Černé díry patří mezi nejhmotnější a nejexotičtější objekty v celém vesmíru. Jejich gravitační pole je tak silné, že z nich nemůže uniknout ani světlo. Některé vznikají kolapsem hmotných hvězd, ty největší, tzv. supermasivní černé díry, sídlí prakticky ve všech centrech galaxií. Všeobecně se soudí, že tím, jak pohlcují okolní hmotu, neustále rostou, ale mohou se zvětšovat donekonečna? Odpověď na tuto otázku hledala dvojice astronomů - Priyamvada Natarajan z Yalské univerzity a Ezequiel Treister z Evropské jižní observatoře.
Mezi černými dírami, jejichž hmotnosti známe poměrně přesně, svou velikostí vyniká černá díra v galaxii Messier 87. Obsahuje asi tolik hmoty jako 3 miliardy Sluncí. Jenže jak prohlašuje Natarajan na serveru časopisu New Scientist: "Očekává se, že budou objeveny ještě větší černé díry."
Ty se s největší pravděpodobností nalézají v obřích eliptických galaxiích. Na první pohled by se mohlo zdát, že růst těchto monster není ničím omezen, avšak Natarajan s Treisterem ukázali, že s touto zdánlivě logickou představou není něco v pořádku. Podle studie, kterou oba vědci nedávno uveřejnili v prestižních Monthly Notices of the Royal Astronomical Society (Měsíční postřehy Královské astronomické společnosti), se zdá, že ani ty největší černé díry nemohou růst donekonečna.
K překvapivému závěru došli astronomové rozborem optických a rentgenových snímků supermasivních černých děr. Je známo, že plyn padající do černé díry se silně ohřívá, v důsledku čehož intenzivně září.
Vlastnosti tohoto záření lze využít k odhadu jak její hmotnosti, tak i rychlosti, s jakou do sebe černá díra své okolí nasává.
Natarajan s Treisterem analyzovali galaktické černé díry různých hmotností v různých stadiích vývoje vesmíru. Z jejich práce jasně vyplynulo, že existuje horní hranice hmotnosti, kterou černá díra v žádném případě nemůže překročit. Podle jejich výpočtů se tato mezní hodnota hmotnosti černých děr pohybuje někde okolo hmotnosti 10 miliard Sluncí.
Nemohou růst věčně
Mezi černými dírami, jejichž hmotnosti známe poměrně přesně, svou velikostí vyniká černá díra v galaxii Messier 87. Obsahuje asi tolik hmoty jako 3 miliardy Sluncí. Jenže jak prohlašuje Natarajan na serveru časopisu New Scientist: "Očekává se, že budou objeveny ještě větší černé díry."
Ty se s největší pravděpodobností nalézají v obřích eliptických galaxiích. Na první pohled by se mohlo zdát, že růst těchto monster není ničím omezen, avšak Natarajan s Treisterem ukázali, že s touto zdánlivě logickou představou není něco v pořádku. Podle studie, kterou oba vědci nedávno uveřejnili v prestižních Monthly Notices of the Royal Astronomical Society (Měsíční postřehy Královské astronomické společnosti), se zdá, že ani ty největší černé díry nemohou růst donekonečna.
10 miliard Sluncí
K překvapivému závěru došli astronomové rozborem optických a rentgenových snímků supermasivních černých děr. Je známo, že plyn padající do černé díry se silně ohřívá, v důsledku čehož intenzivně září.
Vlastnosti tohoto záření lze využít k odhadu jak její hmotnosti, tak i rychlosti, s jakou do sebe černá díra své okolí nasává.
Natarajan s Treisterem analyzovali galaktické černé díry různých hmotností v různých stadiích vývoje vesmíru. Z jejich práce jasně vyplynulo, že existuje horní hranice hmotnosti, kterou černá díra v žádném případě nemůže překročit. Podle jejich výpočtů se tato mezní hodnota hmotnosti černých děr pohybuje někde okolo hmotnosti 10 miliard Sluncí.
Černé díry regulují samy sebe
Vysvětlení, které navrhuje Natarajan, je následující: černé díry se podle něj v jisté fázi svého vývoje samy "vypnou". A sice tehdy, když dospějí do bodu, kdy vyzařují tolik energie, kolik jí samy nasáváním okolní hmoty získávají. V tomto okamžiku se zřejmě začne uplatňovat mechanismus zpětné vazby, při kterém záření pohlcované látky brání v jejím dalším přísunu. Černé díry tak podle Natarajanových slov "regulují samy sebe".
Nový objev se jistě významně promítne do budoucích teoriích formování galaxií, neboť se stále víc a víc množí důkazy o tom, že černé díry hrají při utváření galaxií klíčovou roli.
Zdroj: www.yale.edu, http://www.newscientist.com
