Výhled, který by mohla závidět leckterá rozhledna, nabízí betonová věž vysílače Českých Radiokomunikací.
Zalesněné kopce Českého středohoří a na obzoru Krušné hory. Vidět jsou samozřejmě i města Ústí nad Labem a Děčín, kde některé bankovní ústavy využívají WiFi síť šířenou právě odsud.
V nedalekém lesíku nad známým železničním skanzenem Zubrnice jsou patrné pozůstatky nápisu HITLER, tvořeného modříny ve smrkovém porostu. Prý zde byl vysázen obyvateli Sudet, kteří chtěli, aby nápis jejich vůdce viděl, až tudy poletí letadlem. Zda se tak někdy stalo, není známo. Podobné nápisy oslavující Lenina jsou například v Rusku velmi běžné a psali jsme o nich v článku: Podívejte se na zbytky Velké říjnové socialistické revoluce.
Pohled z ochozu vysílače na zbytky nápisu HITLER. Části některých písmen byly po válce vykáceny ... některá písmena již zmizela úplně. Vpravo nahoře jsme pro názornost zbývající část písmen obtáhli červeně.
Stojíme na prvním ochozu vysílače Buková hora, zhruba ve výšce jedenáctého patra. Nad námi ční dalších 95 metrů betonového monolitu, zakončených 75metrovou soustavou antén, jejíž signál pokrývá střední a severní Čechy - od Prahy po Šluknov, od Žatce po Poděbrady. Vysílají odtud všechny tři digitální multiplexy, analogová Nova a FM rádia severních Čech.
Instalace mikrovlnných spojení na vysílači Buková hora a kolega Václav
Na prvním ochozu však vidíme jen desítky antén pro mikrovlnné datové spojení. Jsou tu soukromí poskytovatelé internetu, jsou tudy vzájemně propojeny sítě bankovních ústavů... Anténu sem může umístit kdokoli, kdo zaplatí patřičnou částku.
Ti, kteří s námi soutěžili v článku Technologické tajemství: Poznáte, co je ta věc vznášející se ve vzduchu, teď již asi vědí. Šlo o obrysový maják na Bukové hoře. Výsledky soutěže naleznete v odkazech pod tímto článkem. Za majákem výhled na Ústí nad Labem.
Případné technické zázemí může umístit do prostoru za ochozem. Nyní je skoro prázdný, rozměrné analogové technologie jsou již pryč, a tak se do něj nové techniky vejde spousta.
Nejvyšší betonová stavba
Vysílač je nejvyšší betonovou stavbou v České republice, měří 223 metrů na výšku a průměr železobetonového tubusu je 12 metrů. Základy jsou hluboké 15 metrů a jsou uchyceny v železobetonové desce s objemem 5 000 m3 betonu.
Vysílač Buková hora Českých Radiokomunikací v celé své výšce. Nad prvními dvěma patry vidíte "deštník" (síť z roxoru), která chrání pod ním instalované zařízení před poškozením padajícím ledem z vyšších částí vysílače.
Oproti celoželezným vysílačům má železobetonová Buková hora překvapivě malý výkyv. Při běžných větrných podmínkách pouze skoro nepostřehnutelných 10 centimetrů. Při silných nárazových větrech může dosáhnout až 40 centimetrů, přičemž konstrukční maximum výkyvu je půl metru. Nutno podotknout, že i když se v době naší návštěvy u paty věže nepohnul ani list, nahoře docela fučelo.
V úplně vrchní části vysílače jsou navíc takzvané tlumiče kmitů. Váží 4,5 tuny.
Výlez na ochoz ve výšce 141 metrů vedle strojovny výtahu
Uvnitř kulatého tubusu naleznete jen čtyři věci. Prostorný výtah, požární schodiště, šachtu s kabeláží a hasicí systém. Výtah nejede až k vrcholu, poslední patra je nutné zdolat soustavou vnitřních žebříků. Vrchní kovová část s anténami je naopak přístupná jen po vnějším schodišti.
