Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

První bomby měly dopadnout na Budějovice. Nálety by trvaly až 50 dní

aktualizováno 
Německé nálety na Československo měly co nejvíce narušit probíhající mobilizaci. Zásoby paliva, munice a bomb byly vypočítány na 50 dní války. Útok by začal 1.10.1938 v 6:00 ráno.

Momentka z jednoho letišť bombardovací eskadry 255 pořízená během roku 1938. Možná že právě tyto bombardéry měly 1. října 1938 svrhnout bomby na České Budějovice. | foto: Archiv M. Novák.

V prvním díle jsme nastínili rozsáhlé německé špionážní aktivity v jižních Čechách, které souvisely s přípravou útoku proti Třeboňsku. Pro připravovanou akci bylo však nutné také předem vyčlenit jednotky pozemní armády a letectva, připravit jejich součinnost a spolupráci.

Odpověď na základní otázku, proč se Němci rozhodli soustředit 12. armádu do prostoru jižních Čech, nám dává sám polní maršál von Leeb v jedné z hodnotících zpráv, které vypracoval v říjnu 1938 pro generála Haldera z OKW:

... vyhodnocení opevnění a zprávy o soustředění nepřátelských sil ukázaly, že nasazení silných jednotek přes Šumavu bylo správné. Narazilo by se zde na vysloveně slabé místo protivníka. Češi očividně tuto frontu předvídali jako nejméně ohroženou, protože snad věřili, že nás odradí terénní komplikace a hrozba francouzské ofenzívy do našeho týlu ...

Ostatně rozmístění pěti armád a způsob jejich nasazení v rámci finální verze Fall Grün vypracoval právě generál Halder. Samotný plán nasazení 12. armády v prvních dnech války s ČSR naplánovali Němci poměrně podrobně. Základní myšlenku provedení této operace označované v některých německých dokumentech jako Schlacht um Budweis (bitva o Budějovice) již stanovil v květnu 1938 kapitán Zezschwitz ve své zprávě, kde uvádí: ...nepřítele by snad donutil k ústupu na pravý břeh Vltavy rozhodný útok z východu při současném postupu jednotek ze západu a severu.

Schematická mapa znázorňující plánované útočné směry německých prvosledových divizí v prostoru jižních Čech. Jako podklad je použita německá přehledová mapa čs. opevnění v měřítku 1:300 000.

Schematická mapa znázorňující plánované útočné směry německých prvosledových divizí v prostoru jižních Čech. Jako podklad je použita německá přehledová mapa čs. opevnění v měřítku 1:300 000.

S touto myšlenkou se ztotožnil zřejmě rovněž von Leeb, který ve stejném duchu rozmístil jednotky jemu podřízenému VII. sboru a IX. sboru. Jednotky VII. sboru o síle dvou divizí měly provést pomocný úder přes Šumavu a Blanský les ve všeobecném postupovém směru Netolice.

Jejich úkolem bylo uzavření "budějovického kotle" ze severu dalším postupem ve směru Zliv a Hluboká. Jednotky podřízené IX. sboru představující hlavní útočnou sílu 12. armády se měly postupně soustředit v Rakousku a zaútočit na budějovickou pánev z východu, a to přibližně z linie Weitra – Gmünd – Brand – Litschau. Otázkou zůstává smysl nasazení V. sboru, který měl v prvních dnech zaútočit u Železné Rudy a prorazit opevnění v mezeře u Sušice.

Útočné divizi velí rodák z Čech

Němci v Čechách

Sudety 1938 pohledem důstojníků německé armády najdete na Knihy.iDNES.cz.

Obsazení příhraničních oblastí Československa německou armádou v říjnu 1938 patří stále mezi diskutovaná a bolestivá místa našich dějin. Kniha Sudety 1938 přibližuje toto krizové období pohledem důstojníků německé Wehrmacht.

