Skoro padesát let probíhaly vzdušné souboje mezi vrtulovými letouny. První proudové stíhačky se objevily koncem druhé světové války, jejich premiérové souboje však zaznamenala až válka korejská. Mezi lety 1950 a 1953 se zde utkala severokorejská armáda, podporovaná Čínou, s armádou jihokorejskou, na jejíž stranu se pod záštitou OSN postavily např. USA.
Vzdušná převaha byla zpočátku na straně Američanů. Jejich letouny ovládly oblohu a ztěžovaly zásobování nepřítele svými nálety. Ale v listopadu 1950 se situace změnila - severokorejskou armádu posílily nové proudové stíhačky sovětské výroby - MiG 15.
Spolupráce s Českou televizíNový dokumentární seriál Letečtí stíhači v boji Česká televize uvádí na obrazovky dokumentární cyklus Letečtí stíhači v boji, který nás coby diváky přenese doprostřed slavných leteckých bitev. Za pomoci počítačových simulací a efektní grafiky před námi ožijí létající stroje. Z úst jejich pilotů uslyšíme vzpomínky na každý detail dramatických střetů a díky přehledné vizualizaci konečně pochopíme některé méně známé nuance leteckých soubojů... Díl "Alej migů" uvidíte v úterý 13. 1. 2008 od 20:00 na ČT1. |
Svou rychlostí sovětské migy převyšovaly tehdy preferované americké stíhačky F-80 a F-84 o skoro 150 km/h. Lehký a rychlý přepadový letoun sice neměl vysoký dolet, ale vynahrazoval to manévrovacími schopnostmi. "MiG-15 byl navržen k sestřelování bombardérů B-29," vysvětluje Barrett Tillman, publicista a historik. "Proto nesl tak těžkou výzbroj. Dva kanony ráže 23 milimetrů a jeden ráže 37 milimetrů."
S touto výzbrojí ovládly severokorejské migy území na hranici mezi Korejí a Čínou, neboť výpady podnikaly především z čínských základen. Tato oblast, smrtelně nebezpečná pro letouny z jihu, dostala mezi americkými piloty přezdívku "Alej migů".
Američané ale nezůstali ve výzbroji pozadu nadlouho. Urychleně do oblasti přesunuli 4. přepadovou peruť, která již byla vybavena stíhačkami F-86a Sabre. Šlo o čistokrevný stíhač, který se jako jediný z letounů západní výroby mohl s migem rovnocenně utkat.
Sabre vedl v rychlosti, v dalších parametrech měly navrch migy. Ovšem, jak připomíná bývalý pilot USAF Frederick Blesse, nezáleželo jenom na strojích: "Oproti komunistickým protivníkům byli naši piloti lépe vycvičeni a měli i výhodu lepší taktiky."
Sabry nastoupily do služby v prosinci 1950 a již 17. prosince slavily první úspěch. Početní převahu ale měly stíhačky ze severu - zatímco amerických sabrů bylo stěží padesát, na druhé straně 38. rovnoběžky na ně čekaly asi čtyři stovky migů. Početní převaha ale není vše. Dobře to ukazuje jeden ze vzdušných soubojů, který se v Aleji migů odehrál 15. září 1952.
Vzdušný souboj pár metrů nad zemí
Sabry se do Aleje migů vydávaly zásadně v "rojích". Tzv. "formace čtyř prstů" poskytovala lepší útočnou pozici. Útočil vždy vedoucí páru, zatímco jeho číslo dvě se staralo o krytí. Pokud letěl roj pohromadě, střílel pouze vedoucí roje, pokud se páry rozdělily, mohli střílet oba vedoucí párů. Nešlo o nijak novou techniku, údajně tento způsob vzdušného boje vyvinula už luftwaffe.
"Jakmile jsem zahlédl mig, tak moje dvojka věděla, že od té chvíle se už nebudu vůbec rozhlížet kolem," přibližuje výhody této strategie Frederick Blesse.
Onoho 15. září, kdy se odehrál jeden z nejzajímavějších vzdušných soubojů korejské války, doprovázel čtyřčlenný roj F-86 stíhací bombardéry na jejich misi do průmyslové zóny - je to oblast s největší koncentrací letišť s migy v celém Mandžusku.
V polovině trasy narazily F-86 na čtveřici migů. Ty se otáčejí, jako kdyby ustupovaly, ale Risner, vedoucí roje, v tom cítí trik. Jeho tušení se potvrdí, když se migy znovu otočí s úmyslem zaútočit na bombardéry. Sabry vyrážejí do akce.
"Jednou z technických výhod F-86 oproti migu, který měl lepší aerodynamické vlastnosti, byl zaměřovač spojený s radarem," popisuje málo známý fakt historik Barrett Tillman. "Pilot sabru tak mohl rychle zaměřit pohyblivý cíl a zaměřovač automaticky kompenzoval balistický pokles střel z jeho kulometů. Šlo o velmi účinné zařízení a hned první střely s velkou pravděpodobností zasáhly cíl." Díky této vymoženosti mohl Risner hned první salvou roztříštit jednomu z migů kryt kabiny. Zatímco zbytek migů se obrátil k ústupu, Risner se vrhl za zasaženým migem, který se jej divokou zatáčkou snažil setřást.
