Polský autor Jarosław Wolski po několika měsících připravil další díl o schopnosti tanků přežít na moderním bojišti. V dnešním díle se podíváme na souboj syrských tanků T-55, T-64 a T-72 s povstaleckými skupinami.
Syrská arabská armáda (SyAA, Syrian Arab Army) Bašára Assada utrpěla za roky bojů těžké ztráty. Mnoho zkušených posádek obrněných vozidel bylo zabito nebo zraněno. Dochází technika i náhradní díly. Povstalecké skupiny však nedokážou trvale kontrolovat životně důležité části země. Mnoho bitev má nyní formu statických bojů v městské zástavbě.
Tanky syrské armádySyAA měla v předvečer konfliktu 706 tanků T-72, 150 T-72 Ural, 300 T-72A a 256 T-72M1. Část starších tanků prošla modernizací. Všechny T-72A jsou vybaveny reaktivním pancířem Kontakt-1 (zřejmě z Ukrajiny) a nově označovány jako T-72AV. 122 tanků T-72 dostalo moderní italský systém řízení palby TURMS-T. Modernizací prošly nejstarší T-72 Ural a část T-72A a T-72M1. TURMS-T využívá kvalitní denní/noční a termovizní zaměřovač a pozorovací přístroj pro střelce a velitele. Podle posledních zpráv zůstává v provozu pouze 250 tanků T-72, zbytek byl zničen v bojích. Sýrie v 60. a 70. letech nakoupila 800 tanků T-62. Za války s Izraelem v roce 1982 jich 200 ztratila. Na počátku nynějšího konfliktu mohla nasadit ještě 450 až 480 T-62. Do roku 2014 bylo kvůli velkým ztrátám T-72 zprovozněno asi 700 T-55, včetně tří modernizovaných verzí. T-55 s laserovým dálkoměrem a vylepšeným systémem řízení palby dodala KLDR. T-55AM je vybaven systémem řízení palby Volna. Největší bojovou hodnotu má T-55MV modernizovaný v roce 1997 na Ukrajině. Má reaktivní pancíř Kontakt-1, vylepšený systém řízení palby a může používat kanonové ŘS Bastion. |
Mechanizované jednotky jsou hlavní silou SyAA a bez použití tanků armáda nepodniká prakticky žádné akce.
I přes těžké ztráty SyAA tanky nasazovala poměrně efektivně, a to i v městské zástavbě. Tanky ukázaly také značnou odolnost proti starším protitankovým řízeným střelám (PTŘS). A to zejména když byly tanky vybaveny reaktivním pancířem.
Je znám příklad, kdy T-72AV byl zasažen až pěti různými kumulativními hlavicemi a přesto nebyl zničen. Samozřejmě, útok pomocí PTŘS Kornet nebo reaktivních granátometů RPG-29, tedy zbraní určených k překonávání reaktivního pancéřování, bývá pro T-72AV často osudový.
Zásadní změnou v neprospěch SyAA bylo masové nasazení TOW, TOW-2, TOW-2A a HJ-8 na bitevním poli. Saúdští specialisté na územích kontrolovaných povstalci cvičí obsluhy přenosných kompletů, což ostatně vzhledem k náročnosti obsluhy není nijak překvapivé.
Použití PTŘŠ však Saúdové kontrolují. „Každý“ útok musí být natočen a jednotliví velitelé povstalců jsou odpovědní za přidělené komplety a střely. Má se tak předejít nasazení kompletů v Iráku nebo proti izraelským cílům.