Od začátku plánování celé operace musel von Leeb počítat s tím, že pro první den útoku na Třeboň v rámci varianty Sonderfall bude mít k dispozici pouze omezené síly. Přísun dalších jednotek k hranicím totiž silně závisel na přepravní kapacitě německých a rakouských železnic i silnic a byl stanoven harmonogram přisouvání dalších divizí v dnech následujících po zahájení útoku (den zahájení útoku je v německých dokumentech označován jako X-Tag).

Postupové trasy některých jednotek 12. armády z německého vnitrozemí se navíc kryly s trasami motorizované 29. divize, která podléhala preferovanější 14. armádě. Z toho důvodu bylo předpokládáno, že první nápor proti československé obraně provedou tzv. Übungsabteilungen (výcvikové jednotky) 45. pěší divize, konkrétně pak 134. pěší pluk, který bude posílen dělostřelectvem a tankovými jednotkami, aby byla zajištěna pokud možno co nejvyšší bojová hodnota bojového útvaru.

Jednotky 45. pěší divize byly složeny z příslušníků bývalé rakouské armády, na podzim 1938 byly vybaveny ještě z části původní rakouskou výzbrojí a výstrojí (přilby, malá polní apod). Snímek byl pořízen při obsazování Sudet v říjnu 1938.

Jednotky 45. pěší divize byly složeny z příslušníků bývalé rakouské armády, na podzim 1938 byly vybaveny ještě z části původní rakouskou výzbrojí a výstrojí (přilby, malá polní apod). Snímek byl pořízen při obsazování Sudet v říjnu 1938.

Konkrétně měl být pluk posílen o oddíl dělostřeleckého pluku 98, oddíl tankového pluku (I./25), oddíl těžkého dělostřelectva 615 a lehký silniční stavební oddíl 609. OKH nakonec začlenilo do výcvikových jednotek 45. divize i SS=Standarde Deutschland a SS=Sturmbann N.

Není bez zajímavosti uvést, že velitelem 45. divize byl generál Friedrich Materna narozený ve Dvorcích u Bruntálu. Ona 45. pěší divize byla totiž původně rakouská divize složená ze třech rakouských pěších pluků, které byly nově začleněny do německé armády a přezbrojovány na německou výzbroj. Další jednotka, která měla být von Leebovi k dispozici pro první den útoku, byla motorizovaná 13. divize.

Jak probíhala mobilizace

československé armády

Okleštěná republika "díky" zradě spojenců.

V dalších dnech po zahájení operace měla být přisunuta pěším přesunem z bavorského Pasova 27. pěší divize a vlakem do Lince měla dorazit 15. pěší divize. Posledně jmenované divizi velel generál Emil Leeb, bratr nám již známého Wilhelma von Leeba. Útok na Třeboň se tak stal takříkajíc rodinným podnikem. V německých plánech figuruje i 26. pěší divize, která se měla vykládat v okolí rakouského Salzburgu společně s jedním tankovým plukem.

Achtung, Panzer!

V rámci útočné operace 12. armády měly působit i poměrně silné tankové jednotky. Pro první den útoku mohl von Leeb počítat s nasazením již uvedeného I. oddílu tankového pluku 25. Ten byl ke konci září přisunut do prostoru jižně od Novohradských hor, kde měl nacvičit součinnost tankových jednotek s výcvikovými jednotkami 45. divize. Velitel pluku podplukovník Cuno však viděl nasazení svých tanků v této hornaté oblasti velmi skepticky, neboť po zkušenostech z březnového anšlusu Rakouska očekával masivní výpadky tanků typu PZ-I starší výroby, u kterých ještě nebyla provedena výměna opotřebovaných částí. Z toho důvodu si velitel pluku vyžádal účast polních opravárenských jednotek. Samotný tankový oddíl se skládal ze tří tankových rot, přičemž už asi nemůže nikoho snad překvapit, že třetí rotě velel nám již dobře známý znalec poměrů v československém pohraničí kapitán Zezschwitz.

