Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Do dvou let uřízneme člověku hlavu a zachráníme mu život, těší se Ital

  12:00aktualizováno  12:00
Amputace a následná transplantace hlavy je nepředstavitelně složitá operace, na kterou si u lidí zatím nikdo netroufl. Italský lékař Sergio Canavero však věří, že má metodu, která může zajistit úspěšnou transplantaci hlavy, a zachránit tak život smrtelně nemocnému či zraněnému člověku.

Transplantace hlavy je šance pro vážně nemocné pacienty. Jde však o nesmírně náročnou operaci, kterou na člověku ještě nikdo neprovedl. | foto: Profimedia.cz

Dekapitace a následná transplantace hlavy zní jako sci-fi. Oddělení hlavy od těla znamená pro člověka prakticky okamžitou a nezvratnou smrt, proto jde ostatně o častý způsob rituální popravy. Mozek je nesmírně citlivý na nedostatečné prokrvení a napojení hlavy na nové tělo je otázkou delikátní přesnosti a nepředstavitelné rychlosti. Ale již koncem 19. století začali lékaři vážně uvažovat o tom, jak provést transplantaci lidské hlavy. Ve 20. století se chirurgům více či méně úspěšně podařilo transplantovat hlavy psů, myší i opic.

Proč uříznout hlavu?

Cílem transplantace je kromě vědeckého přínosu možnost dát nemocnému či zraněnému člověku nové zdravé tělo.

Zároveň představuje transplantace významnou metu, která může přinést nové poznatky v oblasti regenerace míchy a nervů.

Italský chirurg Sergio Canavero z Turína věří, že do roku 2017 se transplantace hlavy uskuteční i na lidech. Poprvé svůj projekt představil už v roce 2013. Nyní v názorovém článku pro časopis Surgical Neurology International popsal podle něj realistický scénář, jak lidskou hlavu pacienta oddělit a především jak ji připojit ke zdravému tělu dárce.

Klíčové jsou podle Canavera dva momenty: oddělení hlavy musí být provedeno přesným tenkým řezem, čímž se zabrání zbytečnému poškození tkání. „Speciální diamantová mikropilka je jednou z možností, dalším je nano-nůž s tenkou vrstvou nitridu křemičitého,“ píše Canavera.  Druhým klíčovým momentem je „spojení tkání a podpora růstu neuronů“, aby došlo k napojení nervů transplantované hlavy na dárcovo tělo.

Zmrazit, uříznout, sešít. A doufat

Vypustit krev a ochladit na 10 °C

Canavero není jediný, kdo pracuje na rozvoji metody pro transplantaci hlavy. Podobné technice se věnuje i čínský chirurg Xiao-Ping Reg z Harbin Medical University. Při náročné operaci chtějí chirurgové využít podchlazení těla, podobně jako tomu je u experimentální techniky pro operace postřelených (více v našem předchozím článku).

Procedura „Gemini“, kterou Canavera popisuje, vypadá následovně:

  1. nalezení vhodného dárce těla
  2. podchlazení těla pacienta i dárce
  3. naříznutí krků a napojení důležitých žil a tepen na hadičky
  4. co nejjemnější přeříznutí páteře
  5. spojení míchy pacientovy hlavy a dárcova těla
  6. podpoření srůstání míchy
  7. napojení žil a tepen, svalů a kůže
  8. uvedení pacienta do umělého kómatu na několik týdnů
  9. elektrostimulace nových nervů
  10. v případě odmítnutí dárcova těla podávání imunosupresantů (léků pro potlačení imunitního systému)
  11. probuzení pacienta z kómatu
  12. dlouhodobá rehabilitace (až jeden rok)

Po celé proceduře by pacient údajně měl být schopen postavit se na nohy. To je samozřejmě velmi optimistický scénář. Technika doktora Canavera počítá s více variantami - experimentálně je potřeba potvrdit, co bude a nebude fungovat.

