První český tančík byl menší než trabant, nebylo z něj vidět a byl k ničemu

České tanky byly lepší než německé. Přesto to Československu v roce 1938 nepomohlo. Proti wehrmachtu si v roce 1938 ani nevystřelily.

V dnešním díle seriálu "Válka, která se nekonala" přinášíme fakta a souvislosti týkající se obrněných vozidel, které se obě strany chystaly nasadit do vojenských operací.

Osudová německá zkušenost

S přiměřenou nadsázkou lze prohlásit, že německou císařskou armádu v závěru 1. světové války zválcovaly na západní frontě především britské a francouzské tanky. Přesto se po dvou desetiletích následného rozvoje pancéřových vozidel nacházelo ve velitelských strukturách štábů armád světových mocností množství pochybovačů, kteří tankům upírali schopnost prosadit se výrazně v boji s protivníkem.

Křišťálová lupa

Výraznou výjimkou byla část velitelského sboru německého reichswehru a později wehrmachtu. Pokrokově smýšlející důstojníci právě poražené armády nejprve zhodnotili výhody i nedostatky operací obrněných jednotek nedávného nepřítele a vypracovali nástin budoucího směřování vývoje vlastních ozbrojených sil. Skupina důstojníků názorově spřízněných s taktickými teoriemi pozdějšího generálplukovníka Heinze Guderiana povýšila ve svých úvahách motorizované tankové jednotky na prvek, který bude vyhrávat nadcházející bitvy a války.

Spolehlivý pozemní a vzdušný průzkum, přítomnost štábních velitelů těsně za linií dotyku vojsk, moment překvapení, rychlost manévrů, dokonalé spojení a součinnost tanků s pěchotou, dělostřelectvem i letectvem byly pilíře, o které se opírala Guderianova teorie bleskové války.

Směle pojatá taktika pozemního vojska uchvátila především Adolfa Hitlera. Vůdce Němců dal obrněným jednotkám brzy zelenou. Jednou z prvních zastávek motorizovaných jednotek německých národních socialistů na cestě k ovládnutí Evropy mělo být sousední Československo.

Naše pancéřová předehra se odehrála na kolejích

Tuzemští důstojníci dříve sloužící v rakouskouherské armádě a legiích získali na bojištích 1. světové války mizivé zkušenosti s tanky. Mnohem důkladněji se seznámili s taktickými možnostmi obrněných vlaků, které používala na východě armáda habsburského mocnářství. Kořistní obrněné vlaky byly i významnou součástí sestavy československých legií na Sibiři.

Shodou okolností se obrněný vlak stal prvním pancéřovaným prostředkem československé branné moci. V Praze na konci října 1918 se rodící silové složky nového státu zmocnily původně rakouské obrněné soupravy sestávající se z více dělových a kulometných vozů a lokomotiv.

O necelý měsíc později se československé obrněné vlaky vydaly do boje proti Maďarům na Slovensko a proti Němcům do Sudet. Na jaře a počátkem léta v roce 1919 se naše pancéřové soupravy zapojovaly do téměř každodenních bojů s maďarskými bolševiky. Došlo i na dělostřelecké souboje kolejových obrněnců. Jeden náš vagon byl zničen nastraženou minou, ale na oplátku se podařilo ukořistit maďarské protistraně celý obrněný vlak. Po smluvním urovnání konfliktů o hranice a uklidnění vojenské i politické situace se obrněné vlaky přesunuly v roce 1923 na základnu do Milovic.

Poválečná československá vojenská terminologie pak všechna odvětví pancéřové techniky (obrněná auta, tanky, vlaky a drezíny) zahrnula pod souborný pojem útočná vozba.

Obrněné vlaky v roce 1938

Bojovou sestavu obrněného vlaku tvořily dvě soupravy. Týlová sloužila k ubytování mužstva a důstojníků. K boji byla předurčena souprava skládající se typicky z předběhového vozu, dělostřeleckého vozu, kulometného vozu, lokomotivy a druhého kulometného vozu. Zbraně (2 kusy děla 7,5cm, 12 těžkých kulometů a dva lehké kulomety) ovládalo 91 vojínů, kterým velel jeden poddůstojník a 2 důstojníci. Vlak vezl munici v počtu 600 ran pro děla a 72 tisíc až 108 tisíc nábojů do kulometů.

