Výčet velikánů vědy, kteří se nedočkali Nobelovy ceny, je dlouhý a figurují v něm autoři významných počinů. Například tzv. kochleární implantát navrátil sluch statisícům lidí na celém světě, a přesto jeho klíčový vynálezce, americký ušní lékař William House, odešel v roce 2012 z tohoto světa bez zlaté medaile s portrétem Alfreda Nobela.
"Nobelovky" se posmrtně neudělují, takže House už je jednou provždy ze hry. Kochleární implantát však má ještě nejméně tři další duchovní rodiče: Australana Graema Clarka, Rakušanku Ingeborg Hochmairovou a Američana Blakea Wilsona. A ti by si výlet do Stockholmu pro Nobelovu cenu podle mnohých zasloužili. Zatím na ně nedošlo.
Podobně zůstali stranou zájmu nobelovského výboru "generálové" armády genetiků, kteří v roce 2003 dokončili čtení lidského genomu, Eric Lander, Francis Collins a Craig Venter. Výbor pro udělování Nobelových cen zatím ignoruje i amerického biochemika Arthura Horwiche a jeho německého kolegu Franze-Ulricha Hartla. Tato dvojice odhalila mechanismus, jakým se vlákna bílkovinných molekul sbalí a získají potřebnou trojrozměrnou strukturu.
Správné sbalení bílkoviny je klíčové pro její správné fungování. Například správně sbalená molekula tzv. prionového proteinu oddaně slouží našemu tělu, zatímco tatáž molekula poskládaná s nevhodnými "faldy" stojí u zrodu smrtelných a nevyléčitelných onemocnění, jako jsou "nemoc šílených krav" nebo Creutzfeldt-Jakobova choroba.
Někteří z momentálně nedoceněných adeptů Nobelovy ceny se asi nakonec nejprestižnější vědecké ceny dočkají. Vždyť například loňský nobelista John Gurdon získal cenu za fyziologii a medicínu plné půlstoletí po publikaci svého zásadního objevu. Ale na další možná dojde při udílení vědeckých cen, které zatím nepřinášejí laureátům slávu srovnatelnou s nobelisty, ale výší finanční odměny Nobelovy ceny trumfnou. V poslední době se objevilo hned několik takových štědře dotovaných vědeckých cen.
Úroda nových vědeckých cen
Znak Fundamental Physics Prize
Tučnou prémii obdrží fyzici společně s Fundamental Physics Prize. Plné tři miliony dolarů! Kam se hrabe Nobelova cena s "pouhým" 1,2 milionu dolarů. V roce 2013 si spolu se stříbrnou trofejí odnesl tuto hromadu peněz ruský teoretický fyzik Alexander Markovič Poljakov, působící v USA na Princeton University. O rok dříve bylo v prvním ročníku Fundamental Physics Prize uděleno hned jedenáct těchto cen. Jednu z nich získaly vůdčí osobnosti týmů, jež se postaraly o experimentální důkaz existence Higgsova bozonu a na které se "zapomnělo", když letošní Nobelovu cenu za fyziku dostali Peter Higgs a Francois Englert za teoretický objev této částice.
Tři miliony dolarů si letos odnesl i každý z jedenácti laureátů prvního ročníku Breakthrough Prize in Life Sciences. Při jejím udílení došlo i na již zmíněného genetika Erica Landera, opomíjeného zatím nobelovským výborem při udělování Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu. Cenu však dostali i ti, kteří už mají Nobelovku doma. Například Shinya Yamanaka, který se loni dělil o Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu s Johnem Gurdonem.
Rok 2013 je na nové ceny s vysokými finančními prémiemi skutečně úrodný. Kromě již běžící Fundamental Physics Prize a nově ustanovené Breakthrough Prize in Life Sciences spatřila světlo světa i Tang Prize. Její zakladatel, tchajwanský developer Samuel Yin, jí dal do vínku čtyři prémie po 1,3 milionu dolarů. Poprvé by se měla Tang Prize udělovat v roce 2014 za významné počiny na poli trvale udržitelného rozvoje, biofarmacie, sinologie a práva. Yin vysvětluje své motivy pro zřízení ceny skutečností, že posledních sto let "táhl" podporu vědy především Západ. Teď se Východu daří ekonomicky velmi dobře, a je proto na něm, aby "vzal na svá bedra zodpovědnost za rozvoj světa".
