Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Zprávy z roku 2012, na které jsme zapomněli: teleport, NASA a Gangnam

aktualizováno 
Jsou zprávy, na které se letos na Technetu málem nedostalo. Nicméně o čínsko-evropském závodu v "teleportaci" nebo o teoretické možnosti srážky Země s jinou planetou byste vědět měli. A proto vznikl tento článek.
Ilustrační fotografie

Ilustrační fotografie | foto: Profimedia.cz

Mezi čínskými a evropskými fyziky probíhal v posledních letech závod v netradiční disciplíně zvané "kvantová teleportace". V podstatě jde o skutečně okamžitý, rychlostí světla neomezený přenos kvantové informace mezi dvěma vzdálenými místy.

Je to možné s pomocí částic, které jsou vzájemně provázány jedním těžko pochopitelným kvantovým mechanismem (kvantové provázání čili entaglement, wiki zde). Vysvětlení jevu je komplikované a neobejde se bez řady neobratných metafor, za které se předem omlouváme.

Vědci vytvoří nejprve dvě částice, které jsou spolu spojeny neviditelnou "pupeční šňůrou". Jednu částici si "nechají" a druhou pošlou pryč. Pokud se jim podaří spojení mezi oběma částicemi udržet, manipulace s jednou částicí (už samotné změření jejího stavu) se okamžitě, bez jakékoliv prodlevy, projeví i na stavu druhé částice. 

Teoreticky by takový mechanismus mohlo být možné použít i v komunikaci, a to především při šifrování. Na "pupeční šňůru" spojující obě částice totiž nikdo nevidí a vidět nemůže. Postup však nelze použít k přenosu informace způsobem rychlejším než světlo, protože musíte svého kolegu na druhé straně informovat, co jste naměřili u "své" částice, aby si mohl složit úplný obrázek. (Ještě jednou se omlouváme za hrubé zjednodušení, odkazy na podrobnější vysvětlení najdete v boxu o odstavec níže.)

Zatím je v každém případě tzv. kvantová teleportace dovednost, kterou zvládne málokdo na světě. Provádět taková "kouzla" se dvěma provázanými částicemi není nic jednoduchého. Spojení obou částic je za běžných podmínek velmi slabé a rychle zaniká. Experimentálně bylo pozorováno jen za přísně kontrolovaných podmínek mezi částicemi velmi blízko sebe. Vědcům se v posledních letech celou řadou různých "triků" daří provázanost částic udržet stále déle a na větší vzdálenosti.

Kam dál?

Pokud se chcete o pokusech s kvantovou teleportací dozvědět více, doporučujeme pro anglicky vládnoucí na začátek článek z prosincového vydání časopisu Nature, jehož redaktoři vyzpovídali oba účastníky kvantového závodu. Pro milovníky mluveného slova je na YouTube dostupná přednáška Antona Zeilingera, ve kterém špičkový vědec kvantové provázání vysvětluje co nejjednodušeji a nejnázorněji.

V češtině se pokusil problematiku laikům vysvětlit fyzik Vladimír Wagner na OSEL.cz (článek o kvantové mechanice obecněji zde, o kvantové teleportaci zde). K dispozici je i řada různě kvalitní popularizační literatury. Na úplný začátek bychom třeba doporučili Alenku v říši kvant, ale výběr je pochopitelně mnohem větší.

V roce 2012 byl rekord překonán dokonce dvakrát. Nejprve 9. května čínští vědci zveřejnili zprávu, že přes spojené fotony dokázali "teleportovat" informaci na vzdálenost 97 kilometrů. O osm dní později je překonali evropští kolegové, kteří zvládli něco podobného na vzdálenost 143 kilometrů.

Šlo také zřejmě o poslední salvu ve zhruba sedm let trvajícím vědeckém soutěžení mezi bývalým profesorem a žákem. Vedoucí čínského týmu Ťien-Wej Pchan (v anglickém přepisu Jian-Wei Pan) udělal doktorát u šéfa evropského týmu Antona Zeilingera z vídeňského univerzity. Pchan má v Číně nyní už vlastní tým a také skvělé zázemí, a karta se tak do jisté míry obrací.