Instalování kabeláže nesměl nikdo vidět
Těsně pod zúžením k vrcholu, kde je napojena kovová "špička", můžeme spatřit kabely, které anténám přivádí zesílený elektrický signál, ukrývající všechny vysílané programy. Největší koaxiální kabely mají průměr přes dvacet centimetrů a napájí anténní systém digitálního vysílání.
Poslední východ vně vysílače a žebřík pro přístup ke kabeláži vedoucí k anténě
Pohled do tubusu o průměru 3,6 metru, kudy vedou koaxiální kabely k anténám.
Tyto kabely spojují antény a zesilovací vysílací elektroniku v přízemní budově vedle věže vysílače. Celou touto trasou prochází kabel v jednom kuse. Protáhnout spletitou cestou s více než 200metrovým převýšením mohutný, špatně ohebný a velmi těžký kabel nebyla žádná legrace a práce prováděla zahraniční firma. Pracovníci vysílače museli během "natahování" čekat venku - natolik si instalační firma cení své know-how.
Ale zpět na vrchol.
Buková hora - pohled na stín vysílače. Vykukující bílá část konstrukce je ochranný deštník proti padajícím kusům ledu.
V samotné špici vysílače (v pruhovaném červeno-bílém tubusu) je anténa pro vysílání digitálního signálu. Zvenku samozřejmě není vidět, protože je skryta uvnitř pláště z kompozitních materiálů. Ten musí být nejen mechanicky odolný, ale nesmí ani stínit vyzařovanému vlnění a zároveň musí odolávat bleskům. Těch samozřejmě vysílač ročně "chytne" spoustu.
Záběr z předposledního ochozu. Na vrchol zbývá posledních 82 metrů. Sedm po venkovním žebříku a zbytek vnitřkem tubusu o průměru 3,6 metrů. Ty výčnělky na plášti hlavní antény jsou antény rozhlasového VKV vysílání.
Při odstrojování původního krytu během instalace antény pro digitální vysílání byly viditelné průrazy bleskem v plášti objeveny. Mimochodem anténu osazoval stejný typ helikoptéry od stejné firmy jako vysílač Žižkov v Praze. Vše bylo nutné usadit na centimetry přesně.
Buková hora - zábradlí na vrcholu věže po zásahu bleskem, 2007
U antény je navíc zajímavé, že nejde o monolit. Je totiž složena z mnoha segmentů, díky čemuž bylo při výrobě a instalaci možné jasně definovat vyzařovací charakteristiku.
Vysílač totiž nezáří do všech stran stejně, ale kupříkladu ke státním hranicím je signál utlumen (aby nerušil sousedy) a do vnitrozemí zesílen. Každá anténa je vyráběna na míru pro konkrétní vysílač.
Schodiště ve spodní části vysílače připomíná opuštěné katakomby.
V provozu se dá ještě anténní systém rozdělit na horní a dolní polovinu, takže i v případě údržby lze pokračovat v omezeném provozu - vysílat jen jednou polovinou.
Níže umístěné bloky antén (připomínají ochranné brnění) jsou vysílače VKV rozhlasového vysílání. Poslední součástí vysílače jsou dočasné antény analogového televizního vysílání.
Trocha historieNejvyššího TV vysílače v ČR Buková hora je vysoká 683 metrů. 1958 - Na hřebeni se začal stavět první TV vysílač. Prý tehdy přišel jakýsi expert, zamhouřil oči, zamyslel se a pohybem ruky vyznačil do vzduchu budoucí stavbu. Pamětníci vzpomínají, že úkon doprovodil slovy: "Tak, tady to bude asi nejlepší."  
Buková hora - archivní snímek místa z počátku 20. století 11. 6. 1960 - Československá televize začala vysílat z první věže vysílače na 12. kanále. 1962 - Začala stavba druhé věže vysílače. Celokovová konstrukce však měla takový výkyv, že začaly v některých místech praskat sváry. Proto byla na plášť přivařena šroubovice z lopatek. 3. 12. 1965 - Došlo k požáru vysílače. Oheň věž závažně poškodil a ta byla odsouzena k demolici. 9. 9. 1966 - V 10 hodin ráno se ozval výbuch a kovová věž se nahnula k zemi. Její části si rozebrali přičinliví spoluobčané a potkáte je v okolí dodnes.    
