Bíločervená kráska měla být po veleúspěšné a téměř nesmrtelné tramvaji T3 další chloubou tradičního výrobce tramvají. Pokud by se však celý holding a tím i slavný výrobce tramvají ČKD Tatra neocitl na pokraji bankrotu.
Schvalování částečně nízkopodlažních vozů Tatra RT6N1 tak nemělo zcela typický průběh a trvalo 15 let. Místo ČKD už je dávno na Smíchově obchodní centrum. A firma skončila i na Zličíně, kam se ČKD přestěhovala, když tramvaj vznikala.
Továrna ČKD Tatra ze Smíchova se počátkem 90. let přestěhovala ze Smíchova do Zličína. Kolem roku 2000 ji koupil Siemens a vyráběl v ní do konce roku 2009. Vývoj RT6N1 započal v 80 letech, prototyp byl dokončen v roce 1993. |
Průkaz způsobilosti pro tramvaj RT6N1 evidenční číslo1801 získal Dopravní podnik města Brna (DPMB) až v závěru roku 2008. Loni následovalo potvrzení i pro druhý vůz RT6N1(ev. č. 1803). Cestující tak začala tramvaj vozit až 26. září 2009.
Brno se tak stalo druhým provozovatelem těchto tramvají na světě po polské Poznani, kde je dokončil a uvedl do provozu podnik H. Cegielski S.A.
Otypování tramvají RT6N1 je výsledkem technické zdatnosti personálu DPMB, a.s. Dopravce tímto úsilím nepřišel o umrtvený kapitál v podobě čtyř kusů neprovozních tramvají a fanoušci tramvajové dopravy dali brněnskému dopravnímu podniku slušivou přezdívku: Výzkumný ústav tramvajový.
Brněnský dopravce je vůbec nejstarším provozovatelem tramvajové dopravy v Česku. V roce 2009 oslavily tramvaje v Brně již 140 let. V moravské metropoli jezdí 14 typů šalin (DP Ostrava jich má 13, DP Praha 10).
Poslední typ tramvaje z ČKD v datech
Tatra RT6N1 je částečně nízkopodlažní, tříčlánkový vůz se dvěma hnacími podvozky na koncích vozidla s podílem nízké podlahy 63 %. Nad hnacími podvozky je podlaha ve výšce 900 mm nad temenem kolejnice (TK), prostřední, nízkopodlažní část má podlahu ve výšce 350 mm nad TK.
Desigm vozu navrhl architekt Patrik Kotas, jednosměrný vůz dostal typové označení RT6N1, obousměrný pak měl mít označení RT6N2. To nakonec dostal vůz modernizovaný pro DP Praha ve společnosti Pars Nova. Praha však nakonec schvalovací proces vzdala a vozy RT6N1 a RT6N2 odprodala firmě SKD Trade.
Uvnitř tramvaje
Přední a zadní část vozu má podlahu ve standardní výšce 900 mm nad temenem kolejnice (TK). Předsuvné dveře jsou zde úzké, pouze jednokřídlé.
Pod podlahou jsou hnací podvozky. V každém jsou dva trakční motory o výkonu 104 kW. Výkon se přenáší kardanem na čelní dvoustupňovou převodovku.
Interiér za stanovištěm řidiče je v uspořádání sedadel 2 +1, upevnění sedadel umožňuje strojní čištění.
Následuje nízkopodlažní část salonu pro cestující s výškou podlahy 350 mm nad TK. V něm jsou čtvery dvoukřídlé předsuvné dveře.
Nízkopodlažnost zachovává také krátký střední článek, ve kterém jsou sedadla umístěna podélně, nad koly pevného nehnaného podvozku. Ten tvoří samostatně uložená kola na kyvných ramenech.
V zadní vysokopodlažní části tramvaje je uspořádání sedadel do tzv. čtyřky.
V zadní části vozu, za trojicí sedadel, je ukryto pomocné stanoviště pro zpětnou jízdu. Snížená podlaha v prostoru dveří si vynutila schod v interiéru.
V Liberci je varianta s výzbrojí Siemens
Existuje ještě typ RT6S s výzbrojí Siemens pro Liberec. Stojí ve vozovně, kterou navrhl, stejně jako design tramvaje, architekt Patrik Kotas. Původně tato tramvaj, která je v majetku DP Liberec, měla klasický rozchod 1435 mm.
Byla postavena na podvozcích Düwag a měla pohon s asynchronními motory. To umožňovalo provést úpravy vnitřního uspořádání a dosáhlo se tak menšího rozdílu výšek podlah mezi jednotlivými částmi vozidla. V době dodání už ve městě pod Ještědem existovaly i normálně rozchodné tratě.
Na fotografie tramvaje RT6S se podívejte v článku Podívejte se na tramvajové speciality, které najdete pouze v Liberci.
Základní technické údaje RT6N | |
Délka vozidla | 27 600 mm |
Šířka skříně | 2 440 mm |
Pohotovostní hmotnost | 32 850 kg |
Počet míst k sezení | 46 |
Počet míst k stání | 169 |
Výkon | 4 x 104 kW |
Max. rychlost | 80 km/h |