Bojové prostory vagonů chránil svého druhu kompozitní pancíř z období 1. světové války. Vnější vrstvu tvořila pancéřová deska silná 12 milimetrů, následovaná dubovými fošnami síly 45 milimetrů. Z vnitřní strany kryl dřevo pancéřový plát síly 8 milimetrů.

Celkem se v roce 1938 nacházelo ve výzbroji československé armády 5 bojových obrněných vlaků a jedna souprava předurčená k výcviku. Záměr nahradit zastaralé pancéřové vlaky novými výrobky koncernu Škoda se nepodařilo uskutečnit. Od roku 1934 ministerstvo národní obrany připravilo pro případ vyhlášení branné pohotovosti státu zřízení improvizovaných obrněných vlaků v počtu 12 souprav.

Bojovým prostředkem takových vlaků byl běžný uhelný vagon, ve kterém byla jako ochrana proti pěchotním střelám nepřítele a střepinám dělostřeleckých granátů použita vrstva patnácti centimetrů štěrku z vnějšku krytá plechem stěny vagonu a z vnitřku podpíraná pěticentimetrovou dubovou obšívkou. Výzbroj tvořil u dělových vozů 8cm polní kanon vz. 5/8 nebo vz. 17 stejné ráže se střílnou v přední stěně vagonu a dva kulomety v bočních stěnách. Kulometný vůz měl stejnou konstrukci "pancéřování" a nesl dva kulomety na každém boku a jeden v zadním čele vagonu. Během potlačování povstání v Sudetech se improvizované obrněné vlaky osvědčily. Při střetu s pravidelnými jednotkami wehrmachtu by stěží sehrály takticky významnější úlohu, ale pro boj s Němci byla dobrá každá zbraň, která dovedla vystřelit a nepřátelům uškodit.

Francouzské tanky pro parádu

Náčelníci československé armády již na konci roku 1919 usoudili, že pro získání základních zkušeností s provozem a možnostmi taktického využití tankové techniky nakoupí ve Francii šest kusů lehkých tanků typu Renault M.17FT. Vliv francouzské vojenské mise v Československu byl významný v každém oboru. Její náčelník generál Pellé za souhlasu ministra obrany Klofáče objednal 75 kusů tanků téhož typu za cenu 50 milionů korun. Úředníci ministerstva financí za podpory části velitelského sboru naší armády objednávku stornovali. Uražení francouzští "spojenci" pak odmítli dodat do Československa byť jen jeden tank.

Po opadnutí vášní a protivenství nakoupila naše republika do konce roku 1924 celkem sedm tanků výše zmíněného modelu. Dva tanky byly vyzbrojeny kulometem a tři dělem. Jeden byl velitelský a další nesl jako výzbroj radiostanici.

Válka, která se nekonala

K výročí československé mobilizace v roce 1938 jsme pro vás připravili pohled na vybavení a taktiku československé armády této doby.

Seriál článků by měl zachytit v přiměřeném rozsahu stupeň pohotovosti a bojeschopnosti jednotlivých složek branné moci tehdejšího státu.

leden : Těžké opevnění

únor: Lehké opevnění

březen: Pěchota

duben: Polní dělostřelectvo

květen: Těžké dělostřelectvo

červen: Bombardéry

červen: Speciál: Zoufale zastaralá stíhačka dosáhla rekordu

červenec: Stíhací letectvo

srpen: Útočná vozba

září: Mobilizace 1. díl

září: Mobilizace 2. díl

Na strojích probíhal především výcvik osádek vozidel útočné vozby a moderní technika byla předváděna na přehlídkách. Ve prospěch prvních tanků ve službě předválečné armády je nutné připomenout, že každá základní zkušenost, pokud je správně využitá, je velmi významná pro další rozvoj odvětví.

Příliš univerzální kolohousenky

Všeobecným technickým nedostatkem válečných i poválečných tanků byla trvanlivost pásů. Doba použitelnosti namáhaných článků byla vymezena na několik stovek až nejvýše jeden tisíc naježděných kilometrů.

Obrněné automobily nedokázaly tanky nahradit, protože jejich schopnost projíždět krajinou mimo zpevněné cesty byla velmi malá. Mnozí konstruktéři různě ve světě usilovali o sestrojení vozidel, která si šetřila pásy jen pro okamžiky pohybu mimo vozovky. Na cestách a silnicích měl obrněnec jezdit po kolech, navíc rychleji.

