Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Raketoplán se rozpadal, ale posádka nic netušila. Zkáza Columbie

aktualizováno 
NASA a s ní i celý svět si dnes, v pátek 1. února 2013, připomíná výročí tří největších katastrof při pilotovaných letech a jejich oběti. Všechny se shodou okolností odehrály vždy na rozhraní ledna a února, byť samozřejmě v různých letech.

Příznivci konspiračních teorií by o této pozoruhodnosti jistě vášnivě diskutovali. Ovšem i tak kolem těchto tragických událostí zůstala řada dodnes ne zcela vyjasněných otázek, které stále vyvolávají nejrůznější diskuse.

Týden na rozhraní ledna a února je totiž v kalendáři pilotovaných kosmických letů NASA skutečně smolným týdnem. Odehrály se v něm tři největší tragédie amerického kosmického programu.

  • Kosmická loď Apollo 1 AS-204 - 27.1.1967 - požár při nácviku na rampě, 25 dnů před plánovaným startem - tříčlenná posádka
  • Raketoplán Challenger - 28.1.1986 - exploze během vzletu do kosmu - sedmičlenná posádka
  • Raketoplán Columbia - 1.2.2003 - zničen při návrat z kosmu - sedmičlenná posádka. Do kosmu vzlétl 16.1.2003.

Apollo 1 - Challenger - Columbia

Ve všech třech případech stála za tragédiemi především nebezpečná rutina a lehkomyslná představa, že se nic vážnějšího nemůže stát. Své sehrály také lidské chyby, omyly a rovněž pletichy, protekce a kšeftaření, tedy lidské slabosti i nešvary.

Za tragickým požárem první lodi Apollo stálo lajdáctví vedoucích činitelů firmy North American a v NASA silný vliv jejího tehdejšího ředitele Jamese Webba, ale také uspávající pocit z předchozího velmi úspěšného programu Gemini.

V noci před startem Challengeru varovali inženýři z firmy Morton Thiokol, která vyrobila startovací motory, že značný mráz panující na kosmodromu mohl narušit pružnost, a tudíž i spolehlivost těsnění segmentů startovacích motorů. Dobře se vědělo, že netěsnost spojů se projevila už dříve, například při letu STS-2 Columbia a STS-51C Discovery, ale protože vážněji neohrozila vzlet, vedoucí činitelé NASA se nechali ukolébat klidem.

INFOGRAFIKA: Havárie raketoplánu Columbia v roce 2003

INFOGRAFIKA: Havárie raketoplánu Columbia v roce 2003

Start Challengeru byl navíc ostře sledován z nejvyšších politických kruhů, a ve vedení NASA si proto nepřáli jeho odklad. Po katastrofě řekl kosmonaut Henry W. Harstfield: "Jsem otřesen tím, že nás vedení neupozornilo na problémy s těsněním startovacích raket, ačkoli tyto i další technické nedostatky, které ve svých důsledcích vedly ke katastrofě, se vyskytly až u poloviny všech dosavadních letů."

Ukolébáni pocitem, že se nic vážnějšího nestane, byť se potvrdily možnosti vážného poškození tepelné ochrany odpadávajícím ledem a izolací hlavní nádrže, vyslali vedoucí činitelé programu do kosmu také raketoplán Columbia.

Cesty člověka do kosmu však tyto havárie zastavit nedokázaly. Často se připomínají slova Virgila Grissoma: "Dobývání vesmíru stojí za riskování života." Rád bych však připomněl také slova čtrnáctiletého Petra Ginze, jehož obrázek měsíční krajiny a pohled z Měsíce na naší rodnou planetu vzal jako symbol všech odvážných snů první izraelský kosmonaut Ilan Ramon na palubu raketoplánu Columbia. Jsou z roku 1943 z krátké básničky provázející Petrovu kresbu jedné z Kolumbových lodí: "Vy s kormidlem v ruce, vy běžte a pro nové dobuďte nový svět."

Podívejme se nyní na jednotlivé tragédie podrobněji.

Začneme tragickým návratem raketoplánu Columbia, který se odehrál přesně před deseti lety.

