Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Koláž – iDNES.cz

Vědecký bulvár, jak má být: Austrálie má vysokou trávu, potřebuje slony

  • 29
Australské ekologické problémy jsou tak velké, že by možná stálo za to, najít nějaké velkorysé řešení: třeba slony. Alespoň to říká australský ekolog David Bowman.

Na rozdíl od ekologických aktivistů, se kterými někdy končí v jednom pytli, bývají ekologové spíše opatrní a konzervativní. Koneckonců, jejich oborem jsou rovnováhy a vztahy. To však neznamená, že si ekologové nemůžou čas od času alespoň v myšlenkách zařádit jako příslovečný slon v porcelánu. Jako v posledním čísle časopisu Nature David Bowman z Tasmanské univerzity (jeho profil je zde).

V článku (zde, ale jen pro předplatitele), který je výzvou ochranářské ortodoxie, jež velí zachovat přírodu v "původním stavu" (který to je?), navrhuje několik na pohled šílených řešení ekologických problémů nejmenšího kontinentu, Austrálie. V zatím neúspěšném boji s velmi úpornou zavlečenou lipnicovitou trávou Andropogon gayanus by bylo podle Bowmana záhodno zvážit i tak razantní krok jako vysazení slonů.

Důvod je prostý. Pro klokany (i nepůvodní buvoly, kteří jsou největšími býložravci Austrálie) je tato tráva příliš veliká. Zato sloni, případně nosorožci, se jí díky své velikosti mohou živit zcela bez potíží. I když se tento nápad může zdát absurdní, píše Bowman, je to podle něj jediná možnost, jak šíření trávy zastavit bez použití chemikálií nebo techniky. Obojí by mohlo být na krajinu větší dopad.

V regulaci stavů některých příliš rozmnožených zvířat by mohlo zase možná pomoct vysazení varanů komodských, tedy největších pozemských plazů.

Krajina vymknutá z kloubů

Bowmanovy nápady se zakládají na přesvědčení, že současná australská krajina je dlouhodobě poškozená. První rána přišla před zhruba před 50 tisíci lety, kdy vyhynula původní australská megafauna od obřích lenochodů, šestimetrových varanů a vačnatých lvů po třímetrové vombaty. Hlavní podíl na jejím zániku patrně nesl člověk, který se v Austrálii objevil ve stejné době.

Ale i podoba lidského vlivu se v průběhu doby měnila. Domorodí Australané (dnes domorodí, tehdy nováčci) sice nejspíše vybili velkou zvěř, ale ekologická situace se postupně stabilizovala. S příchodem bílého člověka došlo ale k další revoluci: vliv domorodých lovců a sběračů se výrazně umenšil, zároveň se objevily nové druhy a typy lidských činností (pastevectví, zemědělství).

Obě události vedly údajně k velkým změnám v ekosystému, jejichž projevem jsou podle Bowmana například ničivé každoroční požáry. (Minulý rok shořelo pět procent rozlohy celého kontinentu). K intenzitě požárů přispívá mimo jiné i již zmíněné šíření zavlečených trav, kterými se místní býložravci živit nemohou. Ale oheň ano.

Dosavadní snahy o nápravu byly podle Bowmana zaměřené jen na jednotlivé problémy, a ne na jejich příčinu: tedy historické změny australské přírody. A proto prý dosavadní řešení nefungují. Podle Bowmana je možná na čase vyzkoušet holistický přístup: tedy snažit se vyřešit celek problémů, ne jen jeho části.

Neslyšel jsem to už někdy?

O slonech se jako o možném ekologickém vývozním artiklu neuvažuje poprvé. V roce 2005 skupina amerických ekologů navrhovala přesazení africké megafauny do Severní Ameriky (také v časopise Nature).

Na prérie by se měla vrátit zvířata podobná rozměry těm, která v Severní Americe vyhynula přibližně před deseti tisíci lety v době příchodu člověka (a nejspíše právě kvůli němu). Podle autorů lidé budou přírodu ovlivňovat vždy a za všech okolností, a proto nemá smysl pouze ji "konzervovat" v současném stavu. Lepší by podle nich bylo pokusit se vrátit krajinu přibližně do stavu před příchodem člověka, kdy se i v Severní Americe vyskytovala velká zvířata. (Argumentují tedy velmi podobně jako Bowman tím, že současný stav přírody je nenormální, a ne přirozený.)

Mohlo by to zabránit tomu, aby krajině amerického Středozápadu dominovaly drobné druhy neuctivě označované jako "škůdce a plevely". Navíc by mohla Severní Amerika sloužit i jako rezervace pro zvířata, která na černém kontinentu čelí stále se zvyšujícímu lidskému tlaku.

Stáda slonů na amerických pláních by také mohla přinést zisk z turistického ruchu. Velká zvířata "táhnou", jak ukazují nejen zkušenosti z afrických safari, ale také například zvýšená návštěvnost Yellowstonského národního parku poté, co tu byli znovu do přírody vypuštěni vlci.

Nápad měl i své stinné stránky, například riziko šíření nemocí, ale klady podle vědců převládaly. Zatím ovšem autoři nepřesvědčili ani veřejnost, ani úřady o kladech myšlenky.

Jednou z možností by mohl být faktický návrat ekosystému do dob před příchodem člověka. Možná to nakonec nebude nejlepší řešení, ale podle Bowmana by se o něm mělo alespoň mluvit. Situace je prý příliš vážná.

Je pravdou, že Austrálie má celou řadu ekologických problémů, od pro člověka málo nebezpečného mizení některých druhů přes pravidelné požáry po potenciálně velmi vážnou otázku zasolování a degradace půdy a ubývání zásob pitné vody. Jejich řešení je tak důležité, že možná stojí za to, věnovat trochu pozornosti i zdánlivě šíleným nápadům. Kdybychom ovšem měli věštit, troufneme si odhadnout, že představa slonů za humny bude na většinu Australanů moc silná káva.