Z popudu armády se do konstrukce vozidel s kombinovaným pojezdem pustily i české firmy. Továrna ČKD sestrojila kolohousenky KH-50, KH-60 a KH-70. Během zkoušek vozidla vojáky nenadchla. Teoreticky výhodný princip pojezdového ústrojí ale náčelníky naší armády uhranul. Po krátkém oddychu, kdy se nejspíše mělo zapomenout na předchozí nezdar, zadalo vojsko firmám Škoda a Tatra v roce 1932 objednávky na sestrojení vždy dvou prototypů těžkého tanku s kombinovaným kolopásovým podvozkem. Taktické zadání bylo ale ze strany vojáků nepromyšlené. Zásadní slabinou záměru bylo předepsané pancéřování tanků síly jen 16 milimetrů.

Konstruktérům Škodovky se navíc nepodařilo sestrojit pohybové ústrojí tak, aby je samotné alespoň trochu uspokojovalo. Armáda nejprve trvala na dokončení vozidla podle původního zadání, ale posléze v roce 1934 souhlasila se zhotovením tanku s čistě pásovým podvozkem a na dvojnásobnou tloušťku zesíleným pancířem. Tank Škoda Š-III ale zklamal i v nové podobě. Obdobně katastrofálně dopadl stroj Tatra T-III, který sice jezdil po kolech i pásech, ale provozně byl ještě horší než škodovácký propadák.

Touha odvážně experimentovat se velení československé armády poněkud vymstila. Zcela bez užitku odčerpávala finanční i tvůrčí prostředky předurčené k vývoji použitelné tankové techniky a bez náhrady promrhala čas potřebný k vývoji jednoduchých a tudíž pro vojenskou službu vhodných obrněnců.

Do módy jdou tančíky

Velká světová hospodářská krize, která započala v roce 1929, se promítla i do vojenské sféry prostřednictvím seškrcených rozpočtů, čímž se zvýšila přitažlivost méně nákladných zbraňových soustav. Velké pozornosti se dostalo britskému tančíku Carden-Loyd Mk. VI, který přišel na svět jako klasický produkt soukromého garážového vývoje. Pásové vozítko bez věže vyzbrojené jen kulometem mělo být schopné podporovat pěchotu během zteče obranných pozic protivníka.

Koncepce zaujala některé sovětské, polské, italské, francouzské a československé vojenské odborníky. Naše vojsko zakoupilo tři kusy na pokusy a výrobní licenci k tomu. Podnik ČKD navrhl vyrobit 300 kusů tančíků pro československé ozbrojené síly. Velení armády však nebylo jednotné v názoru na bojovou hodnotu tančíků a Kolbenka obdržela objednávku jen na tři další pokusné prototypy.

Mezitím zkoušky ukázaly, že tančíky jsou vlastně k ničemu. Jako podpůrná vozidla pěchoty měla nedostatečnou palebnou sílu, v roli průzkumných vozidel z nich bylo především špatně vidět a navíc vozidla nedovedla zdolávat obtížně sjízdné části krajiny.

ČKD tančíky výrazně konstrukčně upravila, ale k postřehnutelnému zvýšení schopností vozidel nedošlo. Ministr obrany za agrárníky Bohumír Bradáč přesto objednávku na 70 tančíků protlačil přes odpor části velení armády až do výrobního závodu. Bojová vozidla označená jako tančík vz. 33 byla dodána vojsku do konce roku 1934.

Nechvalně hodnocená vozidla ale napomohla rozvoji obrněné techniky v naší armádě tím, že na nich probíhal výcvik mužstva a velitelů jednotek útočné vozby. V září 1938 byla jejich bojová hodnota nevelká, nikoliv však nulová. Proti sudetoněmeckým vzbouřencům s lehkou výzbrojí se dokázala prosadit.

Tančík vz. 33.

Osádka dva muži, výzbroj dva lehké kulomety se zásobou 2 600 ran. Čelní pancíř 12 milimetrů (průbojná střela 7,92 milimetru ho prorážela od vzdálenosti 125 metrů a blíže), boční 8 milimetrů a horní 6. Výkon motoru 22 kW. Nejvyšší rychlost na silnici 35 kilometrů v hodině, dojezd na silnici 100 kilometrů.

Prvním v boji použitelným a ve větším počtu do stavů československých jednotek zavedeným vozidlem s housenkovými pásy se stal výrobek společnosti ČKD tančík vz. 33. Je třeba si uvědomit, že byl menší než pozdější německý „bakelitový“ automobil Trabant.

První bitva českých lehkých tanků

Tápání československých vojenských odborníků ve vztahu k tankům do značné míry vyřešila z vlastního popudu firma ČKD, která vypracovala návrh konstrukce lehkého tanku a nabídla ho vojenské správě. Armáda projekt přijala a v roce 1931 objednala jeden prototyp.

Od listopadu 1932 do února 1934 najezdil pokusný tank 3 400 kilometrů - překvapivě bez podstatných poruch. Hodnocení tanku vojáky z praporu útočné vozby v Milovicích bylo natolik příznivé, že ministr Bradáč objednal společně se sérií tančíků i 50 lehkých tanků označených jako LT vz. 34. Výrobní podnik splnil objednávku do konce června 1935. Zádrhelem byla ovšem výzbroj. Montáž posledního děla proběhla až v srpnu 1936. Do té doby cvičili tankisté jen se stroji s kulomety.

Závratně rychlý vývoj tankové techniky v Evropě zapříčinil strmý pokles bojové hodnoty tanku LT vz. 34. Nejvážnějším taktickým nedostatkem prvního českého lehkého tanku byla jeho tříčlenná osádka, kdy velitel stroje plnil zároveň úkoly nabíječe a mířiče. Rovněž obrnění bylo slabé. Patnáct milimetrů pancéřové ocele bylo schopné odolávat energii malých střepin dělostřeleckých granátů a kulek z pěchotních zbraní. Německé protitankové kanony PaK 35/36 by ho dokázaly probít na vzdálenost zhruba jednoho kilometru, možná i více. Zle by ho pochroumaly i střely z jakéhokoliv děla od ráže 75 milimetrů, pravda na krátkou vzdálenost. Výhodou tanku v kontextu s vybavením zbytku našeho vojska byla radiostanice, i když pouze schopná bezdrátového telegrafního provozu do dálky dvou kilometrů.

LT vz. 34.

Vozidlo s hmotností 7,5 tuny poháněl motor o výkonu 46 kW. Tank dosahoval na silnici rychlosti nejvýše 30 kilometrů za hodinu, mimo vozovky 15. Kolmé čelní a boční pancéřové pláty měly sílu 15, šikmé 12 a vodorovné 8 milimetrů. Kryt motoru 10 milimetrů.

Tank byl vyzbrojen těžkým kulometem vz. 35 v čelní stěně, který ovládal radiotelegrafista nebo řidič. V takovém případě byl pevně uchycen do polohy zabezpečující vysílání kulek na rovině do průsečíku dráhy střel se zemí ležícího 250 metrů před tankem. Řidič mohl zaměřovat zbraň (jistě jen zhruba), muškou tyčící se před jeho průzorem na přídi tanku. Zbraň odpaloval nožním pedálem.

Hlavní výzbroj tanku se nacházela v ručně otočné jednomístné věži. Kanon typu Škoda A3 ráže 3,7cm byl upravenou verzí protitankového pěchotního kanonku proti útočné vozbě. Na kilometrovou vzdálenost dokázal probít kolmý pancíř síly 30 milimetrů. Rychlost palby byla asi 15 ran za minutu. Ve vozidle byla pro dělo uložena zásoba celkem 60 nábojů dílem tříštivých nárazových granátů (dostřel 4 kilometry) a dílem protipancéřových (nejvyšší účinný dostřel 1,5 kilometru).

Věžový kulomet stejného typu jako lafetovaný v korbě mohl střílet jednak jako spřažený s kanonem, jednak na zacílení děla nezávisle. Pro kulomety vezl tank 2 tisíce kusů střeliva v pásech.

Tank přejel zákopy do šířky 2 metry, vyjel na kolmou překážku 0,8 metru vysokou a vyvrátil strom o průměru kmene zhruba 20 centimetrů. Bez nesnází se probořil půl metru silnou stěnou vyzděnou z cihel. Po silnici na plné nádrže dojel 160 kilometrů daleko.

Tank ČKD LT vz. 34 byl prvním moderním tankem zavedeným do výzbroje naší předválečné armády

Společnost Škoda úspěch tanků konkurenční firmy ČKD nesla velice nelibě. Údajně využila i úplatků k tomu, aby si zabezpečila vítězství v další soutěži na novou generaci lehkých tanků pro československé ozbrojené síly. Souběžně uzavřela s ČKD dohodu o rozdělení výroby tanků rovnoměrně mezi obě firmy bez ohledu na původ vítězného zkušebního modelu.

