Vinařická věznice, ve vězeňském slangu označovaná též jako „Vinárna“, je nápravně-výchovné zařízení určené pro dvě skupiny vězňů. Tato věznice je totiž prakticky rozdělena na dvě části – na výkon trestu s dohledem a výkon trestu s dozorem. Dostat se sem je poměrně jednoduché a nemusí v tom být ani špatný úmysl, stačí jen chvilka nepozornosti za volantem nebo opomenutí vlastních povinností. Jako zástupce šéfredaktora regionálního listu jsem měl možnost navštívit tuto věznici v rámci výkonu svého novinářského povolání i v minulosti, a tak mi zdejší prostředí nebylo až tak cizí. Stráži na bráně jsem poctivě odevzdal oba své mobilní telefony a podrobil se osobní prohlídce. Od nutnosti předat do úschovy i diktafon a fotoaparát mě zachránil jen novinářský průkaz a konstatování, že jsem zde pracovně. Po chvíli čekání si mne vyzvedl speciální pedagog a tiskový mluvčí v jedné osobě Bc. Luboš Beránek, se kterým jsem se vydal do jeho kanceláře, umístěné v části věznice určené pro odsouzené s dozorem.
Z historie
První pokusy o vzdělávání odsouzených se datují přibližně do poloviny šedesátých let, kdy zde odstartoval kurz pro negramotné odsouzené. V rámci tohoto kurzu získávali odsouzení základní znalosti, jako je čtení, psaní a počítání. V roce 1975 přibyla další vzdělávací aktivita – kurz pro doplnění základního vzdělání. Výuka tehdy probíhala na ubytovně odsouzených a jako učebny sloužily kulturní místnosti. V roce 1984 zde spatřil světlo světa dvouletý učební obor se zaměřením na důlní provoz, což bylo dáno možnostmi pracovního zařazení odsouzených v rámci věznice. Kromě výuky v rámci tohoto učebního oboru proběhla celá řada kurzů, např. kurzy technického minima, důlní dopravy, důlního zámečníka apod. Současnost Vzdělávání odsouzených je jednou z forem vhodného doplnění klasického modelu výchovy o rozšíření znalostí v dané problematice a navození vhodných podmínek pro pozitivní učení. V současnosti jsou nejen díky zaměstnancům věznice, ale i díky odsouzeným pověřeným vedením jednotlivých kurzů k dispozici možnosti vzdělávání hned v několika oblastech. Z jazykových kurzů je na výběr mezi anglickým, německým, francouzským a španělským jazykem, doplňovacím kurzem českého jazyka a kurzem českého jazyka pro cizince. Odsouzení mají dále možnost navštěvovat kurz dějepisu, občanské nauky a také kurz počítačové techniky...
Kurz základů výpočetní techniky probíhá ve věznici jen díky sponzorským darům ve formě starších počítačů, které věznice obdržela od různých organizací. První počítač se do věznice tímto způsobem dostal již v roce 1995 a další počítače pomalu následovaly. Ve věznici jsou nyní dvě učebny výpočetní techniky, z nichž jedna je zároveň redakcí místního periodika – „Vinařického soudku“. Každá z těchto učeben je vybavena třemi počítači, přičemž již na první pohled se jedná o muzeální kousky s procesory i386 a i486. Jedinou výjimku tvoří počítač určený pro výrobu časopisu, který ve svých útrobách skrývá procesor Celeron pracující na frekvenci 800 MHz a dostatek operační paměti. Se programovým vybavením je to podobné, kromě výše zmíněného redakčního počítače, na kterém je operační systém Windows ME a legální kopie Microsoft Office 2000, jsou na ostatních počítačích různé starší verze aplikací Word a Excel pracující na platformě operačního systému Windows 3.x.
Zpočátku leželo vedení kurzů počítačové techniky z převážné části na pracovnících věznice, časem se však našli schopní lektoři z i řad odsouzených. Ostatně, prý bychom byli velmi překvapeni, kolik lidí z oblasti informačních technologií zde pobývá! O kurz, jehož délka je tři měsíce a v rámci kterého se každý týden 12 odsouzených dvě hodiny seznamuje se základy práce s operačním systémem Windows, textovým editorem a tabulkovým kalkulátorem,je mezi vězni poměrně velký zájem. V tomto roce se dokonce několik odsouzených mělo možnost seznámit i s internetem, když jim bylo pod dozorem umožněno opustit věznici a navštívit Státní vědeckou knihovnu v Kladně.
Budoucnost
„Odsouzených, kteří by měli o kurz počítačové techniky zájem, je mnoho “, říká Bc. Luboš Beránek a dodává: „ S prostředky, které máme k dispozici, jsme již na vrcholu našich možností. Rádi bychom odsouzené naučili i něco více, jako je např. práce s elektronickou poštou – to by ale předpokládalo vybavení více počítači, vybudování lokální počítačové sítě, další software...“ Na takové investice v současné době věznice samozřejmě nemá prostředky. Odsouzení tak mohou být rádi, že mají alespoň tuto minimální možnost doplnit si své znalosti o základy počítačové gramotnosti, která je v současnosti jedním z obvyklých požadavků potenciálních zaměstnavatelů.