PTŘS povstalcůSyrské tanky čelí nejen ruským reaktivním granátometům RPG-7 a především smrtelně nebezpečným RPG-29, ale hlavní hrozbu představují PTŘS. Východní PTŘS v Sýrii zastupují zastaralé typy Maljutka, Fagot a Konkurs a moderní Metis a zřídka používaný Kornet. I ty zastaralé představují smrtelnou hrozbu pro T-55 a T-62. Dokážou také pronikat čelním pancířem T-72A a T-72M1. Avšak tanky s reaktivním pancířem, pokud střela dopadne přímo na něj, jsou proti nim imunní. Mnohem nebezpečnější jsou Kornet a Metis-M. Rozšířený je i francouzský typ Milan. Sýrie před rokem 1982 nakoupila tisíc střel. Verzi Milan 2 poslalo v minulém roce Kurdům Německo. Těm měl pomoci proti sebevražedným útočníkům IS ve vozidlech. Několik kompletů Milan 2 však padlo do rukou islamistům, kteří zbraně nasadili v bojích se syrskými obrněnci. Nejrozšířenějším západními PTŘS v Sýrii jsou americké TOW a TOW-2, povstalcům je neoficálně dodává Saúdská Arábie. Nejvýkonnější TOW-2A si dokáže poradit i s reaktivním pancířem. TOW-2A měl původně v počtu 200 kusů ve výzbroji Libanon a v počtu 15 tisíc kusů Saúdská Arábie. Saúdové údajně rebelům posílají i čínské bezlicenční kopie HJ-8. Drtivá většina uvedených PTŘS má poloautomatické navádění typu SACLOS (Semi-Automatic Command to Line of Sight), operátor po odpalu až do zásahu udržuje na cíli záměrný kříž. |
Útoky pomocí střel TOW jsou obvykle vedeny na vzdálenost 1 500 m z dobře zamaskovaných pozic. Tým se skládá z jedné, nebo dvou skupin zajišťujících ozbrojenou ochranu a nosičů kompletů/střel. Tým operátorů (dvě osoby) pak nastupuje do akce až po zajištění prostoru. Často jsou oblečeni v civilních šatech a okamžitě po akci opouštějí prostor. Rozebrání a úklid místa zajišťují nosiči.
Povstalci většinou pomocí TOW „loví” na dříve vytipovaných místech průzkumnými týmy odhalená vozidla SyAA. Po zapojení Rusů do války však povstalci používají TOW i k obraně.
Počet kompletů TOW v Sýrii není lehké odhadnout. Ale během jedné akce v provinciích Latakia a Hama mezi obcemi Morek a Salma (50 - 60 km) bylo během jednoho dne zaznamenáno 19 odpalů minimálně z deseti kompletů TOW. Takových frontových linií je v Sýrii hodně. V Sýrii je tak podle odhadů několik set kompletů TOW a přibližně tisíc raket.
Typickým rysem syrského konfliktu je natáčení útoků pomocí PTŘS povstalci. Záběry neslouží jen k propagandě, ale také k „registraci” jednotlivých kompletů a střel pro rozvědku Saúdské Arábie. Otázkou je, zda jsou syrské tanky opravdu tak snadnou kořistí, jak se nám snaží videa prezentovat.
Statistika
Vycvičená obsluha s původními komplety TOW na střelnici má 66% šanci zasáhnout cíl, s TOW-2 je to 80 % a s TOW-2A až 96 %. V případě ostrého nasazení na bitevním poli hodnoty klesají, především v důsledku stresu, únavy nebo ukvapenosti (nevycvičenosti) obsluhy.
Dalším důvodem poklesu účinnosti jsou protiopatření protivníka. Obrněná technika často manévruje, kryje se za překážkami nebo používá kouřovou clonu.
zdroj: www.youtube.comNe každý zásah přitom znamená zničení tanku a to platí i pro nejmodernější PTŘS. Stává se, že střely zasahují vybavení tanků, jako jsou krabice s nářadím, palivové nádrže nebo skříň motoru, a kumulativní paprsek tak neproniká do prostoru posádky.
Někdy PTŘS zasahuje tank pod tak „šťastným” úhlem, že se kumulativní paprsek sveze po pancíři a neprochází do prostoru posádky. Přitom papírově by daný PTŘS měl pancíř tanku bez problému probít.
Podrobnou statistiku vede Izrael. Při Jom Kippurské válce v roce 1973 proniklo pancířem tanků 60 % PTŘS, v Libanonu v roce 1982 47 % střel, v Libanonu v roce 2006 44 % střel. U Merkavy Mk4 v roce 2006 to bylo 33 % střel.