Do souboje o milionovou zakázku nasadila ČKD upravený model tanku LT vz. 34 označený indexem P-II-a. Tank měl určitá zlepšení a sliboval vysokou spolehlivost, protože byl konstrukčně jednoduchý. Výraznou slabinou tanku bylo pancéřování téměř jen původní síly. Plzeňský prototyp Š-II-a chránil z čela korby a věže pancíř tloušťky 25 milimetrů. Boční pancéřování tvořily pláty silné 16 milimetrů. Řízení tanku používalo jako pracovní látku stlačený vzduch. Zvolené řešení bylo hmotnostně výhodnější, umožňovalo jemné ovládání pohybového ústrojí a podstatně snižovalo námahu řidiče. Nevýhodou byla složitost pneumatické soustavy, která byla náchylná z konstruktivní podstaty k poruchám.

Oba tanky byly provozně více méně srovnatelné. Armáda se rozhodla pro prototyp Škoda, který zavedla do výzbroje jako lehký tank LT vz. 35. Podmínky kartelové dohody rozdělily výrobu mezi ČKD (149 kusů) a Škodu (149 kusů). Českomoravská strojírna zvládla výrobu objednaného počtu tanků v roce 1937. Škodovka nasadila volnější tempo výroby a poslední stroje předala armádě až v dubnu 1938.

Od samého počátku se u tanků LT vz. 35 projevovala celá řada závad konstrukční, montážní i materiálové povahy. Nakonec došlo k dohodě vojska s výrobními závody o úpravách již vyrobených tanků. Dle ujednání měla každá továrna opravit měsíčně 20 kusů tanků na požadovaný standard. Zároveň probíhala záměna kulometů vz. 35 za dokonalejší typ vz. 37. V období výměny zbraní část tanků prostě žádné kulomety neměla. Až do září roku 1938 tak naše armáda nikdy nemohla do případných vojenských operací nasadit všech 298 vyrobených strojů.

První bitva českých lehkých tanků tak skončila nerozhodně pro konkurenční firmy a ani ve vztahu k branné moci nelze zavedení tohoto typu považovat za jednoznačné vítězství. Ve stejnou dobu se totiž v Čechách vyráběly dokonalejší tanky, než byl škodovácký LT vz. 35.

České tanky LT vz. 35 nevystřelily proti wehrmachtu v roce 1938 ani ránu. Jako součást tučné kořisti Německa nabyté po obsazení Čech v roce 1939 se stroje staly významnou posilou tankových jednotek německých národních socialistů a přispěly významným podílem k zdrcujícím porážkám Polska a Francie. Na obrázku je zachycena kolona německých tanků kdesi ve Francii v roce 1940.

Promarněné příležitosti

V období do počátku října 1938 zhotovily československé strojírenské závody pro vlastní ozbrojené síly 430 kusů obrněných pásových vozidel, tanků a tančíků (včetně prototypů). Ve stejném období vyvezly nezanedbatelné množství obrněných vozidel zahraničním odběratelům celkem v počtu 398 kusů. (Malý počet jednotek této tankové techniky československá branná moc v období mobilizace u výrobců zabavila.)

Velmi úspěšně si vedly zejména výrobky ČKD. Průlomovou byla dodávka tančíků a tanků pro Írán. Tančík AH-IV a lehké tanky typu TNH či LTH byly mimořádně zdařilými konstrukcemi ruského konstruktéra Alexandra Surina z ČKD.

Tančík AH-IV měl, kdyby byl vybaven radiostanicí, všechny předpoklady stát se velmi užitečným prostředkem vojskového průzkumu, daleko překonávající tančíky vz. 33 i lehké tanky vz. 34. Ke zdárnému plnění takového úkolu byl vybaven dostatečně dimenzovanými průzory, projel téměř všude a rychle (nejvyšší rychlost 45 km/h).

Tank LTH byl špičkovou konstrukcí i v celosvětovém kontextu. Vynikal vyváženým vztahem výzbroje, pancéřováním a jízdních vlastností. Byl provozně velmi spolehlivý. Velení československé armády nemohlo takový tank vytrvale opomíjet. V další soutěži na lehké tanky pro naše vojsko vyhrál prototyp vycházející právě z konstrukce tanků TNH a LTH. Do výzbroje měl být zařazen pod označením LT vz. 38. Do konce září 1938 se ale firmě ČKD nepodařilo dodat ani jeden kus z rozpracované série 150 vozidel, protože pokyn k zahájení výroby vozidel obdržela od ministerstva národní obrany 20. dubna 1938.

