Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

V USA uzavřely dvě biolaboratoře kvůli problémům s bezpečností

  17:00aktualizováno  17:00
Tři závažné úniky zárodků smrtelně nebezpečných nemocí mimo střežené laboratoře mají za sebou letos američtí vědci. Šlo o důsledek nedbalosti, chyb i zvýšených dotací na boj s bioterorismem.

Práce s chřipkovým virem v laboratoři s vysokým stupněm zabezpečení (v tomto případě se patrně jedná o úroveň 3). Jde o záběr z manillské laboratoře během epidemie prasečí chřipky z roku 2009. | foto: Profimedia.cz

Pokud je pravda, že průšvihy se vyskytují v trojicích, tak si američtí mikrobiologové a epidemiologové nejspíš na nějaký čas oddychnou. V poslední době USA šťastně přežily tři „nehody“, při kterých se dostaly z přísně střežených prostor smrtící mikroorganismy. Každá z nich mohla skončit poměrně snadno úmrtím a v nejhorším případě možná i velkou epidemií s mnoha obětmi na životech.

„Smrtelná trojka“ byla příslovečnou poslední kapkou. Situaci, kdy se do týdne odehraje hned několik menší či větších „havárií“ v laboratořích, kde není pro lidskou chybu místo, se Spojené státy rozhodly řešit.

Zapomenuté neštovice

První velké „překvapení a nedopatření“ se odehrálo v jednom starém skladišti spravovaném Úřadem pro potraviny a léčiva v americké Bethesdě. Tam se našlo šest zkumavek s neuvěřitelným obsahem – lyofilizovaným (tj. zmrazeným a ve vakuu vysušeným) virem pravých neštovic. Tato choroba byla vymýcena v 70. letech minulého století rozsáhlou očkovací kampaní. Na světě by se měly vyskytovat vzorky jen na dvou bedlivě střežených místech. Jedno se nachází v Rusku a druhé ve Spojených státech. Na jaře letošního roku se Světová zdravotnická organizace rozmýšlela, jestli by se poslední vzorky viru neštovic neměly zničit. Skupina vědců ale hlasitě protestovala. A odůvodňovala to možností, že se vzorky viru nacházejí i na dalších místech. Jen ještě nikdo neměl to štěstí či smůlu, aby na ně narazil. (Světová zdravotnická organizace zvolila - jako v minulosti už několikrát - přístup chytré horákyně. Rozhodnutí o viru opět odložila.)

Nález z Bethesdy dal odpůrcům likvidace viru zapravdu. Doslova kdykoli a kdekoli můžou „vyplavat“ další podobné vzorky virů. Mnohé budou pocházet z doby, kdy ještě neplatila mezinárodní dohoda o likvidaci všech vzorků viru pravých neštovic mimo dvě oficiální úložiště. Neubírá jim to na nebezpečnosti. Lyofilizace je jeden z nejlepších způsobů, jak uchovat virus v dobrém stavu po hodně dlouhou dobu. Vzorky nalezené v Bethesdě to potvrdily. Virus ležel ve skladu v krabicích šedesát let, a přesto nejméně ve dvou zkumavkách přežil ve stavu schopném nakazit člověka.

Kdyby nějaký všetečka zkumavky v Bethesdě rozbil nebo rozbalil, mohla z toho být smrtící epidemie, která by mezi lidmi bez očkování napáchala děsivý masakr. Naštěstí bylo všech šest zkumavek stále ještě označeno jasným nápisem „Neštovice“ a našli je lidé, kteří si uvědomovali závažnost nálezu. My ostatní jsme měli kliku a vyvázli jsme. Protentokrát.

Antrax – živý nebo mrtvý

Pracovní boxy, ve který probíhá práce s infekčním materiálem

Pracovní boxy, ve kterých probíhá v laboratořích s vyšším stupněm zabezpečení práce s infekčním materiálem

Notnou porci štěstí potřebovali i vědci, kterým kolegové poslali k analýzám bakterie sněti slezinné čili uhláku, známější jako antrax. V laboratoři vybavené pro práci s tímto krajně nebezpečným mikrobem měli bakterii usmrtit a teprve pak měli „neškodné vzorky“ rozeslat. Z neznámých důvodů použili vědci „nový“ způsob usmrcení bakterie.