Oba týmy se shodují, že další velkou výzvou by byla "teleportace" informací na oběžnou dráhu, která by mohla ukázat, zda by bylo vhodné použít technologii výhledově třeba ke komunikaci na dlouhé vzdálenosti. Ale plány a peníze na vyslání vhodně vybavené družice má jenom jedna ze zemí. A Rakousko, potažmo EU, to není.

Čínská družice vybavená pro teleportační experimenty by měla odstartovat v roce 2016. Pchan a kolegové ovšem uznali, že bez partnera, se kterým se mohou spojit, by byl experiment poloviční a přizvali Zeilingera a spol. k účasti. Uctivě děkujeme do Pekingu. Co nám také zbývá.

Gangnam StyleMiliarda zhlédnutí, fantastická parodie od NASA

Vysvětlování internetových memů patří k těm méně smysluplným činnostem. I proto jsme se k fenomenálně populárnímu klipu PSY: Gangnam Style vyjadřovali pouze na naší facebookové stránce. I teď, když toto potrhlé video těsně před Vánocemi jako první v historii dosáhlo na miliardu zhlédnutí, bychom tento fenomén možná nezmiňovali, patří spíše na Revue.

Ale naši fanoušci nás upozornili na naprosto fantastickou parodii klipu Gangnam Style, kterou stvořili inženýři z Johnsonova vesmírného centra NASA v Houstonu. Protože na Johnson Space Center máme jen ty nejlepší vzpomínky, o tento velmi povedený klip vás rozhodně připravit nemůžeme. Pohled do zákulisí NASA totiž ukazuje nejen jejich smysl pro humor, ale i reálné prostory a gadgety, které každého geeka zahřejí u srdce.

No a pokud preferujete originál, ale vadí vám, že je tak krátký, podívejte se na pěkný pokus, který díky analýze umožní nekonečnou a neopakující se smyčku tohoto tanečního klipu. Nezapomeňte na klávesové zkratky a hlavně tlačítko "Make it stop, please!"

Jestli byla letos mediální vědecká bomba, o které se čtenáři Technetu doteď nedozvěděli, tak to bylo zářijové prohlášení Harolda Whita, fyzika pracující pro NASA. Podle něj bude poměrně brzy možné sestrojit loď schopnou vyvinout rychlost vyšší než rychlost světla.

White pracuje na jednom velmi extravagantním principu nadsvětelného pohonu, známém jako Alcubierrův pohon. Jde o teoretický koncept vytvořený v roce 1994 (originální článek je dostupný zde). V podstatě předpokládá, že kdyby nám byl osud nakloněn a některé zatím nevyřešené fyzikální neznámé kolem kosmologických teorií se vyřešily podle předpokladů autora, mohl by vzniknout "pohon", který obrazně řečeno smršťuje prostor před lodí a protahuje prostor za lodí.

Plavidlo by se tedy vlastně nepohybovalo, měnil by se časoprostor kolem něj a pro loď by neplatilo omezení maximální rychlosti na rychlost světla. Autor původního nápadu nicméně dovozoval, že by pohon vyžadoval ke své funkci nereálně velká množství energie (a ještě pár dnes ještě ani teoreticky řešitelných podmínek).

White v záři řekl, že se mu podařilo najít způsob, jak Alcubierrův pohon výrazně zefektivnit do té míry, že by mělo být možné si ho představit v praxi. V jeho laboratoři se prý také už připravuje experiment, který by mohl schůdnost principu demonstrovat (práce popisující obojí jsou zde a zde).

Proč jsme "přelomový výsledek" zamlčeli? Protože ho považujeme za nafouknutou bublinu. Alcubierrův pohon se zdá na první pohled pochopitelný i selským rozumem, to však neznamená, že je pravdivý. Jde nejspíše o hypotetickou úvahu, která nemá mnoho společného s realitou. 

Je tedy na Haroldu Whitovi, aby nás přesvědčil o opaku. My mu z celého srdce přejeme úspěch, ale ani trochu v něj nevěříme.