Střední pancéřoví bratři

Bojovým úkolem lehkých tanků byla podpora pěchoty během zteče polním způsobem. Rychlost byla považována za hlavní výhodu. S ohledem na výkony tehdejších dostupných motorů nemohly být proto opatřeny silným obrněním. Éra slávy lehkých tanků skončila rychle se zvýšením počtu protitankových kanonů v jednotkách pěchoty.

Československá vojenská věda obdobný vývoj předpokládala. Vyzvala proto Škodovku i ČKD k sestrojení středního tanku, předurčeného k úderům na silně opevněné pozice protivníka a pro boj s tanky protistrany. Koncern Škoda se opozdil s výrobou prototypu T-21 a vítězství získal tank V-8-H z ČKD.

Střední tank ST vz. 39 (V-8-H) měl hmotnost 16,2 tuny. Pancéřování čelních ploch bylo 32 milimetrů silné, bočních 25. Tank byl odolný vůči zbraním hromadného ničení (tehdy chemickým), bojový prostor byl utěsněný a větrán přetlakem filtrovaného vzduchu. Vyzbrojen byl výkonným kanónem ráže 47 milimetrů, který granáty prorážel pancéřovou deskou 40 milimetrů silnou na vzdálenost jednoho kilometrů. Byl by takřka nepřekonatelným protivníkem pro všechny tehdejší německé vyráběné i vyvíjené tanky. Vznikl jeden prototyp. Jezdil spolehlivě. Objednávka na 450 kusů z období mobilizace byla záhy stornována.

Cirkus plechowy

Když se německý automobilový prapor pod velením Heinze Guderiana pokoušel ověřit v roce 1930 na vojenských cvičeních teoretické předpoklady svého velitele, vzbudily "tankové" nástavby z plechu a lepenky na osobních vozidlech téměř všeobecný posměch. Teprve Adolf Hitler projevil v roce 1933 pro mobilní vojsko mimořádné nadšení a začal prosazovat rychlou motorizaci německých ozbrojených sil.

Prvním "tankem" wehrmachtu se stal tančík PzKpfw.I. V otočné jednomístné věži nesl jen dva kulomety MG 13 ráže 7,92 milimetru. Dvoučlennou osádku vozidla chránil třináctimilimetrový pancíř. Vozidlo s motorem o výkonu až 75 kW (dle provedení) jezdilo rychlostí 37 až 40 kilometrů za hodinu. Tančík byl vyráběn od roku 1934 a v porovnání s tehdejší produkcí neněmeckých zbrojovek působil až směšným dojmem. Přesto tato obrněná nedochůdčata v pravém slova smyslu dokázala zválcovat v roce 1939 Polsko a přes všechny nedostatky významně přispěla k porážce Dánska, Norska, Nizozemí, Belgie, Francie a dalších států, které se postavily na odpor nejnovější expanzi Němců. Bojové vozidlo totiž disponovalo obrovskou taktickou výhodou, kterou byla přijímací radiostanice. Velitel vozu tak mohl dostávat z velitelského stanoviště pokyny pro vedení boje mluveným slovem ze vzdálenosti až tří kilometrů a signály morseovkou ze zhruba dvojnásobné vzdálenosti. Dokonalé velení uceleným taktickým jednotkám zabezpečovaly zvláštní velitelské vozy, konstrukčně upravené PzKpfw.I, z kterých důstojníci řídili boj.

Nenápadné velitelské tančíky vzniklé úpravou typu PzKpfw I se staly pilířem nesmírných válečných úspěchů německých tankových divizí na počátku války. Německá vojenská doktrína kladla promyšleně důraz na bezprostřední řízení boje z mobilních velitelských stanovišť. Řadový německý tankista za všech okolností znal svůj úkol. Ještě důležitějším prvkem německého způsobu velení bylo, že rozkaz mohl být kdykoliv dle vývoje situace bez průtahů změněn.