Nástup jednotky wehrmachtu na odstoupeném území v okolí Novohradských hor. Dobře patrné jsou lehké tanky typu PzKpfW I patřící zřejmě I. oddílu tankového pluku 25 a dělostřelecká výzbroj.

Nástup jednotky wehrmachtu na odstoupeném území v okolí Novohradských hor. Dobře patrné jsou lehké tanky typu PzKpfW I patřící zřejmě I. oddílu tankového pluku 25 a dělostřelecká výzbroj.

Další tankovou jednotkou nasazenou v rámci 12. armády měl být tankový pluk 11, jehož vykládání se původně předpokládalo pátý den po zahájení útoku v prostoru rakouského Salzburgu. Z důvodu velké vzdálenosti předpokládaného prostoru nasazení od Salzburgu si podplukovník Blumentritt vyžádal v Berlíně změnu vykládací stanice na Linec.

Hlavní údernou pěst tankových jednotek 12. armády však měla tvořit 4. tanková brigáda, tvořená tankovými pluky 7 a 8. Jejich přisunutí mělo proběhnout v podobném časovém horizontu jako tankový pluk 11.

Příslušníci 2. tankové divize s typickými tankistickými uniformami s černým baretem u jednoho ze svých strojů, který měl být v říjnu 1938 nasazen v rámci úderných svazků 14. armády.

Příslušníci 2. tankové divize s typickými tankistickými uniformami s černým baretem u jednoho ze svých strojů, který měl být v říjnu 1938 nasazen v rámci úderných svazků 14. armády.

Von Leeb míní, Hitler mění

Čtenáři alespoň trochu znalí historie druhé světové války jistě dobře vědí, že Hitler velmi často osobně zasahoval do plánů válečných operací německé armády. Nejinak tomu bylo i v případě útoku na Třeboň. Při společné poradě německého velení v Norimberku v noci z 9. na 10. září bylo rozhodnuto, že 13. divize (motorizovaná) bude přesunuta k 10. armádě, kde má větší šanci na úspěch. V následujících dnech byl o tomto rozhodnutí informován i Arbeitsstab Leeb, který okamžitě začal hledat náhradu za chybějící jednotku, jejíž výpadek ohrožoval úspěch akce na Třeboňsku. Protože už nebyla k dispozici žádná motorizovaná divize, rozhodl se von Leeb využít 9. pěší divizi, která měla podle plánů ze začátku září 1938 zaútočit ve svazku V. sboru v prostoru Svatá Kateřina u Nýrska a společně s výcvikovými jednotkami 5. divize prorazit linii opevnění u Sušice.

Fotogalerie

Podle nových požadavků měla být 9. divize přepravena ze své mírové posádky na nákladních automobilech pomocí transportního pluku 615 tak, aby dorazila do původního prostoru soustředění 13. divize nejpozději do 30. září 1938 večer.

Finální plán útoku na Třeboň

Konečná nástupová sestava německých jednotek pro první den útoku na Třeboňsku se nakonec ještě trochu změnila. V rámci výcvikových jednotek Maternovy 45. pěší divize byl nakonec nasazen zesílený pěší pluk 130. Ostatní jednotky zůstaly zřejmě tak, jak bylo původně naplánováno a je popsáno výše.

V první den útoku měly tedy na československé území vtrhnout zatím pouze výcvikové jednotky 45. pěší divize a jednotky 9. pěší divize. Posledně jmenovaná divize soustředěná k 1. říjnu 1938 severozápadně od Zwettlu měla vtrhnout na území z prostoru Brand a postupovat přes Suchdol nad Lužnicí směrem na Třeboň, 45. pěší divize se měla soustředit v prostoru v okolí rakouských měst Gmünd a Weitra, odtud měla zaútočit ve všeobecném směru Nové Hrady – Mladošovice – Lišov. Tento útočný směr vyhodnotil podplukovník Cuno jako příznivější pro nasazení tanků, a proto zde měl postupovat i jeho tankový oddíl.

