Tři desetiletí už putují mezihvězdným prostorem dvě sondy Voyager, které se dostaly miliardy kilometrů od Slunce.
Voyager 2 se na cestu vydal 20. srpna 1977, Voyager 1 ho následoval 5. září téhož roku. Obě sondy zasílají informace ze vzdálenosti více než třikrát větší, než je ze Země k Plutu, uvedl server Space.com.
"Mise Voyager je legendou v kronice zkoumání kosmu. Otevřela nám pohled na vědecké bohatství na okraji Sluneční soustavy a stala se průkopníkem nejhlubšího výzkumu, jaký byl kdy v oblasti kolem Slunce uskutečněn," řekl zástupce NASA Alan Stern. "Je dokladem umu konstruktérů, stavitelů a operátorů, že obě sondy pokračují v zasílání důležitých poznatků více než 25 let poté, co skončila jejich původní mise k Jupiteru a Saturnu," dodal.
Voyager 1 je v současné době nejvzdálenějším objektem vyrobeným člověkem ve vesmíru. Nyní se nachází ve vzdálenosti 15,6 miliardy kilometrů od Slunce.
Voyager 2 je teď vzdálený 12,6 miliardy kilometrů.
Neuvěřitelně dlouhá cesta
Původně byly sondy konstruovány pro čtyřletou misi k Jupiteru a Saturnu.
Jejich cesta ale byla prodloužena po úspěších, kterých dosáhly, a také díky vzácně příznivému rozestavení planet. Mise ke dvěma planetám se postupně rozšířila na cestu ke čtyřem planetám, a když dvojice sond dokončila i rozšířenou část mise, začala plnit vědecké úkoly na okraji heliosféry.
Během prvních 12 let ve vesmíru sondy probádaly Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a jejich měsíce. Tyto planety byly dříve neznámým světem. Obě sondy na Zemi zaslaly do té doby neviděné snímky a vědecká data, což pomohlo učinit základní objevy o těchto planetách a jejich měsících.
Sondy mimo jiné objevily rozbouřenou atmosféru na Jupiteru, v níž se navzájem ovlivňují desítky systémů s bouřemi podobnými hurikánům, a také soptící vulkány na Jupiterově měsíci Io. Ukázaly také vlny a jemné struktury v Saturnových ledových prstencích způsobené blízkými měsíci.
"Mise Voyager otevřela naši sluneční soustavu způsobem, který před 'kosmickým věkem' nebyl možný," řekl Edward Stone, vědec zabývající se projektem Voyager na Kalifornském technologickém institutu v Pasadeně.
"Odkryla naše sousedy na okraji sluneční soustavy a ukázala nám, kolik je toho na nich k poznání a jak rozdílná tělesa sdílejí Sluneční soustavu s naší planetou," dodal.
Za hranice
V prosinci 2004 Voyager 1 začal pronikat poslední hranicí sluneční soustavy, bouřlivou oblastí nazývanou rázová vlna, a v heliosféře se ocitl na dosud neprobádané hranici mezihvězdného prostoru ve vzdálenosti přibližně 14 miliard kilometrů od Slunce. Voyager 2 by mohl dosáhnout této hranice ke konci letošního roku.
Každá sonda nese pět plně funkčních vědeckých zařízení, která studují sluneční vítr, energetické částice, magnetická pole a rádiové vlny při své cestě neprobádanou oblastí hlubokého vesmíru. Sondy jsou příliš daleko od Slunce, aby mohly využívat sluneční energii, a proto využívají radioaktivní generátory, které vyrobí méně než 300 wattů energie, což je množství potřebné k rozsvícení žárovky.
Sondy vysílají informace na Zemi prostřednictvím Deep Space Network NASA, systému antén rozmístěných po celém světě. Sondy jsou tak daleko, že povelu ze Země, který letí rychlostí světla, trvá 14 hodin, než dosáhne Voyageru 1, a 12 hodin, než doletí k Voyageru 2. Každá sonda urazí přibližně 1,6 milionu kilometrů za den.
Každá ze sond také nese zlatou desku s pozdravy, fotografiemi a zvukovými záznamy ze Země. Záznamy také obsahují instrukce o tom, kde se nachází Země, pokud by sondu někdo či něco objevilo.
Další misí NASA zaměřenou na zkoumání vzdálených planet je sonda Nové horizonty (New Horizons), která nyní minula Jupiter a míří k historickému průzkumu systému planety Pluto v červenci 2015.
duk dk mka
