Vězeň z gulagu a bývalý esesák odstartovali dobývání vesmíru

Strhující příběh dobývání vesmíru z pohledu dvou geniálních konstruktérů: Wernhera von Brauna a Sergeje Koroljova. Dokument BBC sleduje, jak velmoci zasáhly do závodů o vesmír.

Wernher von Braun byl hlavním vizionářem vesmírných letů. Americká armáda se jej proto snažila získat pro sebe, stejně jako sovětská. | foto: BBC, ČT

Spolupráce s ČT

Tento článek vznikl v rámci spolupráce serveru iDNES.cz s Českou televizí. První díl seriálu Závody v dobývání vesmíru z dílny BBC můžete sledovat v úterý 31. 7. od 20:00 na ČT1.

1. díl - Souboj o raketu

Na pozadí světové války se odehrával souboj, jehož důsledky možná plně nedohlédneme ani dnes, více než šedesát let od jeho počátku. Dva muži se pokoušeli dobýt vesmír. Jejich vize přesahovaly možnosti tehdejších technologií, přesto, nebo právě proto, jejich nápady došly pozornosti. Začínala totiž studená válka a závody v dobývání vesmíru se staly její důležitou součástí.

Smrtonosná V-2

Na konci druhé světové války hrozí nacistickému Německu katastrofální porážka. Hitler, v poslední zoufalé snaze o dosažení vítězství, nařizuje nasazení nové, tajné zbraně.

Raketa V-2 (Vergeltungswaffe Zwei) byla prvním objektem, který člověk dostal do vesmíru. To však nebylo jejím cílem - jejím cílem bylo ničit. K překonání zhruba třísetkilometrové vzdálenosti z Německa do Londýna potřebovala pouhých šest minut, cestovala čtyřnásobnou rychlostí zvuku. Útoky poničily velkou část Londýna a zavinily smrt tisíců obyvatel. Odhady hovoří o sedmi tisících. Krutým paradoxem je, že více lidí, snad dvacet tisíc, zemřelo při výrobě této rakety.

Spojencům bylo jasné, že tuto zbraň musí mít také. Na tajné schůzce britské a americké armády ohledně V-2 dostal generálplukovník americké rozvědky Holger Toftoy rozkaz získat V-2 za každou cenu. Znamená to vydat se po stopách Wernhera von Brauna, který v německém Peenemünde řídí výzkum a výrobu těchto revolučních, leč ničivých raket.

Hon na inženýry začíná

Ale ani Sověti nehodlají nechat věci na náhodě. Navíc mají k odhalení tajemství V-2 lépe nakročeno - sovětské jednotky postupují Polskem k severoněmeckému Peenemünde. Po cestě navíc narazily na zapomenutý plášť V-2. Sovětskou štvanici na W. von Brauna vede Ivan Serov, generálplukovník Stalinovy tajné policie NKVD.

Poté, co se Sověti přiblížili k Peenemünde, se Von Braunova raketová skupina vydala na ústup, přestože podle rozkazů měli zůstat a bránit se na místě. Jejich cesta na jih proto byla velice riskantní - jednotky SS je mohly zadržet a za nedodržení rozkazů jim hrozilo zastřelení na místě. Von Brauna ale nebezpečí nezastavilo, zdá se, že jediné, na co myslí, je pokračování raketového výzkumu, kterému zasvětil celý dosavadní život.

Posedlost vesmírem

O cestách do vesmíru totiž Wernher von Braun snil již od dětství. Jakožto schopný matematik a fyzik byl jako doma v teoriích a studiích o raketových motorech a později se mu tyto teorie dařilo uvádět do praxe v rámci jeho práce pro armádu.

Technického génia si brzy povšimli nacisté. Hitlerova raketová jednotka, zabývající se vývojem nových zbraní, ho lákala svými neomezenými zdroji. Takovému pokušení neodolal. V roce 1938 se stal členem Nacistické strany. A později, aby si zajistil budoucnost v raketovém výzkumu, přijal hodnost sturmbannführer SS.

"Představoval jsem si cestu na Měsíc. Meziplanetární výpravy. Takovému úkolu mohl člověk zasvětit celý svůj život. Nepozorovat planety pouhým teleskopem, ale vyletět vzhůru k nebesům a na vlastní oči prozkoumat tajemství vesmíru," vysvětluje Von Braun.

Protějšek Von Brauna - vězeň z gulagu

Týmu raketových inženýrů se povedlo uniknout dále od blížících se vojsk sovětských, o to blíže nyní byli spojencům postupujícím ze západu. Sověti si uvědomují, že jim Von Braun unikl mezi prsty, a sestavují vlastní tým expertů, aby tajemství německých raket rozluštili.

Za tím účelem sáhnou Sověti nečekaně hluboko - až do pracovního tábora (gulagu), kde je vězněn špičkový raketový vědec Sergej Koroljov.