V Británii byla založena Queen Elizabeth Prize for Engineering, která sice nese jméno britské královny, ale celkovou sumu milion liber dávají dohromady různí sponzoři. Prvními laureáty se stali Louis Pouzin, Robert Kahn, Vint Cerf, Tim Berners Lee a Marc Andreessen za průlomové práce, jež umožnily vytvoření internetu a aplikace World Wide Web.
Tim Berners-Lee, hlavní tvůrce prvního webového webového prohlížeče a letošní nositel Queen Elizabeth Prize for Engineering s odměnou milion liber v roce 1998 na přednášce ve středisku CERN.
Šokující sumy
V pozadí nových cen konkurujících tradičním Nobelovkám stojí přední světoví podnikatelé, jako je třeba spoluzakladatel Googlu Sergej Brin nebo zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg. Právě oni poskytli kapitál pro omračující prémie. Jejich cíl je jasný a oni se tím ani netají.
"Zvolili jsme schválně šokující sumu," řekla v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature Brinova manželka Anne Wojcicki. "Chceme tak vytvořit vědecké superhrdiny."
Co s penězi?Britský biolog Paul Nurse se kromě objevů na poli řízení buněčného cyklu proslavil i tím, že si ze své části Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu v roce 2001 pořídil vysněnou silnou motorku. Biochemik Richard Roberts investoval v roce 1993 tučnou sumu ze své části Nobelovy ceny do trávníku pro kriketové hřiště před svým domem. Někteří laureáti Nobelových cen utratili prémie na pokrytí dluhů z podnikání, jež nadělali, když se pokoušeli rozjet na základě svých objevů byznys. Další prostě jen vyspravili díry v rodinném rozpočtu. Například fyzik Wolfgang Ketterle, který sdílel cenu, a tudíž i prémii se dvěma kolegy, konstatoval, že půlku jeho peněz z Nobelovky spolkly daně a zbytek padl na dům a školné pro děti. "Nic mi nezbylo," shrnul svou "finanční uzávěrku" Ketterle. Mnozí nobelisté věnovali svou prémii na dobročinné účely, nebo z ní financovali další výzkum. U některých cen to dokonce ani jinak nejde. Například norská Abelova cena, označovaná jako "matematická Nobelovka" zajišťuje oceněnému matematikovi zhruba milion dolarů na další výzkum. Impozantní sumy udělované společně s novými cenami zřizovanými předními světovými finančníky samozřejmě vzbuzují zvědavost, k čemu laureáti své miliony použijí. Většina z nich se na toto téma vyjadřuje dosti neurčitě a obvykle tvrdí, že o tom zatím nepřemýšleli. Podle amerického genetika Craiga Ventera by měli ocenění vědci vrátit významnou část finančních prémií zpátky do vědy. Ale i to je některým vědcům proti srsti, protože ceny dostávají obvykle vědci, jejichž vlastní výzkum nedostatkem prostředků nijak netrpí. Ceny tak mohou podle kritiků jen prohloubit rozdíly mezi vědci, kteří bojují ve vědě o holou existenci, a elitou, která si může pořídit, prakticky cokoli si zamane. To, co celkem shráblo jedenáct laureátů prvního ročníku Fundamental Physics Prize, by stačilo na provoz běžné výzkumné instituce na několik let. Kritiku tak nesklidil jen fyzik Tejinder Virdee, který svůj díl z Fundamental Physics Prize utratil za vybavení laboratoří ve školách v subsaharské Africe a za exkurze afrických učitelů do výzkumného centra CERN. |
Zakladatel Fundamental Physics Prize, ruský internetový magnát Jurij Milner, odůvodnil své rozhodnutí tím, že chtěl učinit ze základního výzkumu finančně stejně lukrativní činnost, jakou je třeba profesionální sport, umění nebo podnikání.