Příslušník 9. pěší divize pózuje po obsazení pohraničí s kulometem MG 34 v jednom z polních objektů, které si vybudovaly čs. jednotky Stráže obrany státu v Novohradských horách.

Příslušník 9. pěší divize pózuje po obsazení pohraničí s kulometem MG 34 v jednom z polních objektů, které si vybudovaly čs. jednotky Stráže obrany státu v Novohradských horách.

Po dobytí Třeboně se měl postup jednotek stočit na severovýchod a Němci chtěli co nejrychleji zaujmout obranné postavení v prostoru rybníků přibližně na čáře Lomnice nad Lužnicí – Stará Hlína. Hlavní účel manévru spočíval v zabránění ústupu československých jednotek z budějovického kotle směrem na východ a tedy i do týlu jednotek 12. a 14. armády, které měly dále společně postupovat ve směru Brno. Jak si ještě ukážeme, na Němce by tam čekalo nemilé překvapení – nebyli jediní, koho napadlo zaujmout obranné postavení mezi rybníky nad Třeboní. Další část jednotek by uzavřela německé "kleště" kolem budějovické pánve. Následně přisunuté "čerstvé" síly by postupovaly do českého vnitrozemí severovýchodním směrem, případně by pomohly 14. armádě úderem z týlu na silnější obranné postavení v prostoru Jemnice – Slavonice.

Pokud to tedy shrneme, Němci plánovali nasadit přímo u Třeboně jednotky přibližně v celkové síle čtyř pěších a jedné tankové divize. Pokud započítáme i jednotky VII. sboru útočící přes Šumavu a jednotky podléhající 14. armádě, plánovali v prvních dnech bojů jen proti jižním Čechám nasadit první říjnový týden celkem šest pěších divizí, jednu horskou divizi, jednu motorizovanou divizi, dvě tankové divize a jednu lehkou divizi. Celkem tedy 11 divizí.

Letecký průzkum nad jižními Čechami

Nasazení pozemní armády v jižních Čechách mělo být pochopitelně podpořeno akcemi německého letectva. Podrobnosti spolupráce 12. armády domlouval Arbeitsstab Leeb se zástupci Luftwaffe během léta, především šlo o vyčlenění průzkumných letek, které by přímo podléhaly jednotlivým sborovým velitelstvím a plnily by úkoly nařizované právě sborovými velitelstvími.

Některé prvosledové úderné divize 12. armády byly pro zvýšení bojové hodnoty zesilovány oddíly těžkého dělostřelectva, které mělo především za úkol podporu úderných jednotek pěchoty při útoku na čs. lehké opevnění. Tyto 15cm houfnice by ve skutečném boji měly za úkol ničit řopíky u Třeboně.

Některé prvosledové úderné divize 12. armády byly pro zvýšení bojové hodnoty zesilovány oddíly těžkého dělostřelectva, které mělo především za úkol podporu úderných jednotek pěchoty při útoku na čs. lehké opevnění. Tyto 15cm houfnice by ve skutečném boji měly za úkol ničit řopíky u Třeboně.

Z těchto jednání vyplynul i obecný požadavek na nasazení průzkumného letectva, který formuloval podplukovník Blumentritt takto:

Je důležité zjistit: nasazuje nepřítel další síly v linii opevnění Chlum u Třeboně – Český Krumlov – Vimperk – Kašperské Hory, nebo se provádí zesilování dále v týlu? Na jakých železničních tratích a silnicích z východního a severního směru je prováděn pohyb jednotek a vykládání? Sledování těchto železničních tratí: Plzeň – České Budějovice a z této tratě vedoucí odbočky:

Zdice – Putim – České Budějovice

Praha – České Budějovice přes Jihlavu

Pro tyto účely byla nakonec vyčleněna Aufkl. Staffel 3.(F)/24 s mírovou posádkou v Kasselu, jejíž průzkumná činnost byla omezena linií Znojmo – Německý Brod – Benešov – Plzeň.

