Až se flotila kosmických lodí za osm let vydá na Mars, jak slibuje Elon Musk, měla by zvážit přistání na Utopia Planitia. Obří planina vznikla po dopadu jiného tělesa na povrch Marsu, ve které před 40 lety přistála sonda Viking 2, se podle nové práce v časopise Geophysical Research Letters jeví jako vhodná zásobárna vody, kterou by jakýkoliv pokus o „kolonizaci“ Marsu vyžadoval. Radar sondy Mars Reconnaissance Orbiter pod jejím povrchem objevil velké množství relativně dobře přístupného vodního ledu.
Zásoby vznikly patrně v jednom z pravidelných období historie Marsu, kdy sklon jeho rotační osy byl podstatně větší než dnešních (a se Zemí srovnatelných) 25°. Sklon rotační osy Marsu se totiž v řádech stovek tisíců až milionů let výrazně mění, a pohybuje se v rozmezí 0 až 60°. To s sebou samozřejmě nese výrazné změny klimatu a někdy se sníh může ukládat i ve středních či dokonce prakticky rovníkových šířkách místo na pólech, jako je tomu na dnešním Marsu či na Zemi.
Objem podzemních zásob autoři práce odhadují na maximálně zhruba cca 14 300 km³ krychlových (to je asi pětina Kaspického moře. Vodní led není v rezervoáru čistý, obsahuje zhruba 15 až 50 procent prachu a kamenů a vrstva má sílu zhruba od 80 do 170 metrů
Nad ledem leží zhruba metr až deset metrů silná vrstva půdy, která ho chrání před zničením. Zásoby totiž leží v zeměpisné šířce cca kolem 45° severní šířky (tedy na půli cesty mezi pólem a rovníkem), ve které led na povrchu Marsu nemůže trvale existovat - vystavený atmosféře by nakonec sublimoval. Podmínky také evidentně nedovolují, aby se pod Utopií někdy vyskytovala vrstva tekuté vody. Ostatně tu by radar MRO měl spolehlivě objevit, což se nestalo.
Nově popsaný rezervoár představuje jen jedno procento všech známých zásob vody na Marsu, ale je výhodný z hlediska případného (a nejspíše velmi vzdáleného) budoucího využití.