Fotogalerie

Na rozdíl od běžných poranění páteře je mícha při chirurgické amputaci přerušena čistým řezem. To podle Canavera „umožní snadnější spojení sousedících axonů“. Ke spojení chce použít například polyethylen-glykol, případně i kmenové buňky. „Musí dojít ke spojení dostatečného počtu axonů s jejich protějšky,“ uvádí Canavero ve studii. „Zřejmě dojde ke spojení jen malé části z nich (asi 10 - 15 %), ale i to by mělo stačit ke zotavení, když zvážíme plasticitu zraněného centrálního nervového systému.“

Kde budou lékaři hledat dárce těla? Může se jednat o oběti střelných zranění hlavy či o pacienty, kteří nevykazují mozkovou aktivitu, ale jejich tělo bezchybně funguje. Není to samozřejmě nic jednoduchého, a stejně obtížné - eticky, lidsky, prakticky - je i hledání vhodných pacientů. I proto jsou zatím příklady transplantací hlavy známé jen z říše zvířat.

U psů a opic se transplantace povedla, není to hezký pohled

Transplantace hlavy je sice pro člověka podle Canaverových kritiků nedosažitelná meta, ale u zvířat už vědci úspěšné transplantace hlavy provedli. První známý případ transplantace hlavy je přišití psí hlavy na druhého živého psa. Americký fyziolog Charles Guthrie tak v roce 1908 vytvořil dvouhlavého psa. Cévy napojil tak, že krev proudila z těla „celého psa“ do hlavy druhého psa a pak zase zpět. Mezi dekapitací a obnovením krevního oběhu ale uběhlo příliš času (asi 20 minut) a mozek v přišité hlavě si zřejmě neuchoval mnoho ze svých funkcí.

Psí hlava přišitá na tělo jiného psa (Vladimír Demichov)

Psí hlava přišitá na tělo jiného psa (Vladimír Demichov)

V 50. letech se sovětskému vědci Vladimíru Demichovovi podařilo zkrátit čas potřebný k „přešití“ amputované hlavy a dvouhlaví psi takto dokázali přežít i několik dnů. „Hlava štěněte přišitá na tělo německého ovčáka vykazovala živou, štěněcí, v podstatě šťastnou existenci,“ napsal si do poznámek Demichov. „Hlava fungovala nezávisle na těle příjemce, pokousala do krve jednoho z laborantů a dokonce kousla i svého nositele, který se ji pak snažil setřást z hlavy.“ Při čtení podobných řádků často zamrazí, nicméně šlo o pokusy, které pomohly rozšířit znalosti lékařů o transplantaci.

Robert White

Robert White

Na Demichova navázal americký chirurg Robert White, jehož pokusnými zvířaty se staly opice. Jeho tým dokázal amputovat opičí hlavu a úspěšně ji přišít na tělo druhé opice. Výsledný živočich si zachoval zrak, čich i sluch a i tato opice se pokusila pokousat členy týmu. White využil kromě napojení cév i výrazné snížení celkového objemu krve v těle operovaných zvířat.

Etické otázky přetrvávají. „Chci to udělat správně,“ říká Ital

White provedl více než 100 experimentů a netajil se tím, že věří v jejich velký význam. Kritici je naopak označují za kruté a nepotřebné. Whiteův kolega, doktor  Jerry Silver, v roce 1995 uvedl, že jde o „barbarské experimenty, kruté a bezpředmětné. Podobné experimenty provedl White i v roce 2001, další se odehrály v Číně a Japonsku.

Přednáška Sergio Canavera o transplantaci hlavy (prosinec 2014, TEDx):

I dnes je transplantace hlavy považována za eticky kontroverzní, což uznává i Canavero. „Proto o tom už tak dlouho přednáším, aby se o tom začalo mluvit,“ říká chirurg, který by složitou a unikátní operaci rád provedl v Londýně, nejprve na pacientech v kómatu bez mozkové činnosti. „Pokud společnost zákrok nechce, neuskutečním jej. Ale pokud jej nebudou chtít jen lidé v Evropě a USA, tak s tím půjdu někam jinam. Chci postupovat korektně a udělat to správně. Než letíte na Měsíc, musíte vědět, že tam neletíte sami.“

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.