýšlet o tom, jak by tuto představu dokázal. Uvědomoval si, že Polynésané mají mnoho shodných rysů s obyvateli tichomořského pobřeží Jižní Ameriky. Zřejmě odtud vypluli pradávní předci obyvatel Markéz. V roce 1941 o tom uveřejnil první článek.

Avšak začala druhá světová válka a on se přihlásil do Svobodné norské armády. Spolu s několika dalšími ho britské letadlo vysadilo v horách poblíž továrny na těžkou vodu v Rjukanu. Těžká voda byla potřeba k výrobě atomové bomby. Spojenci chtěli Němcům zabránit, aby ji postavili, proto se několikrát pokusili Rjukan zničit. Heyerdahl byl členem jednoho takového sabotážního komanda.

Dobrodružství na Kon-Tiki

Heyerdahlově hypotéze o osídlení Pacifiku lidmi z Jižní Ameriky se vědci vysmáli: Nesmysl! Blouznění amatéra!

Mladý muž se nevzdal. Sehnal sponzory a kamarády z války. V džípu, který jim věnovala americká armáda, zajeli do hor v Ekvádoru. Porazili tam několik balzových stromů, jejichž dřevo je velmi lehké. Po řece je splavili k oceánu a v přístavu postavili z devíti kmenů vor. Řídili se podle rytiny z 18. století v Peru. Při stavbě nepoužili jediného hřebíku, jediného kovu ani jiných moderních prostředků. Kmeny svázali konopným lanem a na voru postavili z bambusu chatrč jako kajutu. Plachtu vytvořili z režného plátna, na něž namalovali velký obraz boha Kon-Tiky, syna Slunce starých Inků.

Takové plavidlo dosud nikdo neviděl. Stavba v peruánském přístavu vzbuzovala ohromnou pozornost. Většina lidí to považovala za bláznovství. Padaly sázky, jestli se tito dobrodruzi, pět Norů a jeden Švéd, neutopí, jakmile vyplují na moře. Členové výpravy museli podepsat listinu, v níž potvrdili, že peruánské válečné námořnictvo s tím nemá nic společného.

Vor Kon-Tiki vyplul pod norskou vlajkou 28. dubna 1947 z města Callao. Prvních padesát námořních mil ho vyvlékla na otevřené moře loď peruánského námořnictva. Potom už se pohyboval sám.

Kromě plachty ho poháněl Humboldtův proud. Denně urazil okolo osmdesáti kilometrů. Odolal i mořským bouřím. Na dohled atolu Puka-Puka doplul 30. července. S Polynésany se posádka setkala u ostrova Angatau 4. srpna, ale nepodařilo se jí tam přistát. Po čtyřech dnech vor ztroskotal u ostrova Raroia v souostroví Tuamotu. Po několika dnech je tam našli domorodci ze sousedního ostrova. Na Tahiti je později spolu se zbytky voru dopravila francouzská loď Tamara.

Kon-Tiki urazila přibližně 7 960 kilometrů za 101 dnů. Heyerdahl dokázal, že Pacifik mohli osídlit lidé z Jižní Ameriky. Ovšem nikoli, že se to tak opravdu stalo. Až v roce 2011 vzorky krve odebrané Polynésanům ukázaly jejich příbuznost s obyvateli jihovýchodní Asie.

O tomto dobrodružství napsal Heyerdahl knihu Expedice Kon-Tiki: Na voru přes jižní moře. Stala se bestsellerem. Přeložili ji do sedmdesáti jazyků a vytiskli na 50 milionů výtisků. Rovněž film, který během plavby natočili, měl úspěch. Vor Kon-Tiki vystavují ve stejnojmenném muzeu v Oslu.

Ve člunech Ra přes Atlantik

Heyerdahl byl přesvědčen o tom, že v dávných dobách se lidé plavili přes moře na chatrných člunech častěji, než si to dnes dokážeme představit. Tvrdil, že i civilizace na březích Afriky a Ameriky mezi sebou udržovaly styky.

V Peru, Čadu a v Egyptě zkoumal kresby, sošky a reliéfy, které zpodobňovaly plavidla podobná těm rákosovým. Studoval kultury, které po generace zpracovávaly papyrus. Rozhodl se, že si z papyru nechá postavit člun.

Do přístavu Safí v Maroku nechal přivézt 500 svazků papyru od jezera Tana v Etiopii. Vážily skoro 12 tun. Nikdo nevěděl, jak se taková loď staví. Heyerdahl s Björnem Landströmem ji namalovali a nechali stavět tři domorodce z Čadu, kteří stavěli malé lodičky pro plavbu na jezeře.

Člun Ra (staří Egypťané tak nazývali boha Slunce) vyplul 25. května 1969 z přístavu Sáfí v Maroku. Tentokrát si norský cestovatel vybral posádku z mnoha zemí: USA, Sovětského svazu, Itálie, Mexika, Egypta a Čadu.

„Samotná cesta na první expedici byla velikým dobrodružstvím,“ vzpomínal Heyerdahl. „Nejdřív se nám zlomilo veslo. Počasí nebylo nijak příjemné a postupně jsme si začali všímat, že konstrukce loďky měla být o něco lepší, protože se od lodi pomalu začaly oddělovat zpočátku malé kousky papyru a potom větší a větší. Záď lodi se navíc začala potápět do moře.“

V červenci 1969 měla loď za sebou 54 dnů plavby a 5 000 kilometrů. Urazila dvě třetiny plánované trasy. Poblíž karibských ostrovů zachránila její posádku výletní jachta.

Fotogalerie

Heyerdahl se však nevzdal. Za rok se vypravil na stejnou cestu. Tentokrát mu papyrusový člun postavili čtyři Ajmarové od jezera Titicaca (více zde). Skromně, v tichosti a potají. Ovšem tentokrát mu nechal dát tvar katamaránu.

Dne 17. května 1970 vyplula Ra II s osmičlennou mezinárodní posádkou směrem k ostrovu Barbados. Opět bez doprovodné lodi, jen s vysílačkou. Bez větších potíží během dvou měsíců dosáhla cíle.

„Přistání s Ra II u ostrova bylo úžasné, čekaly nás tisíce lidí,“ vzpomínal Heyerdahl. „Rozvinuli úzký červený koberec až na břeh a my jsme po něm měli vyjít nahoru. Stála tam místní vláda Barbadosu a také důstojníci řádu Maltézských rytířů ve zbroji a v červených pláštích.“

Hypotéza o možných plavbách starých Egypťanů Atlantikem byla prokázána. Ovšem současně se ukázal nový jev: obtížná spolupráce lidí z rozdílných kulturních a náboženských oblastí. To bylo ponaučení pro sestavování posádek kosmických lodí.

Předčasně ukončená plavba

Také tři starověké civilizace – Indie, Sumer a Egypt – se musely stýkat. A jak jinak, než po moři.

I tuto hypotézu se Heyerdahl rozhodl potvrdit. V Iráku si nechal postavit člun z rákosu, který nazval Tigris. Měla to být kopie plavidla dávných Sumerů. Začátkem roku 1978 vyplul Tigris z Iráku přes Perský záliv do Indického oceánu.

„Plavili jsme se z Mezopotámie, dnešního Iráku, do pákistánského údolí Indus a přes Indický oceán do Rudého moře,“ vzpomínal Heyerdahl. „Ale tam už jsme nesměli. Dopluli jsme k ústí Rudého moře, a tam byla válka na všech stranách. Dostali jsme varování od Spojených národů, protože jsme se plavili pod vlajkou OSN, že nemáme povolení přistát nikde jinde, než v malé republice Džibuti na africké straně.“

Z Džibuti, kam dorazili 3. dubna, se všichni vraceli domů letadlem.

