Předmluva
Dnes bychom chtěli navázat na článek "Jak mě připojovali na internet," který jsme publikovali před několika dny. Problémy se specializovanými firmami, jakými jsou samozřejmě i IT prodejny, opravdu neberou konce. Jejich zaměstnanci se dají ve většině případů přirovnat spíše k nezkušeným a tápajícím lidem, kteří mají znalosti v technickém oboru na úrovni kdejakého školáka. Opravdu musí společnosti tolik šetřit na kvalifikaci zaměstnanců?
Tentokrát jsme si pro publikaci dalšího článku vybrali e-mail našeho stálého čtenáře. Dnes se problém nebude točit kolem lidí, kteří se starají o to, abychom my ostatní měli doma rychlé a stabilní připojení na internet. Půjde o všeobecný problém s tzv. techniky prodávajícími výpočetní techniku.
Vhodný čas pro upgrade
Protože vývoj výpočetní techniky jde nekompromisně vpřed, již delší dobu jsem zvažoval upgrade svého PC. Protože se psal začátek roku 2002 a dle cenového přehledu jednoho internetového deníku právě všechny ceny IT hardware byly na svém historickém minimu, byl jsem pevně rozhodnout jít do toho. Nové hry jsem si už více jak půl roku nemohl na mém dosluhujícím počítači zahrát. Posuďte sami: Intel Celeron 650 MHz, SDRAM 64 MB, HDD 10 GB a nVIDIA TNT2. Abych měl na delší dobu vystaráno a moc mě to zbytečně nestálo, byl jsem rozhodnut pro koupi skládané sestavy na platformě AMD. Díky bohu jsem čtenář IT (tištěných i netištěních) periodik a PC kutil. Takže stavba pro mě byla hračka.
Samotný nákup komponent - peklo
Po prohlédnutí několika internetových shopů a srovnání cen jsem si vybral jednu z prodejen, která je blízko Václavského náměstí. Její ceny byly na spodní hranici všech okolních.
Po novém roce byla ovšem prodejna doslova natřískána nespokojenými uživateli, kteří ve většině případů přišli spíše reklamovat, než kupovat. Mělo to pro mě být první varování, ale bohužel jsem tomuto faktu nepřikládal velkou váhu. Škoda. Po hodině, strávené čekáním ve frontě, jsem konečně přišel na řadu. Mladému človíčkovi kolem 18 let jsem nadiktoval svůj seznam požadovaných komponent a těšil se, že odtud co nejdříve odejdu. Omyl. Hned u druhé položky na seznamu začaly problémy.
Byl jsem ne zrovna pěkným tónem upozorněn, že požadovanou základní desku nemají. Prakticky okamžitě mi byl vnucen jiný motherboard, který s předchozím měl společné pouze to, že byl určen AMD procesorům. Jednalo se o podvozek postavený na úplně jiné čipové sadě odlišné značky, o které jsem raději ani nechtěl vědět, odkud pochází. Velkorysou nabídku jsem odmítl a z nevelkého seznamu vybral úplně jinou značkovou, postavenou na mojí čipové sadě. Prodávající na mě zíral a říkal, že je to stejně úplně jedno, co pro svého Athlona XP použiji. Podíval jsme se na něj, jestli to myslí opravdu vážně, bohužel jsem usoudil, že si legraci nedělá. Můj názor na tohoto člověka byl jasný. A jen jsem litoval ty nakupující, kteří u něho byli přede mnou a komponentám, na rozdíl ode mne, nerozumějí. Za to, že zde nechají peníze, byl schopen prodat i svou matku. Každopádně jsem dodiktoval celý seznam, snad ještě se změnou grafické karty, pamětí, DVD mechaniky a chtěl co nejdříve odejít.
Placení - v bledě modrém to samé jako nakupování
Po obsloužení jsem byl vyzván, abych objednané zboží šel zaplatit k pokladně. Jen jsem se ohlédl, kde to je, uviděl jsem celkem pohlednou mladou slečnu a trochu se uklidnil. Po mém příchodu ke kase mi slečna sdělila, že si na chvíli potřebuje odskočit. Když se ani po 7 minutách nevracela, začal jsem se poohlížet po vystavených, již muzejních, kouscích komponent ve výkladní skříni. Přes ni jsem viděl i ven, kde má milá a mladá slečna právě vypalovala cigaretu. Asi po dalších 5 minutách jsem se opravdu dočkal. Jaká sláva. Zaplacení netrvalo déle jak dvě minuty. Tak a teď jsem se začal shánět po mých těžce nakoupených komponentách. Slečna mi nebyla schopna odpovědět, kde jsou, a tak jsem se vrátil za prodávajícím. Na otázku, zda bych již zakoupený hardware mohl dostat, jsem dostal odpověď, ať počkám, že tu teď vyřizuje další obchod. Opět uběhlo více jak 10 minut. Zboží mi bylo vydáno z jejich skladu opravdu „pěkným“ způsobem. Procesor a paměť byly hozeny na stůl, ostatní bylo zabaleno v originálním balení. Ihned jsme požadoval na paměti a procesor antistatický obal. Po opětovném zírání byla má prosba vyslyšena. Jak velkorysé. Sbalil jsem si stavební materiál a mířil domů. A byl jsem rád, že jsem jim z toho obchodu neudělal kůlničku na dříví. A řekl jsem si, sem už nikdy nevkročím. Bohužel se má myšlenka nenaplnila.
Zůstaňte naladěni naTechnet.cz i zítra, náš příběh má krásné a šokující pokračování v podobě vleklého reklamování zakoupených komponent.
Pozor na reklamace hardwaru -->