Nová nacistická generalita wehrmachtu považovala první tank spíše za prostředek k výcviku obrněných jednotek. Úlohu výlučně bojových strojů měly plnit tanky PzKpfw.III a PzKpfw.IV. Němečtí vojáci ovšem tušili vývojové potíže. Proto v roce 1934 uzrály plány na lehký tank, který byl označen typovým indexem PzKpfw.II. Pancéřován byl pláty síly nejvýše 14,5 milimetru, obsluhovali ho tři muži. Každý vyrobený tank byl vystrojen radiostanicí pro obousměrnou komunikaci s dosahem pro fonii 3 a telegrafii 6 kilometrů. Vyzbrojen byl jedním kulometem a rychlopalným kanonem kalibru 20 milimetrů s teoretickou kadencí 280 ran za minutu.

Značnou výhodou zbraně byla metná dálka 1 kilometr. Do této vzdálenosti se střelec více méně nemusel zajímat o vzdálenost cíle. Většina projektilů přesto dopadla tam, kam měla. Kanonek na půl kilometru prorazil pancíř síly až 20 milimetrů. Účinek palby zvyšovala střelba dávkou až deseti ran za sebou z jednoho zásobníku. Pro střílny řopíků byl tank tohoto typu smrtelným nebezpečím prvního stupně. Před českými tanky by se mohl v příznivém případě jen se štěstím skrýt do úkrytu za terénní překážky.

Tanků typů PzKpfw.III a PzKpfw.IV měla německá armáda v roce 1938 jen pár desítek kusů (45 + 77). Jejich pancéřování bylo slabé od 14,5 do 30 milimetrů. Jako tanky podpory pěchoty by se asi osvědčily, při střetu s protitankovými kanony či tanky našeho vojska by se nejspíše projevila jejich malá odolnost vůči protitankovým granátům ráže 37 milimetrů.

Československé jednotky útočné vozby

Mírová organizace československé armády se v oboru obrněných jednotek značně lišila od předpokládané válečné sestavy. V roce 1933 byl prapor útočné vozby rozšířen na pluk. O dva roky později vznikla brigáda útočné vozby, která měla v sestavě tři pluky (PÚV-1 až PÚV-3) doplněné učilištěm útočné vozby. Od 1. října 1937 byly ustaveny takzvané rychlé divize, které byly předurčeny pro rychlé manévry našich ozbrojených sil.

V sestavě měly pojmout podle plánu jednu jezdeckou a jednu motomechanizovanou brigádu (dva prapory tanků celkem 98 kusů, dva prapory pěchoty na nákladních automobilech a motorizovaný dělostřelecký oddíl, dvě roty protitankových kanonků a dvě roty velkých kulometů proti letadlům). Tabulkové počty činily 11 tisíc mužů, 2 800 koní, skoro 300 motocyklů, tisíc nákladních i osobních vozidel, 12 obrněných aut a celkem 68 děl všech druhů.

Skutečný stav naplnění rychlých divizí tankovou technikou se v září 1938 od tabulek značně odlišoval. V sestavě 1. a 2. rychlé divize se nacházelo shodně po 40 kusech tanků, 3. divize měla tanků jen 16. Jedinou rychlou divizí, která se z hlediska výzbroje blížila záměrům velení armády, byla 4. rychlá divize se 76 tanky. (V průběhu mobilizace se počty tanků silně měnily přesuny tankových praporů mezi jednotkami.) Jeden prapor tanků se 40 stroji tvořil zálohu.

Další tanky a tančíky se nacházely v četách po třech strojích, u každé pěší divize nebo hraniční oblasti (vojenská jednotka zpravidla v síle divize). Jejich úkolem byl výlučně průzkum. Československá armáda neměla bohužel pro uvedený úkol jiné vhodnější prostředky.

Německé obrněné síly

Ve druhé polovině roku 1938 měl wehrmacht v sestavě tři tankové divize, samostatnou tankovou brigádu, dva samostatné tankové pluky a asi tři samostatné tankové oddíly. Tanky byly vyzbrojeny i dva tankové oddíly lehkých divizí.

Celkem se jednalo o zhruba 70 tančíků Fiat Ansaldo CV33, 1 700 PzKpfw.I (včetně velitelských), 800 PzKpfw II a již uvedené nevelké množství tanků PzKpfw.III a PzKpfw.IV. K obrněným vozidlům je třeba připočítat i 1 200 obrněných aut všech typů, dílem bez výzbroje, dílem s kulomety nebo dvoucentimetrové kanony.

Přes slabé pancéřování a pro boj s tanky nepřítele nedostatečnou kanónovou výzbroj byl německý tank PzKpfw II na počátku 2. světové války hrozivou zbraní pro armády, které vsadily z hlediska taktiky především na obranné manévry vlastních vojsk. V pozadí se nacházející tančík PzKpfw se dokázal prosadit jen proti pěchotě. Přes zjevnou zastaralost se s útoky tanků tohoto typu v letech 1939 až 1940 nedokázala vypořádat polská ani britská nebo francouzská pěchota.

