Počet teorií, které vysvětlují, proč k tragédii 15. dubna 1912 došlo, i nadále roste. Nedávno zveřejnil deník The Independent teorii Raye Bostona, který tvrdí, že spěch Titaniku přes oceán byl v důsledku požáru uhlí v podpalubí. Ten začal deset dní před vyplutím ze Southamptonu v průběhu rychlostní plavby u Belfastu.
Bostona, který tvrdí, že na teorii pracuje dvě desítky let, přivedla na tuto teorii závěť ředitele společnosti White Stare Line, které Titanic patřil.
Problémem mohlo být i více strusky v nýtech
Podle další teorie potopení Titaniku údajně způsobila špatná kvalita nýtů, které stavitelé plavidla na některých místech použili. Tvrdí to američtí odborníci na výzkum kovů v nejnovější studii.
Při katastrofě údajně nepotopitelné luxusní lodi v roce 1912 zahynulo více než 1 500 pasažérů. Při své první plavbě narazil Titanic v severním Atlantiku do ledovce a za necelé tři hodiny šel ke dnu.
Stavitel plavidla, společnost Harland and Wolff ze Severního Irska, musel postavit Titanic rychle a za přiměřené náklady, což se údajně projevilo na kvalitě. Firma navíc současně stavěla další dvě plavidla, a měla proto potíže se získáním milionů potřebných nýtů, uvedl Timothy Foecke, metalurg z Národního institutu pro standardy a technologie Spojených států a jeden z autorů nejnovější knihy o zkáze slavné lodi Co skutečně potopilo Titanic.
Výrobce proto urychloval práci nýtařů a používal materiál od náhradních dodavatelů, kteří nesplňovali požadovanou kvalitu.
"Společnost Harland and Wolff opravdu nakupovala slabší nýty," prohlásila spoluautorka knihy Jennifer Hooper McCartyová. Na její obhajobu ale uvedla, že si firma nebyla vědoma, že získává nýty horší kvality.
McCartyová strávila v Británii dva roky studiem archivů společnosti a zjišťovala i pracovní podmínky a metody dělníků loděnic. Spolu s Foeckem prozkoumali učebnice konstruktérů lodí z devadesátých let 19. století, aby se dozvěděli více o postupech a materiálech používaných tehdy při stavbě plavidel. Jejich rukama prošlo i 48 originálních nýtů z Titaniku. Zjistili, že obsahují devítiprocentní příměs strusky, přičemž povolena byla jen dvě až tři procenta.
"Čím více strusky železo obsahuje, tím je křehčí a snadněji se láme," řekl k tomu Foecke. Jeho analýza ukázala, že stavitelé také používali silnější ocelové nýty tam, kde očekávali větší zátěž, a slabší železné na místa jako byla záď a příď, kde se domnívali, že budou vystaveny nižšímu tlaku. Jenže ledovec narazil do přídě lodi.
Nýty horší kvality pak ovlivnily i výdrž svarů v trupu lodi, takže voda zaplavila šest komor plavidla. Kdyby se použily nýty jen trochu lepší kvality, voda by zaplavila jen pět komor. Loď by se podle Foeckeho udržela na hladině déle, a zachránilo by se tak více lidí. V případě, že by se zaplavily jen čtyři komory, Titanic by se zřejmě s určitými potížemi dokázal dostat do přístavu v kanadském Halifaxu.
Závěry obou badatelů ovšem jiní odborníci zpochybňují. David Livingstone tvrdí, že neexistují žádné důkazy o vědomém použití materiálů horší kvality firmou Harland and Wolff. Poukázal také na to, že druhá loď, postavená současně s Titanikem, pojmenovaná Olympic, vydržela v provozu bez problémů dlouhou dobu. Třetí loď klesla ke dnu za první světové války během nepřátelského útoku. Navíc se Titanic potopil ve srovnání s jinými současnými nehodami lodí až po relativně dlouhém čase, když váha vody v trupu plavidlo převážila. Livingstone prohlásil, že souhlasí s důkazy autorů o horší kvalitě nýtů, ovšem jejich závěry, že nýty stojí za potopením lodi, považuje za zavádějící a nesprávné. Neberou totiž v potaz celkový tvar lodi a historickou realitu. Kvalita materiálu vyráběného před sto lety se podle něj z dnešního pohledu musí pochopitelně jevit jako horší.