1. února 2003
Raketoplán Columbia - Zničen během návratu

Návrat z oběžné dráhy probíhal zpočátku rutinně a bez problémů. Columbia vstoupila do atmosféry rychlostí 7,5 km/s. V té chvíli zbývalo k místu přistání 8 228 km. Po prudkém zbrzdění v hustých vrstvách atmosféry a po klouzavém sestupu měl raketoplán na dráze v Kennedyho kosmickém středisku na Floridě přistát o půl hodiny později.

Zcela nečekaná katastrofa

Tragédie v dobovém "tisku"

Už po deseti minutách zaznamenalo řídicí středisko v Houstonu první výpadky údajů ze čtyř senzorů měřících teplotu ve zpětném okruhu hydrauliky, která sloužila k ovládání elevonů na odtokové (tedy zadní) hraně levého křídla. Elevony jsou kormidla na křídlech, která vykonávají funkci křidélek a výškového kormidla.

Nebylo to však nic varovného. Nikdo se neznepokojoval. Čidla totiž občas selhávají. Sestup je nesmírně náročný a ne každá citlivá součástka ho přečká bez úhony. A například náhlé zvýšení teploty na jednom z křídel signalizovaly přístroje už při předchozích misích raketoplánů v letech 1989 a 1995. Ani tehdy nešlo o nic mimořádného.

Posádka Columbie před nástupem do autobusu Astrovan, který je odvezl k rampě

Posádka Columbie před nástupem do autobusu Astrovan, který je odvezl k rampě 39A ke startu v Columbii. Vpředu vpravo velitel Rick Husband, vedle něj pilot William „Villie“ McCool, krok za ním je letová specialistka Kalpana Chawla, hned za ní je izraelský kosmonaut Ilan Ramon, za ním Michael Anderson, po jeho levé ruce David Brown a před ním Laurel Clarková.

Brzy bylo možné spatřit na obloze kondenzační stopu, kterou klesající raketoplán za sebou zanechával. Někteří lidé si už tehdy povšimli nezvyklého jevu: jako by se od této stopy oddělovaly menší jasně zářící body. Astronom Rick Baldridge z Lickovy observatoře na Mt. Hamilton v Nevadě pořídil videozáznamy, na nichž byl zřetelný jasně zářící "úlomek" letící souběžně s dráhou raketoplánu.

Šlo o první keramickou dlaždici uvolněnou z ochranného tepelného štítu, anebo odtržený kus ucpávky prostoru mezi izolačními dlaždicemi? V těch okamžicích si však ještě nikdo neuvědomil, že to je začátek velké tragédie, že totiž začala destrukce tepelné izolační vrstvy levého křídla.

Svědci později vyprávěli, že už při přeletu raketoplánu nad Kalifornií od něj viditelně odpadávaly žhnoucí body. Neodborník tomu nepřikládal závažnost a posádka raketoplánu stále nic netušila. Neohlásila proto žádné vážné problémy.

Po prvních zatáčkách, jimiž raketoplán brzdil svůj sestup, se objevily první podezřelé údaje. Měřící čidlo, umístěné na levé části trupu nad křídlem, udávalo růst teploty pod dlaždicemi tepelného štítu rychlostí kolem 30 stupňů Celsia za minutu, což bylo výrazně víc, než mělo podle propočtů být. Na opačné straně trupu totiž teplota za stejnou dobu vzrostla pouze o 8 stupňů, což bylo naprosto v normě. Nikoho v té chvíli nenapadlo, co se už přitom odehrávalo uvnitř levého křídla: porušenou tepelnou izolací na náběžné hraně do konstrukce pronikal smrtící žár. Projevoval se přitom stále větší aerodynamický odpor levé strany.

Udržet raketoplán na určené sestupové dráze začalo být stále obtížnější. Na vteřinu a půl se dokonce zažehly korekční motorky, což bylo v této fázi neobvyklé. Oba piloti jistě zpozorněli, ale vše nejspíš ještě přičítali méně významným problémům, s nimiž by si měly palubní počítače poradit. Rozhodně je nenapadlo, že se v těch chvílích začíná bortit celé levé křídlo (na které neviděli) a že od raketoplánu odletuje stále větší množství materiálu a ohnivé kusy jsou ze země zcela jasně viditelné. Pozorovali je však neodborníci, a proto v tom nic vážného nespatřovali.