Tajemná planeta Nibiru nás asi opravdu nezasáhne, ale po naší sluneční soustavě se pohybuje velké množství podstatně banálnějšího planetárního smetí, které by na Zemi mohly napáchat nepěkné škody. Tak to alespoň vidí astronomové, podle kterých je střet s nějakou planetkou největším nebezpečím, které nám od vesmíru aktuálně hrozí. Říká to jedna z mála deklarací, přijatých na letošním Astronomickém kongresu v srpnu v Pekingu. Celý (krátký) text najdete na webu Planetky.cz.

Ovšem není to nijak akutní. Zatím nevíme o žádné planetce, která by v nejbližších desetiletích mohla zasáhnout Zemi s nějakou vyšší než zanedbatelnou pravděpodobností. "Víme ale dost, abychom věděli, že riziko srážky opravdu reálně hrozí," říká astronom Miloš Tichý. I když podle něj pravděpodobnost není vysoká, následky by mohly být tak velké, že se vyplatí této možnosti věnovat trochu pozornosti.

Tři dosud nalezené meteority Benešov. Zleva meteorit 1 klasifikován jako H5...

Malé varování? Ukázka tří kusů meteoritu Benešov, který spadl v roce 1991, ale pozůstatky byly nalezeny od dvacet let později. Zleva meteorit 1 klasifikován jako H5 chondrit, výsledná váha 1,54 g, meteorit 2 klasifikován jako LL3,5 chondrit, váha 7,72 g (obsahuje achondritickou část) a meteorit 3 opět LL3,5 chondrit, váha 1,99 g.

Na to chtěla deklarace také tak trochu upozornit. Astronomové jsou totiž pořád ve stádiu inventarizace planetek a dalších objektů v blízkosti Země a rádi by ji dokončili, aby skutečně mohli určit míru nebezpečí, která nám hrozí. Ale na to samozřejmě potřebují podporu, hlavně finanční.

Zatím jim práce jde od ruky. Rozvoj digitálních teleskopů i záznamových zařízení od 90. let znamenal, že výrazně přibylo pozorování, a tedy i známých planetek. Dnes známe dráhu asi deseti tisíc, před pár desítkami let to byly maximálně stovky.

Jak jsme již zmiňovali, zatím to vypadá dobře a planetky se Zemi úspěšně vyhýbají. Kdybychom si tedy měli vsadit, řekli bychom, že nás dříve dostanou naše vlastní necnosti než kámen z vesmíru.

ReklamyGoogle vydělá víc, než všechny noviny dohromady

O tom, že kontextové reklamy představují ohromný trh, nemusíme psát, stejně jako není potřeba připomínat, že právě na těchto PPC reklamách postavil Google svůj primární obchodní model. Zisk z reklam dlouhodobě roste, stejně jako internetová ekonomika obecně, to také není žádné překvapení.

Ale zpráva, že Google vydělává v roce 2012 na reklamách víc, než všechny noviny a časopisy v USA, si přeci jen pozornost zaslouží. Ne snad, že by šlo o nějakou klíčovou metriku. Dokonce ani nejde o férové srovnání, protože Googlu se do zisků započítává celý svět. Ale symbolika je jasná, a trendy jsou čitelné. Tisk končí, internet nastupuje.

Přehled zisků z reklam v USA

Přehled zisků z reklam v USA. Na grafu jsou zisky očištěné od provize Googlu pro reklamní partnery a publikace. Údaje za rok 2012 se týkají pouze první poloviny kalendářního roku.

StartupyStarCube ukázalo i newebové projekty

O jarním běhu brněnského startupového inkubátoru StarCube jsme vás informovali v podrobné reportáži, ale o podzimním kole jste se na Technetu nedočetli. Mohla za to nemoc, která našeho redaktora Pavla sklátila doslova na cestě do brněnského planetária, kde se StarCube Show již podruhé konala.