Koroljov je génius. Před svým zatčením v roce 1933 provedl se svou skupinkou spolupracovníků úspěšný start první ruské rakety s kapalným pohonem. Jeho technické znalosti se vyrovnají Von Braunovým a společnou mají i vizi cesty na Měsíc a do nejvzdálenějších míst vesmíru. Jeho kariéru zničil nástup Stalina k moci - ten jej dal uvěznit, pod nátlakem proti němu svědčili i jeho spolupracovníci. Stalin teď opět vyhledal jeho pomoc a spolupracovníci, kteří proti němu tehdy vypovídali, se opět ocitli v jeho týmu.

Americká kořist

Zatímco tým raketových vědců nadále americkým jednotkám uniká, tentokrát do Alp, v dubnu se Američané dostanou do továrny v Nordhausenu. Kromě šokujících pohledů svědčících o nelidském zacházení s tisíci vězňů - v blízkém pracovním táboře Dora po sobě esesáci zanechali šest tisíc nepohřbených těl - zde nacházejí kilometry navzájem propletených hal a chodeb, schovaných v hoře.

Američané se ale v továrně sotva stihli rozkoukat, když přišlo nepříjemné oznámení - Nordhausen spadá do bloku, který po válce připadne Sovětům. Na vyklizení továrny plné plánů, polotovarů, plášťů, přístrojů a technologií mají necelý měsíc.

Von Braun si uvědomuje svou zoufalou situaci - jde po něm Amerika, Sovětský svaz i nacisté. Ano, jednotky SS, které jej chrání, jej mají v případě pádu Hitlera za úkol zastřelit. Raketový vědec zná příliš mnoho příliš důležitých informací.

I on sám si je toho vědom, a tak si volí americké zajetí, tajně se svými spolupracovníky utíká k americkým liniím a nechává se zajmout. Američané jej dlouze vyslýchali a on jim nadšeně vysvětloval své vize o dobývání vesmíru, umělých satelitech Země, vesmírné stanici a dobývání dalších planet. Na otázky ohledně svého angažmá v mašinérii smrti odpovídal vyhýbavě - o ničem prý nevěděl, zabýval se jen výzkumem. Později se ukázalo, že to nebyla pravda, a Von Braun si dokonce osobně vybíral vězně pro práci v továrně, ale v době, kdy vyšly tyto informace najevo, už byl Von Braun v USA i s týmem spolupracovníků, a armáda tak tyto skutečnosti raději nerozhlašovala.

Pod stálou vojenskou ostrahou jsou němečtí vědci převezeni do Fort Bliss, izolované vojenské základny v texaské poušti. Zpráva o příjezdu německých konstruktérů do Spojených států pobouřila veřejnost. Jeden senátor protestoval: "Nikdy by mě nenapadlo, že budeme k  obraně naší země dovážet nacistické vrahy. Někteří z nich spáchali horší válečné zločiny, než za které byli jiní nacisté… oběšeni."

Sověti začínají téměř od nuly

Ruští vědci v čele s Koroljovem se usídlí v bývalém Von Braunově sídle. Zjišťují, že přestože mají k dispozici několik plášťů a polotovarů, chybí jim technická dokumentace. Hledají proto bývalé zaměstnance továrny a v zemi stižené bídou a hladem slibují vysoké výdělky a dobré jídlo. Mají štěstí, získají mimo jiné jednoho z hlavních inženýrů a podaří se jim zprovoznit jeden z raketových motorů.

Němečtí vědci sice měli původně slíbeno, že zůstanou ve své vlasti, ale Sověti mají jiné plány. Jednoho večera celý tým opijí a poté je bez větších problémů odstěhují i s rodinami do Sovětského svazu. Odjíždí 234 německých raketových specialistů i s rodinami. Jejich vlak je první z dvaadevadesáti, které odvezou součásti raket a technický personál do Ruska. Zde pokračuje vývoj rakety.

Sovětský svaz získává náskok

Američané mají atomovou bombu a tým nejlepších německých inženýrů. Sovětský svaz se naproti tomu musí hodně snažit, aby dřívější spojence dohnal. Celé dva roky trvalo, než němečtí a sovětští vědci znovu sestavili dokumentaci rakety V-2. Koroljovi se to nelíbí, V-2 považuje za zastaralou technologii, ale je vedením tlačen k co nejrychlejším výsledkům.

Ty první výsledky příliš povzbudivé nebyly. Při prvním testu selhalo relé, generálplukovník zuřil. Druhý test sice přinesl úspěšný start, raketa ale vybuchla po několika sekundách letu.

Koroljov se rozhodl pro odvážný krok, zahodil většinu dosavadního německého vývoje a pokusil se jít vlastním směrem - začal pracovat na vícestupňové raketě s oddělitelnou hlavicí.

25. září 1949 se koná test této nové rakety. Koroljovova kariéra na tomto testu závisí. Proto se nejen on, ale i celý jeho tým radují, když se dozvědí, že se jim povedlo zasáhnout 500 km vzdálený cíl. Sovětský svaz tak získal náskok a je na Američanech, jak odpovědí.

Von Braun se je snaží přesvědčit na prezentacích, prozatím bezúspěšně. Pomocí provázku a makety předvádí, co všechno může výzkum raketového pohonu přinést, zatímco jeho protějšek v SSSR konstruuje skutečné rakety.

Ke slovu se ale ještě dostane...