Kdyby trochu zakutali ve vědecké literatuře, dočetli by se, že tahle metoda není vždy úspěšná. Ale nestalo se a do několika laboratoří putovaly vzorky s přežívajícími bakteriemi. Celkem je dostalo do rukou 84 lidí. Ti předpokládali, že pracují s mrtvými bakteriemi a neměli proto patřičné ochranné pomůcky. Ve dvou ze tří laboratoří dokonce pracovali s bakteriemi tak, že mohlo dojít k jejich rozprášení ve vzduchu. Kdyby někdo živé bakterie vdechl, byl by na tom hodně zle. Úmrtnost nakažených může vystoupat až na 75 %.

A do třetice všeho zlého se podařilo vědcům v Centru pro kontrolu a prevenci chorob přehlédnout, že virovou kulturu pro člověka neškodného chřipkového viru „přerostl“ smrtelně nebezpečný virus „ptačí chřipky“ H5N1, který už zabil především v jihovýchodní Asii asi 600 lidí. Záměna virových kultur by se stát neměla, ale nikdo není neomylný. Smrtící vir se podařilo „zavléct“ do kultur nevědomky. Alarmující je však zpoždění, s jakým virologové z Centra pro kontrolu a prevenci chorob o „záměně“ informovali. Záměna virů byla odhalena 23. května 2014 a oznámena byla až 7. července 2014.

„Jsem v šoku z toho, že se něco takového mohlo vůbec stát,“ prohlásil ředitel Centra pro kontrolu a prevenci chorob Tom Frieden. A hned obě laboratoře - „antraxové“ a „chřipkové“ hříšníky - uzavřel.

Jak se to mohlo stát?

Jistě nejen Tom Frieden se ptá: „Jak je něco takového vůbec možné?“ Znepokojení zavládlo i mezi obyvateli, kteří mají laboratoře „za humny“.

Odpověď na tyto otázky musíme začít hledat v roce 2001, kdy dostávali nejrůznější lidé poštou zásilky s „bílým práškem“. Ten obsahoval bakterie Bacillus anthracis – původce antraxu. Nakazilo se celkem 22 lidí. Pět z nich zemřelo. Amerika si uvědomila, že je v podobných situacích velmi lehce zranitelná. Měla jen dvě laboratoře schopné identifikovat bakterie antraxu v „bílém prášku“ a žádosti o analýzy se na ně hrnuly ze všech stran. Je mi zle, když si vzpomenu na všechny ty pocukrované koblihy, které se na nás valily po tisících,“ vzpomíná na horečnatý hon na původce antraxu v „bílém prášku“ přední epidemiolog Donald Henderson z University of Pittsburgh.

Americká vláda se rozhodla, že laboratorní zázemí posílí. Nejen kvůli kapacitám pro analýzy schopné odhalit původce nebezpečných chorob, ale i pro výzkum, který by zajistil Američanům účinnou ochranu proti útokům bioteroristů. „Ruka Páně“ se otevřela a nové laboratoře zabezpečené pro práci s nejstrašnějšími mikroskopickými zabijáky světa rostly jako houby po dešti. Nikdo si nechtěl nechat ujít milionové investice do laboratorního zázemí. Nikdo nechtěl přijít o prestiž, kterou vybudování takové laboratoře s sebou neslo. V roce 2003 bylo v USA v provozu 415 laboratoří vybavených na to, aby mohly pracovat s nebezpečnými původci infekčních chorob. Do roku 2013 stoupl jejich počet více než na trojnásobek – konkrétně jich bylo 1 495. Počet lidí, kteří v nich pracují, narostl za stejné období 20krát až 40krát.

Už během tohoto desetiletí začínalo být jasné, že všechny laboratoře nejsou nezbytné. Jenže z budování „obranného štítu proti bioterorismu“ se stala politická karta, kterou hráli demokraté i republikáni v předvolebních kampaních. Ať už by „dostal rozum“ Bush nebo Obama a přiškrtili by proud financí valící se do budování laboratoří, jejich političtí rivalové by to proti nim okamžitě využili. Nikdo nechtěl riskovat nařčení, že šetří na bezpečnosti svých voličů. Amerika dnes utrácí za výzkum obrany proti bioterorismu 19 miliard dolarů ročně. Instituce a vědci, kteří tyto peníze získávají, mají samozřejmě zájem příjem udržet i do budoucna a i někteří američtí virologové a mikrobiologové hovoří o „biobezpečnostní lobby“.

