Podle některých je dnešní web vlastně vedlejším produktem výzkumu v jaderné fyzice. V klíčovém pracovišti CERN se setkávali a společně působili jedni z nejtalentovanějších vědců. Právě v tomto akademickém prostředí vznikla velká idea hypertextově propojené pavučiny informací, která si, jak její název World Wide Web napovídal, skutečně podmanila svět.
Historie WWW12. listopadu 1990 Vánoce 1990 6. srpna 1991 |
Britský softwarový inženýr Timothy Berners-Lee chtěl původně vytvořit prostor, kde by vědci mohli efektivně sdílet pracovní záležitosti. Ale jeho systém World Wide Web (www) dokázal nakonec s rozšířením internetu mimo akademickou sféru zásadně změnit způsob, jakým pracují a baví se stovky milionů lidí po celém světě.
Počítačová rodina
Tim Berners-Lee se narodil 8. června 1955 v rodině dvou matematiků, kteří vyvíjeli s týmem vědců v Londýně jeden z prvních počítačů historie Manchester Mark I.
Syn je později ve výstavbě počítače dohnal, během studia fyziky na oxfordské Queen’s College si postavil vlastní. Jako součástky použil procesor M6800 a starou televizi. Během univerzitních let pracoval jako programátor pro několik firem.
V CERNu nejdříve na šest měsíců
Timothy Berners-Lee přišel do Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) se sídlem v Ženevě v polovině roku 1980 jako konzultant.
Pro svou osobní potřebu tehdy naprogramoval jednoduchý elektronický katalog, přístupný odkudkoliv prostřednictvím počítačové sítě. Jednotlivé listy propojoval systém odkazů, díky nimž se daly snadno vyhledat související informace. Odtud byl jen krůček k vytvoření systému internetových stránek, mezi nimiž lze jednoduše přecházet pomocí hypertextových odkazů.
Ale nebylo to hned. Koncem roku 1981 mu totiž vypršel původní šestiměsíční kontrakt s CERNem a odešel pracovat pro firmu Image Computer Systems. Na návrhu „Informačního systému umožňujícího hypertextové propojování informací“ pracoval Tim Berners-Lee větší část 80. let.
Vágní, ale vzrušující, tak označil Berners-Leeův nadřízený jeho návrh z března 1989. Z nástroje "Information Management" se během následujících let vyklubal systém sdílení informací známý jako World Wide Web.
Po návratu do Ženevy v polovině 80. let svůj někdejší nápad rozpracoval, takže jej na jaře 1989 mohl CERNu nabídnout jako řešení dlouhodobých problémů se sdílením dat mezi vědeckými týmy.
V březnu 1989 tak vytvořil koncept, který je dnes považován za přelomový. Poslal kolegům oběžník. Nikdo nereagoval. Zeptal se tedy kolegy, co má udělat pro to, aby získal nějakou odezvu. „Mohl bys poslat oběžník,“ navrhl tehdy dotyčný. „Jestli jsem někdy dostal znamení, že opravdu potřebujeme nový systém komunikace, pak to bylo právě v ten moment,“ vzpomíná Tim Berners-Lee.
S týmem spolupracovníků navrhl také jazyk pro vytváření webových stránek (HyperText Markup Language, zkráceně HTML) a definoval protokol pro přenos stránek internetem (Hypertext Transfer Protocol, HTTP). Je i autorem programu, jenž sloužil zároveň jako editor i prohlížeč stránek.
Původní "parta" z CERNu, která se podílela na vývoji WWW. Zleva: Robert Cailliau, první webový "konvertita", Dan Brickley, průkopník RDF, Ben Segal, mentor a informatik v CERNu, Chris Bizer, Free University Berlin, Tom Scott, BBC digital media, Tim Berners-Lee, vynálezce webu, Stephane Boyera, World Wide Web Foundation a Jean-Francois Groff, informatik v CERNu.
A ještě bylo třeba vymyslet název. Padaly varianty jako Mine of Information (Důl na informace) či Information Mesh (Informační spleť). Nakonec zvítězil název WorldWideWeb (Celosvětová síť), který se posléze v modifikované podobě, s mezerami mezi slovy, stal označením pro celou službu, zatímco samotný prohlížeč byl pojmenován Nexus.
Po vytvoření systému W3 Berners-Lee také založil a řídí konsorcium World Wide (W3C), fórum technického vývoje, které dohlíží na pokračující vývoj webu.
Za klíčovou vlastnost webu považuje jeho vynálezce absenci jednoho centra: „Některé populární služby mají téměř monopolní postavení. Přestože to může mít i pozitivní dopady, nesmíme zapomínat na nebezpečí koncentrované moci, která může v důsledku vytvořit velmi křehkou infrastrukturu.“ Naopak nepořádek a decentralizovanost podle něj vedou k lepším inovacím a zajímavějšímu vývoji.
Svůj převratný vynález poskytl uživatelům bezplatně a svého rozhodnutí prý nikdy nelitoval: „Je to guttenbergovské,“ prohlásil o vynálezci W3 Eric Schmidt, v současnosti výkonný šéf Googlu, tedy jedné z firem, která na vynálezu webu vydělává miliardy.
Ocenění se však Timothy Berners-Lee přece jen dočkal. V roce 2004 ho britská královna Alžběta II. povýšila do šlechtického stavu a po dalších třech letech od ní dostal vysoké britské vyznamenání Řád za zásluhy.