Dochovaná část rozpadlého levého křídla s tepelnou ochrannou a krytem podvozku.

Dochovaná část rozpadlého levého křídla s tepelnou ochranou a krytem podvozku.

Raketoplán přestal klesat a začal padat

Pak se přerušilo rádiové spojení. V té chvíli se Columbia nacházela ve výši 63 135 metrů a klesala rychlostí přibližně 20 000 km/h. Raketoplán se náhle silně roztřásl, pak se prudce naklonil a převrátil se. Už neklesal, ale začal padat. Byl to prudký manévr. Doslova jako by někdo raketoplán v letu z boku nakopl. Odtrhlo se totiž zničené levé křídlo a porušila se těsnost levého boku nákladového prostoru, odkud destrukce rychle postupovala dál po celé délce trupu, který se trhal a bortil.

INFOGRAFIKA: Přistávací manévr raketoplánu Columbia

INFOGRAFIKA: Přistávací manévr raketoplánu Columbia

Kosmonauti si zcela jistě při plném vědomí uvědomili kritickou situaci. Rozpadající se raketoplán padal a rotoval. Život posádky s největší pravděpodobností ukončila až exploze nádrží v trupu, která se přenesla do pilotní a obytné kabiny. V ní se nacházely další zásoby pohonných hmot a pod podlahou byla nádrž kyslíku.

Trosky Columbie byly rozsety do eliptické oblasti o rozměrech přibližně
500 × 100 kilometrů jihovýchodně od Dallasu. Jejich značné množství dopadlo v okresu Nacogdoches ve východním Texasu, kde byly také nalezeny zbytky těl členů osádky.

Hledání příčin v mystice

Indický astrolog a numerolog Madan Gópal Spathu vysvětlil novinářům, že pro celou misi raketoplánu Columbia STS-107 se stala osudnými čísla 7 a 16. Ciferný součet "šestnáctky" dává 7.

Na palubě Columbie byla sedmičlenná posádka. Raketoplán odstartoval 16. ledna a po 16 dnech letu se vracel zpátky na Zemi. Rozpadl se 16 minut před plánovaným přistáním. Křestní jméno členky posádky Kalpany Chawlaové, Američanky původem z Indie, bylo složeno ze 7 písmen. Narodila se 7. 1. 1961 a po sečtení všech čísel získáme výsledek 25, jehož ciferný součet je opět 7.

Podle jiných mystiků katastrofu předpověděl už slavný Nostradamus ve svých proroctvích v 16. století. Údajně věštil následující:

V misi první modré hvězdy
Dítě ze svaté země mezi sedmi zahyne
Až bude loď sestupovat z nebeské oblohy
Osamělou hvězdu zasypou trosky

Vyznavači Velkého Mistra tvrdili, že interpretace slov proroctví je zřejmá: "první modrá hvězda" náleží jako symbol členu posádky, prvnímu izraelskému kosmonautovi Ramonovi (znakem státu Izrael je Davidova modrá hvězda), přičemž součástí Izraele je "Svatá země" neboli Palestina. A "Osamělá hvězda" byla přezdívkou užívanou pro Texas.

Další autoři tvrdili, že varování před katastrofou raketoplánu Columbia lze najít v biblickém textu Zjevení sv. Jana v kapitole 8, v němž se píše: "I viděl jsem sedm těch andělů..." Na palubě raketoplánu byla přece sedmičlenná posádka. A text pokračuje: "I spadla s nebe hvězda veliká, hořící jako pochodně..." Padající raketoplán připomínal pochodeň. "A padalo krupobití ohně, smíšené s krví." Lze to prý srovnat s ohnivou koulí, která byla raketoplánem, kdy k zemskému povrchu padaly hořící trosky a torza těl kosmonautů.

Stranou nezůstali ani milovníci konspiračních teorií. Na palubě Columbie se prý uskutečnily zkoušky biologických zbraní v podmínkách mikrogravitace v souvislosti s chystanou válkou v Iráku. Cosi se však vymklo z ruky a pracovní i obytné prostory byly zamořeny. Jediným řešením bylo vše spálit. Tajně naplánovaná zkáza musela vypadat jako tragická nehoda, aby nic nevyšlo najevo. Vycvičení kosmonauti se rozkazu podvolili. Na zemský povrch dopadly pouze nevelké zbytky. Přesto bylo oficiálně rozhlášeno, že trosky jsou životu nebezpečné, že obsahují zbytky toxického paliva, takže lidé se k nim neměli přibližovat.