S rostoucím počtem laboratoří a s rostoucím počtem lidí, kteří měli přístup k nebezpečným mikroorganismům, rostlo i riziko, že někdo někde udělá fatální chybu. Strohá statistická čísla dostupná do roku 2012 to potvrzují. V roce 2004 se v laboratořích oprávněných pracovat s nebezpečnými mikroorganismy stalo 16 nehod. Do těch se počítá vše od chybného označení vzorků až po nákazu výzkumníka nebezpečným virem. V roce 2008 už se stalo takových „nepříjemností“ 128 a v roce 2010 dokonce 269. Nárůst případů je raketový. Dnes zažívá Amerika několik „havárií“ každý týden. Trojice „průšvihů“ proto nebyla letos ani první ani poslední.

Varování, které netřeba dovysvětlovat

Zavírání laboratoří?

Co podniknout, aby nových havárií nepřibývalo anebo jich aspoň nepřibývalo tak rychle? Ozývají se hlasy volající po omezení počtu špičkových mikrobiologických laboratoří pracujících s nebezpečnými mikroorganismy. V USA funguje například dvanáct laboratoří s nejvyšším tj. 4. stupněm biologického zabezpečení (tzv. BSL-4). Pracuje se v nich s výjimečně nebezpečnými původci infekčních chorob, kteří se snadno šíří z člověka na člověka vzduchem a neexistuje proti nim ani lék ani očkování. Patří k nim například virus ebola, ale nikoli třeba bakterie antraxu.

Některé laboratoře zabezpečené na úrovni BSL-4 by měly být zrušeny. Takříkajíc „na ráně“ jsou ty, které stojí v husté zástavbě. Pokud by se budovaly někdy nové, pak jen na odlehlých místech. Pro případ, že by z nich něco přeci jen uniklo. O svou laboratoř zajištěnou na úrovni BSL-4 tak přijde zřejmě Bostonská universita. Trvalo jí roky, než si vyběhala všechna povolení pro výstavbu této laboratoře v hustě zalidněné čtvrti South End. Dnes se zdá riziko provozu takové laboratoře mnoha lidem neúnosné. V ohrožení je například i laboratoř v kansaském Manhattanu, která kromě jiného zkoumá původce chorob zemědělských plodin a hospodářských zvířat. I pole, pastviny a chlévy se mohou stát terčem bioteroristického útoku. Lidé by po něm neumírali na antrax nebo ebolu, ale hladem. Fakt, že se kansaská laboratoř nachází v oblasti výskytu tornád, z ní ale dělá v očích veřejnosti i politiků „časovanou bombu“.

Kritici varují, že zrušené laboratoře mohou v dohledné době chybět, a ptají se, jestli by nestačilo, aby vědci v laboratořích „jenom“ dodržovali přísná pravidla. Po trojici průšvihů ale málokdo věří, že by se to povedlo. Někteří odborníci jsou přesvědčeni, že redukce počtu laboratoří a přísnější dodržování předepsaného režimu jdou ruku v ruce.

„Snížení počtu laboratoří nám dopomůže k lepšímu dodržování předpisů v těch, které zůstanou v provozu,“ říká přední světový virolog Michael Osterholm z University of Minnesota, který studuje ve vysoce zabezpečených laboratořích např. možné proměny viru ptačí chřipky H5N1.

Jaroslav Petr

Je vzděláním biolog. Pracuje jako vedoucí výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi, kde se zabývá reprodukční biologií a biotechnologiemi hospodářských zvířat. Přednáší externě na České zemědělské univerzitě v Praze a dalších institucích. Je také dlouholetým popularizátorem vědy. Píše například pro Lidové noviny, časopis Vesmír i server Osel.cz.

Doufejme, že se povede najít optimální řešení. Nových infekčních chorob nezadržitelně přibývá, mnohé „staré“ infekční choroby se šíří do oblastí, kde se nikdy předtím nevyskytovaly. Výzkum původců těchto onemocnění je pro lidstvo životně důležitý. Pokud začne pokulhávat, nevěští to do budoucna nic hezkého. Na druhé straně je ale zapotřebí nastolit takové poměry, aby výzkum nebezpečných infekčních chorob sám o sobě nepředstavoval riziko.

Najít optimální kompromis mezi oběma požadavky nebude lehké. Všichni, kdo navrhují jednoduchá řešení typu: „zakázal bych“ nebo „nařídil bych“, jsou nejspíš vedle jak ta jedle. Komplikované situace - a toto bezesporu velmi komplikovaná situace je - jednoduchá řešení nenabízejí.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.