Čísla samozřejmě neudávají počty zničených tanků. Obecně dojde ke zničení tanku, pokud vzplane munice nebo palivo. K požárům a explozím jsou nejnáchylnější tanky, které nemají odděleny prostory posádky a munice (např. T-55, T-62 a T-72).
Avšak kumulativní paprsek PTŘS, který nezasáhne hořlavé materiály (kapalina hydrauliky, střelivo, zbraně posádky, palivo) nemůže tank zapálit. Navíc kumulativní parsek má v prostoru tanku prostorově omezený účinek - zabijí pouze členy posádky, kteří leží v jeho dráze. Podle polského autora je tedy “ohnivé peklo” uvnitř tanku po proražení pancíře PTŘS mýtus.
Podle americké studie Behind Armour Effects at Shaped Charge Attacks po průniku pancíře kumulativní střelou polovina až dvě třetiny posádky přežijí. Stejně tak je i tank většinou opravitelný. Samozřejmě pokud nedojde k požáru.
Probití sice vyřadí s největší pravděpodobností tank z boje, ale automaticky neznamená zničení tanku nebo zabití celé posádky.
Analýza záběrů ze Sýrie
Během prvních 15 dnů měsíce října bylo na internetu umístěno 61 použití PTŘS povstalci (51 TOW), 32 proti tankům. Celkově 9 střel (vypálených proti tankům) zasáhlo zemi, nebo překážku. Tanky zasáhlo 23 střel, v 10 případech došlo k prorážení pancíře a následné explozi nebo požáru. Z výše uvedených statistik lze předpokládat, že ze 23 zásahů došlo jen ve 14 případech k penetraci pancíře. Opět zdůrazněme, že na síť jsou umísťovány i záběry neúspěšných útoků, videa slouží pro kontrolu používání moderních PTŘS povstalci.
Během záři došlo k 22 útokům pomocí PTŘS (13 TOW), a to pouze ve čtyřech případech proti tankům. Jeden tank byl zasažen do motorového prostoru. Žádný ze zasažených tanků nezačal hořet.
V srpnu došlo k 37 útokům pomocí PTŘS, v 16 případech proti tankům. Tři střely tanky minuly, třináct střel zasáhlo tank a v pěti případech byl vidět výbuch nebo požár. Pouze v osmi případech (statisticky) došlo k probití pancíře.
V červenci došlo k 42 útokům pomocí PTŘS a jen v 9 případech proti tankům. Jedna střela minula a ze zbývajících pokusů došlo pouze u dvou k explozím nebo požáru. K probití pancíře došlo přibližně u pěti tanků.
Červen přinesl 61 útoků pomocí PTŘS (45 TOW), ve 21 případech proti tankům. Jedna střela minula, 20 střel zasáhlo tank a v 10 případech lze vidět požár nebo explozi. K probití pancíře došlo pravděpodobně u 12 tanků.
Během května povstalci provedli 67 útoků pomocí PTŘS (52 TOW), v 16 případech proti tankům. Dvě střely minuly cíl, 14 střel zasáhlo tank a v 7 případech byl vidět výbuch nebo požár. K probití pancíře došlo zřejmě u 9 tanků.
Během pěti a půl měsíce bylo tedy zaznamenáno 82 přímých zásahů tanků pomocí PTŘS. Je však možné, že i přes zásadu umísťování videí na internet bylo skutečných útoků (případně pokusů o útoky) pomocí PTŘS proti tankům více.
Z 82 zásahů došlo v 34 případech k požáru nebo dokonce k explozím. Celkově však mohlo dojít ke zničení tanku ve více než 40 případech. Ukazuje se, že pro relativně staré T-55, T-62 a T-72 byly útoky pomocí PTŘS smrtelné pouze v polovině případů.
Při bojích v Sýrii ze 100 odpálených PTŘS jich 70 až 86 zasáhne cíl a 36 až 44 střel cíl zničí. Reálná účinnost PTŘS v syrské válce se tak ukazuje mezi 36 až 44 %.
Zdroj: Dziennik Zbrojny
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní verzi najdete zde.