Momentka z jednoho letišť bombardovací eskadry 255 pořízená během roku 1938. Možná že právě tyto bombardéry měly 1. října 1938 svrhnout bomby na České Budějovice.

Momentka z jednoho letišť bombardovací eskadry 255 pořízená během roku 1938. Možná že právě tyto bombardéry měly 1. října 1938 svrhnout bomby na České Budějovice.

Pro IX. sbor na pravém křídle von Leebovy armády byla nařízena průzkumná činnost až na linii Drosendorf (Rakousko) – Telč – Kamenice n. Lipou – Písek s prvořadým úkolem zjišťování, zda československá armáda nepřisouvá z východu další síly. Pro jednotky VII. armádního sboru byl předpokládán rozsah leteckého průzkumu až k linii Soběslav – Písek – Horažďovice. Pro jednotky V. sboru byla naopak definována hranice průzkumu linií Tábor – Milevsko – Březnice – Přeštice s úkolem hlídat levé křídlo armády proti československému útoku ze severu do boku jednotek V. sboru. Současně měl být zajišťován dotyk s pravým křídlem 10. armády pod vedením generála von Reichenaua, kde měla postupovat 10. divize.

Průzkumnou činnost, resp. přelétnout říšskou hranici, mohlo letectvo nejdříve až druhý den útoku ve 14 hodin. Z maskovacích důvodů ji však měly přelétnout současně všechny tři průzkumné letky podřízené jednotlivým sborovým velitelstvím. Pro námi sledované velitelství IX. sboru byla určena Aufkl. Staffel 3.(H)/14 s mírovou posádkou v Münster i. W. Pro případ nasazení proti ČSR se měla přesunout na polní letiště do prostoru rakouského Lince a odtud provádět nařízenou průzkumnou činnost.

Bomby na Budějovice

Pokud jde o nasazení bombardovacího letectva, plány nasazení koordinovalo OKW (Oberkommando der Wehrmacht) přímo s velitelstvím letectva (OKL). Na základě dislokace československých vojenských jednotek a monitoringu částečné květnové mobilizace československé armády připravilo OKW v červnu seznam strategických cílů v ČSR, jejichž zničení nebo poškození bylo přiděleno ke zpracování německé Luftwaffe a Abwehru. Cílem těchto aktivit mělo být pokud možno co největší narušení československé mobilizace, přerušení dopravních tepen pro přesuny jednotek a zničení zásob munice a paliva. Uvažováno bylo též o rušení náletů v rámci zón stálého opevnění.

Němci počítali ve válce s ČSR i s použitím bitevního letectva, pro jehož nasazení byly v létě 1938 vypracovány instrukce. Opakované nálety nechvalně proslulých "Štuk" a bitevníků Hs 123 měly především podlamovat morálku čs. vojáků a obyvatelstva. Snímek pořízený opět v roce 1938 zachycuje stroje, které by byly v případě války nasazeny proti cílům v jižních Čechách.

Němci počítali ve válce s ČSR i s použitím bitevního letectva, pro jehož nasazení byly v létě 1938 vypracovány instrukce. Opakované nálety nechvalně proslulých "Štuk" a bitevníků Hs 123 měly především podlamovat morálku čs. vojáků a obyvatelstva. Snímek pořízený opět v roce 1938 zachycuje stroje, které by byly v případě války nasazeny proti cílům v jižních Čechách.

OKW stanovilo také tzv. čáru lehkého poškození v rámci celé republiky. Zájmové objekty nacházející se mezi touto čarou měly být v případě potřeby pouze lehce poškozeny, aby mohly být po jednoduché opravě opět využity Němci pro urychlení vlastního postupu do československého vnitrozemí. V námi sledované části jižních Čech byly vytipovány dva strategické cíle – vojenské objekty a dopravní uzel v Českých Budějovicích a pak muniční skladiště v Rudolfově u Českých Budějovic. Zatímco první cíl mělo zničit převážně německé letectvo, útok na Rudolfov zpracovávalo velitelství XVII. sboru a zřejmě jej měly provést tzv. Sonderorganisationen řízené Abwehrem.