České tanky byly lepší, ale…

V září 1938 nedisponovalo Německo vůči Československé branné moci v oboru obrněné techniky žádnou zdrcující přesilou, která by vyplývala z konstruktivní povahy tanků (pancíře, výzbroj, rychlost). Proto ani výrazná početní převaha Němců by se nemusela projevit katastrofálním vývojem válečné situace v neprospěch československé armády. Pouze ale za předpokladu takticky správných a zároveň pohotových rozhodnutí všech velitelských stupňů našich ozbrojených sil a určité dávky válečné štěstěny.

V opačném případě by se nejspíše prosadila nesporná výhoda na straně nepřítele, kterou bylo lepší spojení jednotlivých tanků s veliteli taktických jednotek. Následné boje na počátku druhé světové války ukázaly, že Hitlerův vpravdě "cirkus plechowy" vyhrával jednotlivá tažení Němců za světovládou nikoliv vyšším stupněm rozvoje obrněné techniky či všeobecnou přesilou, ale pohotovým zpracováním zpráv z první linie na úrovni od čety až po pluk. Lze předpokládat, že základy takových dovedností se ve wehrmachtu rýsovaly už na podzim v roce 1938.

Autor:

Loučím se. Nemohu jinak, napsal četař Hrad v pevnosti K-S 14 v roce 1938

Arnošt Hrad na snímku z roku 1936

VIDEO Před 81 lety spáchal četař Arnošt Hrad sebevraždu v pěchotním srubu K-S 14 na okraji Králík. Nemohl...

V Novém Jičíně vítaly wehrmacht slavobrány. Zábor zachytily barevné snímky

Vítáme vojáky práce a míru! Tak zní nápis na jedné ze tří slavobrán na cestě,...

Seriál Přesně osmdesát let uplynulo od okamžiku, kdy do většinově německého Nového Jičína přijel na...

Zvítězilo barbarství, napsal po Mnichovu voják na zeď bunkru Jeřáb

Součástí pevnosti Dobrošov je i srub Jeřáb, svobodník Eduard Zicháček tam...

VIDEO Seriál Tito vojáci si říkali „jeřábi“ a chtěli bránit Československo před Hitlerem. Tvořili nouzovou...

Betonová hráz kolem Prahy byla umlčena, řopíky se budovaly zbytečně


VIDEO Seriál Osm stovek betonových pevnůstek mělo hájit Prahu před agresí nacistického Německa. Byly také...

Naše těžké bombardéry byly mizerné, ale jejich osádky k boji odhodlané

Bombardér Aero MB.200

Nejtěžšími stroji československého letectva byly v září 1938 bombardéry Aero MB.200, které patřily...

  • Nejčtenější

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

v diskusi je 125 příspěvků

26. března 2024

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo...

Z jaderné triády zbyly Britům už jen ponorky. A ty musejí posílit

v diskusi je 76 příspěvků

27. března 2024

Jadernou triádu tvoří strategické bombardéry s jadernými zbraněmi, mezikontinentální balistické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rusko zastavilo odlet na ISS s první Běloruskou, letět měla i Američanka

v diskusi je 50 příspěvků

21. března 2024  10:23,  aktualizováno  14:26

Ve čtvrtek 21. března se necelých deset minut před půl třetí odpoledne měla vydat na Mezinárodní...

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 19 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Načapali jsme otesánka, který se velkého sousta nezalekne. Boeing 747-400F

v diskusi je 8 příspěvků

21. března 2024

Poté, co na Letiště Václava Havla Praha přestaly v barvách Qatar Airways létat nákladní Boeingy...

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 18 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 19 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Úspěšný let prototypu XB-1 vrací do hry cestování nadzvukovou rychlostí

v diskusi je 33 příspěvků

27. března 2024  17:17

Po více než dvaceti letech, od ukončení provozu letounu Concorde, se možná opět dočkáme nadzvukové...

Jarní bouře ničila před 100 lety Prahu. Napáchala obří škody

v diskusi je 10 příspěvků

27. března 2024

Prahou prošla před 100 lety, 27. března 1924, neobvykle silná jarní bouřka. V části hlavního města...

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Administrativní pracovník

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Praha

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...