K těmto nesmyslům není jistě nutno dodávat žádný komentář.

Chyba už na startu

Den před tragickou sobotou promítli experti NASA novinářům videozáznam z průběhu startu Columbie. Bylo na něm vidět, jak se od hlavní nádrže odtrhl asi 50 cm velký kus tepelné izolace a narazil na spodní plochu levého křídla raketoplánu.

Ve velkém hangáru se specialisté pokoušeli z dochovaných trosek zjistit příčinu

Ve velkém hangáru se specialisté pokoušeli z dochovaných trosek zjistit příčinu a průběh katastrofy Columbie.

Izolace byla navíc obalena ledem, takže při střetu se spodní částí levého křídla mohla vážněji poškodit destičky ochranného tepelného štítu. Novináři se dozvěděli, že raketoplánu nic vážného nehrozí, a že byla učiněna veškerá možná opatření, která bezpečnost návratu potvrdila.

Raketoplán byl pozorován a snímkován vysoce citlivou vojenskou optikou. Jak o hodně později vyšlo najevo, uskutečnil se i pokus o jeho snímkování z tajné špionážní družice, která se v určitý okamžik nacházela poměrně nedaleko. Avšak do místa, kde k poškození došlo, tedy na náběžnou hranu levého křídla, se jako naschvál nedalo nahlédnout. Proto už 28. ledna došli hlavní experti k přesvědčení, že se nic zásadního nemůže stát. Třebaže někteří členové odborné komise (například Don L. McCormack, Jr.) naopak varovali, že "existuje nebezpečí poškození destiček tepelné izolace na poměrně velké ploše".

Krátce po tragédii Columbie zveřejnil list The Guardian zprávu, že Don Nelson, bývalý technik NASA, již v létě 2002 upozorňoval na to, že vedoucí činitelé NASA naprosto lehkomyslně přehlížejí technickou bezpečnost raketoplánů. Žádal prý okamžité zastavení všech kosmických letů a dokonce se prý obrátil na prezidenta George Bushe. Bezpečnostní opatření se podle Dona Nelsona sice zlepšila po katastrofě Challengeru v roce 1986, ale netrvalo dlouho, a kvalita kontroly opět nebezpečně poklesla.

Nález helmy jednoho z členů posádky Columbie.

Nález helmy jednoho z členů posádky Columbie.

Byla šance na záchranu?

Existovala však nějaká naděje zakázat Columbii návrat a pokusit se posádku zachránit jiným raketoplánem? Na kosmodromu byl tehdy přece Atlantis!

Urychlení všech příprav jeho startu i třeba na hranici rizika by však nestačilo. Posádce Columbie by došly zásoby kyslíku. Neexistovala ani možnost, že by Columbie doplula k mezinárodní kosmické stanici ISS a uchýlila se do bezpečí jejích obytných a pracovních prostor. Oběžné dráhy Columbie a ISS byly totiž tak rozdílné, že setkání nebylo možné uskutečnit. Na raketoplánu také nebylo spojovací zařízení a přechodový tunel do stanice.

A co oprava poškozené části při výstupu kosmonautů ve skafandrech do volného prostoru? K místu poškození by bylo velmi riskantní až nemožné se dostat, ale podstatné je, že na palubě nebyly potřebné náhradní díly k opravě. Nezbývalo než přistát a vedoucí experti NASA se spolehli na to, že vše proběhne bez větších potíží. Trestuhodná až cynická lehkomyslnost vedení NASA byla po tragédii sedmičlenné posádky Columbie po zásluze odměněna drsným černým vtipem:

Co znamená podle vedoucích představitelů zkratka NASA? Přece: "Need Another Seven Astronauts - Potřebujeme dalších sedm kosmonautů".

V sobotu: Challenger - 28.1.1986 - exploze během vzletu do kosmu - zahynula sedmičlenná posádka.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.