Po odstřelu si užitečné části rozebralo obyvatelstvo. Na snímku vpravo dole stojí pan strážný Vrbský. 1972 - Podle návrhu Spojprojektu Praha se začíná stavět současná betonová věž.  
Buková hora - zahájení stavby současné věže v roce 1972 1975 - Stavba je slavnostně dokončena. Vysílají se odtud dva televizní programy a tři rozhlasové na VKV. 1980 - Rozšiřuje se vysílání VKV. Začíná se vysílat ve stereu. 1994 - Všechny vysílače jsou definitivně přeladěny do pásma VKV II. |
Dole v budově
V podzemí se nachází dva dieselové agregáty, které v případě výpadku proudu dokážou udržet vysílač po dobu osmi hodin v provozu. Vysílač je však napájen třemi nezávislými linkami, hlavní má vedení na stožárech ve vzduchu, záložní kabely v zemi. K výpadku vysílače v důsledku výpadku energie nikdy nedošlo.
Záložní agregáty pro případ výpadku proudu. Jeden je stále původní (na levé fotce), druhý byl loni vyměněn za modernější stroj.
Inženýrskou sítí, kterou bychom u vysílače nečekali, je plynový přívod. Vysílač a přilehlé budovy totiž teplem zásobuje vlastní kotelna. Pouze v nejvyšším patře vysílače, ve strojovně výtahu, jsou akumulační kamna.
Dva přiléhající sály v přízemí skrývají elektroniku pro odbavení a zesílení signálu. Systémy pro odbavení digitálního signálu jsou zcela automatické a oproti původní analogové technice rozměrově úspornější. Místnosti tak působí poměrně prázdným dojmem.
Buková hora - zařízení pro digitální vysílání všech televizí. Vpravo ty tři černé ovály jsou plastové kryt propojek kabelů vedoucích k anténě na vrcholu vysílače
Pokud je dnes potřeba lidský dozor, potřebuje jej především odbavovací elektronika analogové Novy. Nicméně i ta je samozřejmě zálohována a v případě výpadku se tedy program začne automaticky odbavovat z jiné části.
Buková hora - původní kontrolní pracoviště, kde obsluha kontrolovala, zda se opravdu vysílá a diváci tedy mají obraz.
Buková hora - kontrolní pracoviště, kde dozor sledoval, zda diváci mají obraz. Fotografie pochází ze šedesátých let.
Původní analogová technika je zredukována pouze na jedno odbavovací pracoviště. Dříve z něj běžela OK3, nyní televize Nova. Digitální vysílání Novy běží přes standardní zařízení.
Do roku 2012 utichne poslední analogové vysílání a pak se tyto technologie odeberou do muzea nebo na skládku. Ve vysílači tak zbude spousta místa pro instalaci dalších technologií pro nové služby digitálního věku.
| Technické zajímavosti |
|
Stavba původního stoosmdesátimetrového vysílače Buková hora skončila roku 1962, o tři roky později však během stavebních úprav vysílač vyhořel a roku 1966 musel být odstřelen. Po odstřelu druhého vysílače v roce 1966 si místní obyvatelé některé jeho laminátové části rozebrali a tak dnes slouží jako garáže, přístřešky, menší části jako skruže studní. Na kopci jsou stále k nalezení kovová oka a betonová závaží, která držela provizorní železný vysílač, který pokrýval signál během stavby současného vysílače. 
Buková hora - část pláště původního vysílače je nyní využita jako garáž. GPS poloha: 50.671944° N, 14.228889° E (mapa) 
Pozůstatek starého vysílače na jedné zahradě v okolí vysílače 
Buková hora - zbytky uchycení nouzového vysílače 1966 - 1975 |
Redakce velmi děkuje Českým Radiokomunikacím a.s. za vstřícnost při pořizování reportáže.
Redakce taktéž velmi děkuje Marii Fianové a panu Romanu Jobovi, správci vysílače, za ochotu, vstřícnost a pomoc při vzniku tohoto článku.