"Ty nejlepší mozky by měly vydělávat aspoň tolik, co kterýkoli makléř na Wall Street," tvrdí Milner.
Kritici namítají, že tvůrcům podobných cen nejde ani tak o to, aby pomohli vědě a vědcům, ale aby sami sobě vystavěli podobný pomník, jaký zůstal po vynálezci dynamitu Nobelovi. Padají dokonce ostré odsudky obviňující autory nových vědeckých cen z příživnictví na Nobelových cenách.
Například Breakthrough Prize in Life Sciences získali vědci v oborech, které sklízejí poměrně často vavříny i při udílení Nobelových cen. Mnozí vědci by rádi viděli, aby nové ceny pamatovaly na oblasti výzkumu, které se netěší takové popularitě jako obory tradičně oceňované Nobelovou cenou.
S tím souhlasí i Anne Wojcicki. "Měli bychom využít ceny k tomu, abychom změnili současnou situaci," přiznává tato finanční analytička v oboru biotechnologií a spoluzakladatelka genetické společnosti 23andMe.
Některým fyzikům se nelíbí, že hned pět z cen udělených v prvním ročníku Fundamental Physics Prize dostali vědci angažovaní v rozvoji teorie strun. Podle některých fyziků dostává teorie strun už tak podporu, jež neodpovídá jejímu významu pro rozvoj fyziky. Ceny tuto deformaci ještě posilují. Podle matematika Petera Woita z newyorské Columbia University celkem reálně hrozí, že "velkou cenu dostane někdo, kdo zastává naprosto mylné teorie".
Ceny by měly motivovat
Mecenáši investující do nových vědeckých cen si od svých počinů slibují zvýšení prestiže vědy a vědců. Z vědecké obce však zaznívají odmítavé reakce. Podle nich už dnes získávají některé osobnosti vědeckého světa svému oboru nemalou popularitu. O laureátech nových cen naopak veřejnost příliš neví, natož aby se jimi nadchla.
"Pokud máte tento cíl," říká v rozhovoru pro Nature fyzik Fred Cooper z Harvard University, "pak byste měli dát peníze těm, kdo už odvádějí při propagaci vědy dobrou práci."
Jaroslav PetrJe vzděláním biolog. Pracuje jako vedoucí výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi, kde se zabývá reprodukční biologií a biotechnologiemi hospodářských zvířat. Přednáší externě na České zemědělské univerzitě v Praze a dalších institucích. Je také dlouholetým popularizátorem vědy. Píše například pro Lidové noviny, časopis Vesmír i server Osel.cz. |
Další kritici vidí jako smysluplnější vypisovat finanční prémie za vyřešení nějakého obtížného úkolu a neutrácet za ocenění práce, která byla vykonána často i před několika desetiletími. Jako příklad takové motivační ceny uvádějí výzvy X Prize Foundation, jež si pro své aktivity zvolila heslo "Měníme nemožné na možné". Finanční prémie jsou tu někdy ještě vyšší než u "nových nobelovek". Například tomu, kdo jako první přečte kompletní genomy stovky lidí, kteří se dožili věku vyššího než sto let, nabízí X Prize Foundation 10 milionů dolarů.
Uvidíme, jestli nevole nad novými štědře dotovanými vědeckými cenami časem opadne. Nelze vyloučit, že pro mnoho kritiků z řad neoceněných vědců jsou milionové prémie jen "kyselé hrozny".
Teprve čas ukáže, zda si některá z nových milionářských cen získá prestiž, jakou má například tzv. Fieldsova medaile, udělovaná jednou za čtyři roky společně s prémií "pouhých" 15 tisíc dolarů vědcům, kteří ještě nepřekročili čtyřicítku a učinili vynikající objevy v matematice. Většina matematiků by ji za jiné finančně lépe honorované ceny nikdy nevyměnila.