Za sochami na Velikonočním ostrově

Bez ohledu na věk jezdil Heyerdahl po světě dál a vymýšlel nové hypotézy o propojení dávných civilizací. Během archeologického výzkumu pyramid v Tucume v Peru dospěl k závěru, že jihoameričtí indiáni stavěli velké zaoceánské lodě z rákosu. Na Sicílii zkoumal záhadnou terasu vysokou dvanáct metrů o hraně třiceti metrů, možná starý chrám. Rozborem dávných mýtů dospěl k názoru, že Vikingové přišli na Skandinávský poloostrov před dvěma tisíci let z oblasti od Azovského moře.

Thor Heyerdahl se sochou moai na Velikonočním ostrově.

Thor Heyerdahl se sochou moai na Velikonočním ostrově.

Když navštívil Velikonoční ostrov v Tichém oceánu, upoutaly ho podivné sochy moai. Rozhodl se, že je musí prozkoumat a také zjistit, jak s nimi jejich stavitelé pohybovali. Shodou okolností mu nabídl svou teorii o pohybu těchto soch inženýr Pavel Pavel ze Strakonic a slavný cestovatel ho pozval, aby to vyzkoušel.

I tato expedice měla úspěch. „Po mé návštěvě tam začali přijíždět turisté a bylo postaveno letiště a přístav a rychle začal rozvoj k turistickému ostrovu,“ napsal Heyerdahl. „Ze začátku to jednoznačně byla obrovská výhoda pro místní lidi, protože to znamenalo totální konec chudoby. Byli chytří, a tak mohli poslat děti do škol v Chile. Začal bleskový rozvoj k lepšímu. Doufám, že tak to bude pokračovat, protože místní lidé jsou velmi inteligentní a jsou schopni vnímat možný problém. Navíc chilská vláda je velice dobrá v ochraně archeologických lokalit.“

Heyerdahlovy knihy měly vždy velký úspěch bez ohledu na to, že jejich podstatu vědci obvykle kritizovali. Snad všechny vyšly i v českém překladu.

Problém přežití civilizací

Hodně času věnoval Heyerdahl úvahám o přežití naší civilizace. Mnohokrát varoval před ekologickou katastrofou, kritizoval barbarství, jehož obětí jsou tisíce stromů v amazonském pralese, upozorňoval na vymírání druhů živočichů a rostlin.

„Myslím, že dnes jsme ve velice problematické situaci. Všichni věříme, že to, co vidíme dnes, v současné době, je způsob, jak budou věci vypadat i nadále. To je chyba, kterou dělali lidé po celou historii – neschopnost vnímat třetí dimenzi, neschopnost sledovat skutečnost, že všechno se mění. Před námi na Zemi existovaly vynikající civilizace, ale ani jedna z nich nevyřešila problém přežití. Všechny civilizace se rozvíjely, dosáhly svého vrcholu a vymřely. Myslím, že pokud máme mít nějakou prominentní naději na stálou existenci, musíme se umět učit z chyb minulosti.“

A jindy napsal: „Máme větší problém než všichni před námi, protože až do středověku tu vždy byla nějaká jiná kultura na jiném místě planety, která byla připravena převzít civilizaci a vyvíjet se dál. Ale dnes už nikde žádná jiná není. Takže musíme udržet naši civilizaci na unavené planetě. Pokud tato naše civilizace zkolabuje, potom zkolabuje všechno a budeme muset začít úplně od začátku, znovu. Největší výhodu potom budou mít ti, kteří jsou dnes nejvíc izolováni a kteří jsou stále schopni přežít s prázdnýma rukama v džungli, v poušti nebo v bažinách. Máme jedinou naději a musíme udělat všechno, co je v našich silách, abychom naší katastrofě předešli. Jiná možnost není.“

Thor Heyerdahl zemřel 18. dubna 2002 v italském Colla Michari. Prohrál boj s rakovinou.

Jaký byl jeho význam? Vůbec nevadí, že mnohé jeho hypotézy se časem ukázaly jako mylné, aspoň tím našel slepé uličky pro další badatele. A hlavně nás přesvědčil o velikosti a odvaze našich dávných předků, kteří se na primitivních plavidlech vydávali přes oceány za poznáním. Určitě také přivedl mnohé mladé lidi k vědě a dobrodružství.

Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.