Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Vakcíny autismus nezpůsobují. Přesto je dětí s touto nemocí stále víc

  0:01aktualizováno  0:01
Statistický pohled do minulosti nyní ukázal, že rozruch kolem dětských vakcín byl s největší pravděpodobností opravdu falešný poplach. Jejich vyřazení z oběhu se na počtu případů autismu neprojevilo.

Můžete se bát. Ale nebojte se moc. | foto: Profimedia.cz

Roku 2004 britský lékař Andrew Wakefield zveřejnil domněnku, že by některé vakcíny mohly vést k výskytu autismu. Informace, kterou je třeba dnes už nazvat jednoduše poplašnou zprávou, vzbudila značnou pozornost a obavy.

Na vině měla být pomocná látka ve vakcíně, zvaná thiomersal, která se používá jenom kvůli zlepšení skladovatelnosti vakcín. Obsahuje především rtuť, a tak pochopitelně nevzbuzovala důvěru. Ovšem thimerosal z obávaných vakcín zmizel. V roce 2000 začaly být přípravky s ním vyřazovány a během několika let se podezřelá vakcína s jeho obsahem přestala ve vyspělých státech používat. Markantní byl tento vývoj například v USA, kde si změnu vyžádaly obavy rodičů.

Na výskytu autismu to ovšem není vůbec vidět. Jak ukazuje nedávná zpráva amerického Střediska pro kontrolu nemocí (je zde), počet případů autismu se po omezení používání těchto vakcín nesnížil, ba naopak. Podle výsledků ze 14 oblastí v USA bylo v roce 2008 s touto poruchou diagnostikováno 11,4 z tisíce osmiletých dětí. V roce 2002 to bylo 6,4 dětí z tisíce. Velká část dětí narozených v roce 2000 přitom už dostávala vakcíny bez thimerosalu.

Nárůst nejspíše (ale ne jistě) není odrazem nějaké skryté epidemie autismu. I díky aféře s vakcínami se o něm více ví a více mluví. Rodiče si tedy u svého dítěte spíše všimnou i mírného postižení. A lékaři se zase neshodují, kde vlastně leží hranice autismu, a jak se zdá, ty se postupně rozšiřují.

Důkladně vyvrácená, ale živá

Nedá se ovšem čekat, že by hypotéza o spojitosti mezi vakcínami a autismem kvůli těmto důkazům zmizela ze světa. Vždyť proti ní máme už důkazů dost, jak shrnuly kolegyně z OnaDnes v tomto článku. Vlastně bychom mohli původní studii označit za jednu z nejlépe rozebraných a vyvrácených v moderních dějinách medicíny.

Lékaři v textu našli tolik chyb, které si autoři nedokázali obhájit, až byla práce nakonec stažena. Hlavní autor Andrew Wakefield byl také lékařskou komisí podezříván z manipulace výsledků. Patřilo mezi ně zřejmě i neetické chování: Wakefield chtěl prodávat testy na detekci autismu.

Bohužel nelze věřit i nepochybně smutným příběhům rodičů autistických dětí. Porucha se u malých dětí projevuje zhruba ve stejném věku, kdy se aplikují podezřelé vakcíny. U dětí mladších než rok a půl není poznat, a tak jde jen o časovou shodu.

Pravdou také je, že vakcíny jsou ze své podstaty nebezpečné. Ne, že by způsobovaly trvalé poškození nebo smrtelné nemoci, ale komplikace vyvolat mohou. Je zcela pochopitelné, že rodiče budou mít v takové situaci o své děti strach. A ten dokáže udržet při životě mnohý blud. Nedělejme si příliš velké naděje, že by to nudná statistika mohla den ze dne změnit, pánové Svěrák a Uhlíř prominou.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.