Brzy bylo Risnerovi jasné, že pilot strefeného migu není žádný nováček. Pravděpodobně šlo o ruského leteckého instruktora a zkušeného veterána. Aby unikl, použil velice riskantní manévr - zvrat. Spočívá v obrácení stroje na záda a přechodu do střemhlavého letu. Výsledkem je změna směru letu o 180 stupňů a nižší letová hladina. Pilot migu ale tento zvrat provedl ve velmi nízké výšce: "Byl tak nízko, že jsem si byl jistý, že to nedokáže," diví se Risner. "Řekl jsem svému číslu dvě, že to bude tedy hodně snadný sestřel. Jenže on to ten chlapík dokázal. Byl tak nízko nad zemí, že výtok plynů z motoru zvířil písek a kameny. Pověsil jsem se za něj a ty létající kameny mi otřískaly celé letadlo. A od té chvíle to byl opravdový souboj. Byl to vynikající pilot."
Mig se pokusil o další fintu - brzdicími štíty se snažil zpomalit natolik, aby se sabr dostal před něj. Risner odpovídá výkrutem nad migem, ztrácí tak rychlost a nadále se migu drží. Toho využívá mig a na plný plyn se snaží v utažené zatáčce svému pronásledovateli uniknout...
"Byl to takový šílený závod," vzpomíná Risner. "Byli jsme zakousnutí jako buldoci a nechtěli jsme pustit. Občas se mi podařilo po něm vypálit." A tyto občasné dávky slaví svůj úspěch, z trupu migu se začíná kouřit. Divoká honička ale pokračovala. Některé momenty znějí téměř komicky: "Skončil jsem těsně vedle něj, málem jsme se dotýkali křídly," vybavuje si Risner. "Podíval jsem se na něj a on zvedl ruku a pohrozil mi pěstí. Říkal jsem si: 'Páni, tohle je jako ve filmu.'"
A v tu chvíli se obloha kolem Risnera naplnila černými obláčky - vlétl do protiletadlové palby. Zkušený protivník jej zavedl k čínské základně Tak Tung Kau, kde už na něj byli patřičně připraveni. Risner i jeho číslo dvě, Joe Logan, byli v hledáčku všech protiletadlových zbraní v okolí. Pronásledování ale nepřerušili.
U země nemá mig příliš prostoru k manévrování. Když se zvedne k ostré stoupavé zatáčce, odkryje se Risnerovi a ten jej zasahuje naplno do křídla. Mig má teď jedinou naději - okamžitě přistát. Risner mu ale záměr překazil. Těsně před nouzovým přistáním jej znovu zasahuje a mig nedostal šanci let vyrovnat. Při pádu navíc promění v klubko železa a ohně i řadu odstavených migů. "Šéfe, právě jsi jim zničil celý letectvo!" jásá ve vysílačce Joe Logan.
Celý souboj trval pouhých pět minut. Sabry teď čeká už "jenom" dostat se z nepřátelské palby zpět na své území. Operace nad zakázaným územím porušovala mnohé předpisy a dohody. Mnoho záběrů z fotokulometů tehdy raději "zmizelo".
Logana zasáhla protiletadlová obrana a jeho letoun ztrácel palivo. Risner si uvědomil, že jeho parťák nemá šanci doletět na základnu. K nejbližšímu bezpečnému místu jim zbývalo 150 km. Risner se pokusil o něco neslýchaného.
"Řekl jsem mu, ať pomalu ubírá plyn a nakloní příď letadla dolů. Nevím, kde jsem na to přišel, přede mnou to nikdo nezkoušel, prostě jsem opřel svoji příď o jeho výtokovou trysku," popisuje skromně Risner jeden z těch méně uvěřitelných manévrů, které bychom ve filmu odsoudili jako špatný vtip...
Takto dotlačil Risner svého kolegu do bezpečí. Když byla na dohled záchranná letadla, rozloučil se Logan se slovy, že se uvidí záhy na základně, a katapultoval se. "Joe přistál ve vodě a helikoptéry se začaly dohadovat s hydroplány, kdo ho má zachránit. Nakonec vyhrály helikoptéry, protože prý byly na řadě," vzpomíná s lítostí v hlase Risner. Joe se totiž na základnu nevrátil. Helikoptéra se pokoušela vírem z rotoru nafouknout Loganův padák a dotlačit ho ke břehu a při této operaci se mladý pilot zamotal do padákových šňůr a utopil se.
Konec války
Robbie Risner zaznamenal v korejské válce celkem osm sestřelů. V září 1965 byl sestřelen nad Vietnamem a sedm let držen jako válečný zajatec v neblaze proslulém vězení Hoa Lo, přezdívaném "Hanojský Hilton".
Zbraně v Koreji utichly o půlnoci 27. července 1953. Bojové linie se zastavily přesně tam, kde byly na počátku. Nepřátelství mezi oběma korejskými státy nebylo ukončeno žádným oficiálním příměřím. Jediným "skóre", kterým se tak USA mohly pochlubit, byly právě letecké souboje z Aleje migů. Zatímco ztratily 78 strojů, sabry sestřelily 560 migů. Tyto statistiky jsou ovšem často zpochybňovány.
Dnešní souboje moderních stíhačů už se díky střelám vzduch-vzduch odehrávají i na mnohakilometrové vzdálenosti. Letecké souboje muž proti muži tak již pravděpodobně patří minulosti...
Odkazy:
- F-86 Sabre (anglicky)
- F-86 Sabre na Wikipedii (anglicky)
- MiG 15 na Wikipedii (anglicky)
- Migy - Korea (anglicky)
- Air Warfar: An International Encyclopedia (Walter Boyne, a další, z velké části dostupné na Google Books)