V rámci neformálního setkání týden před závěrečnou přehlídkou Pavel radil startupistům, jak se lépe prezentovat novinářům. Bohužel pak nemohl posoudit, jestli se jeho radami řídili. Vítězný projekt Caversoft vyčníval mezi ostatními už jenom díky odlišné cílové skupině - je úzce zaměřený na odbornou vědeckou komunitu, které díky modelování některých proteinů umožní ušetřit významné částky za výzkum např. léků. Také druhý projekt, Spoteee, nepatří mezi typické webové služby, kterých bývají startupové soutěže plné - Spoteee pomáhá posilovnám zatraktivnit pro potící se cyklisty a běžce čas na trenažerech tím, že jim ukazuje předem nahrané cesty po světě. Třetí místo obsadil již tradičnější Vkládej.cz, umožňující inzerentům zadat (a hlavně i smazat) inzerát na desítky serverů naráz.

Pokud by vás zajímaly podrobnější informace, odkážeme vás na články na Lupě a TěchInternetech.

Letos se poprvé udělovala vědecká cena pro vědce, kteří nečekaně "snesou zlaté vejce". Její název je Golden Goose award, tedy cena Zlatá husa či přesněji asi "Cena pro husu, která snáší zlatá vejce". Má upozornit na to, že základní výzkum je do značné míry nepředvídatelný tím, že poukáže na některé příklady, kdy práce vědců dospěla ke zcela nečekaně dobrým koncům.

Kongres USA ji uděluje týmům, jejichž práce financovaná z federálních grantů na základní výzkum významně změnila život nás všech. Oceněnými tak byli Charles Townes, nobelista z roku 1964, který v 50. letech pracoval na tehdy naprosto nepraktických objevech, vedoucích k vývoji technologie laseru. Oceněna byla i skupina mořských biologů (Eugene White, Rodney White, Della Roy a zesnulý Jon Weber), kteří při zkoumání struktury korálů shodou okolností objevili materiál, který se dnes hojně používá k výrobě kostních náhrad.

Došlo i na jeden z nejvýznamnějších objevů v biologii posledních let: světélkující bílkovinu a gen pro tvorbu této bílkoviny. Cenu za něj si odnesli Martin Chalfie, Roger Tsien a Osamu Šimomura, kteří mimochodem v roce 2008 už dostali Nobelovu cenu. Zelený svit, který byl původně vlastní jednomu druhu medúz, se od té doby stal běžně používanou technologií ve všech laboratořích světa. Umožňuje vědcům přesněji sledovat, co se v buňkách a organismech děje. Používá se dnes v tisícovkách laboratoří po celém světě při řadě výzkumů, od zkoumání dědičnosti až třeba po vývoj léků proti AIDS.

Jde o cenu americkou, a tak nám poněkud vzdálenou, ale vtipný a záslužný koncept by možná mohl být inspirací i pro nás. Ovšem nelze říci, že by se u nás základní výzkum vůbec neoceňoval. pamatují na něj ceny Česká hlava i soukromé ceny jako Neuron nadace Karla Janečka. Od letoška se k nim přidala i firma Siemens, která už mimo jiné také oceňuje základní výzkum. Letos se držitelem stal mezinárodní tým s účastí odborníků z ČVUT za práci z oboru kvantové optiky (dostupná zde, ale po zaplacení).





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Rekonstrukce podoby nově popsaného troodontida druhu Albertavenator curriei....
Velkým dinosaurům konkuroval i menší chytrý opeřený zabiják

V kanadské provincii Alberta objevili, či spíše identifikovali, nového opeřeného dinosaura z čeledi troodontida.   celý článek

Chronologická sekvence vývoje geneticky upravených lidských embryí z dílny týmu...
Vědci opravili DNA lidského embrya. Ale „Homo GMO“ zatím nehrozí

Na univerzitě v Oregonu proběhl první americký pokus s úpravou DNA lidského embrya pomocí moderních nástrojů genetického inženýrství. Ale byť výsledky byly...  celý článek

Technická knihovna na univerzitě v Yorku
Největší vědeckou loupež i vědci vítají. Dělá jim život pohodlnějším

Kontrola databáze Sci-Hub, která shromažďuje načerno staženou vědeckou literaturu, ověřila, že tam lze najít velkou většinu všech existujících vědeckých...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.