Pro letecký úder na Budějovice a další cíle v jižní části ČSR byla určena bombardovací eskadra 255 pod velením plukovníka Wolframa von Richthofena, vzdáleného příbuzného známých německých leteckých es z 1. světové války. Některé Gruppe (skupiny) této eskadry se během září tajně přesunuly ze svých mírových posádek do polních letišť v Bavorsku, neboť se stanovené cíle na jižní Moravě nacházely mimo jejich akční rádius. K 30. 9. 1938 disponovala eskadra přibližně stovkou bojeschopných bombardérů, přičemž vzdálenost bojové základny od Českých Budějovic byla 230 km.

Pohled do polního ležení jedné z jednotek německého Wehrmachtu pořízený během podzimních cvičení u čs. hranic v září 1938.

Pohled do polního ležení jedné z jednotek německého Wehrmachtu pořízený během podzimních cvičení u čs. hranic v září 1938.

Pokud jde o zásoby munice a paliva, které měla eskadra k dispozici pro válku s ČSR, byly vypočítány na 48 dní boje v případě paliva a 50 dní boje v případě zásob bomb. Tyto počty byly spočteny pro nálety na nařízené cíle, které by byly prováděny dvakrát denně. Zbývá zmínit poslední důležitý faktor – počasí. Podle hlášení byly České Budějovice k 30. 9. 1938 tzv. nalétnutelné, což ovšem neplatilo třeba pro další jihočeský cíl – šumavský Vimperk, jehož bombardování znemožňovalo špatné počasí. Pokud by čtenáře zajímalo, v kolik hodin by mohly dopadnout bomby na nádraží a kasárna v Budějovicích, tak nelze jednoduše odpovědět. Na konci září 1938 se v Bavorsku tvořily poměrně silné mlhy, které odsouvaly první starty bojových letadel až na 8–11 hodinu dopolední. S největší pravděpodobností by tedy letectvo zaútočilo až o několik hodin později, než by začal samotný útok pozemní armády.

Kdy to chtěli Němci spustit?

Zůstává neodpovězena poslední otázka: kdy měl být zahájen pozemní útok? Z dochovaných dokumentů vyplývá, že Hitler nařídil přesun prvosledových útočných do výchozích prostorů k útoku 27. září 1938 v 13:00 s tím, že operace Grün bude možná od 30. 9. 1938, pokud bude vydán rozkaz X (rozkaz k útoku) den předem nejpozději do 12:00. Na základě mně dostupných německých archivních dokumentů se domnívám, že by v případě odmítnutí Mnichovského diktátu Němci zaútočili až v sobotu 1. října 1938 přibližně v 6:00.

Němci se do Třeboně dostali nakonec zcela bez boje v březnu 1939 při obsazování Protektorátu...

Němci se do Třeboně dostali nakonec zcela bez boje v březnu 1939 při obsazování Protektorátu...

S jakým odporem Němci počítali, jaký byl předpokládaný harmonogram útoku a jak se na tento útok připravila naše armáda na Třeboňsku, si ukážeme v dalším pokračování.

O autorovi:

Ing. Jan Lakosil (*1981)

Absolvent ČVUT fakulty stavební, amatérský badatel se zaměřením na problematiku předválečného lehkého opevnění , německých příprav na útok proti Československu a poválečného opevnění. Spoluzakladatel internetových stránek www.ropiky.net, spoluautor a autor řady knižních publikací s tematikou čs. opevnění (Utajená obrana železné opony, Velká kniha o malých bunkrech, Utajená obrana Šumavy, Sudety 1938 aj).

Autor:






Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.