Na počátku všeho byl objev galaxie 4C60.07, která přilákala pozornost astronomů díky své jasné rádiové emisi. Vše naznačovalo, že by mohlo jít o kvazar, tedy aktívní supermasívní černou díru, požírající hmotu ze svého okolí.
Vědci se zprvu domnívali, že obrovská mračna vodíkového plynu, obklopující černou díru, procházejí bouřlivým obdobím překotné tvorby hvězd. Zdálo se, že nové hvězdy vznikají opravdu nevídaným tempem – za jeden rok jich mělo přibýt asi 5 tisíc.
Místo jedné galaxie hned dvě
Ovšem nejnovější pozorování osmi anténami radioteleskopu SMA (Submillimeter Array) na havajské hoře Mauna Kea přineslo překvapení. Ukázalo se, že v 4C60.07 žádné nové hvězdy nevznikají, naopak hvězdy v galaxii jsou poměrně staré. Místo toho měření odhalila, že oblast zrodu hvězd leží v jiné, dosud neznámé galaxii. A i v jejím středu byla nalezena gigantická černá díra.
„Tento nový obraz ukazuje dvě galaxie na místě, kde jsme očekávali pouze jednu,“ říká Rob Ivison z UK Astronomy Technology Centre, vedoucí průzkumu. „Je zajímavé, že obě galaxie mají ve svých centrech supermasívní černé díry.“
Srážka galaxií v daleké minulosti
SMA zachytil obě galaxie v okamžiku jejich počínající vzájemné kolize. K této události ale došlo v dávné minulosti, v době, kdy byl vesmír starý jen necelé dvě miliardy let. (Velký třesk se odehrál asi před 13,7 miliardami let.) V současnosti s největší pravděpodobností obě galaxie splynuly a tvoří jednu jedinou, eliptickou galaxii s jednou obří černou dírou uprostřed.
„Galaxie jsou jako dvojvaječná dvojčata. Obě mají zhruba stejnou velikost jako Mléčná dráha, ale každá z nich je jedinečná,“ říká Steve Willner Harvard-Smithsonianského centra pro astrofyziku, spoluautor publikované studie.
Dosud jsme je mohli spočítat na prstech jedné ruky
Uvedené pozorování naznačuje, že supermasívní černé díry nebyly v raných vývojových fázích vesmíru ničím výjimečným. Což je ale pravý opak toho, co si astronomové mysleli. Měli za to, že jde o objekty velmi vzácné.
Rob Ivison k tomu na serveru časopisu Science poznamenává: „mohli jsme je spočítat na prstech jedné ruky“. Dosud se totiž předpokládalo, že supermasívní černé díry potřebují ke svému vývoji mnohem více času, přinejmenším několik miliard let.
Zdroje:
