Je otázkou, na co bude svá data ukládat běžný uživatel za deset, dvacet, třicet a více let. Pokud porostou nároky na zálohování dat takovým tempem jako doposud, budou se muset vymýšlet neustále nové a nové technologie. Vše to samozřejmě souvisí s náročností uživatelů. Stačí, aby člověk měl nainstalovaných pár aplikací, uloženo "trochu" hudby, nějaké to video a již má plný i slušnější harddisk. Mazat staré věci se nikomu nechce, a tak nezbývá, než se poohlédnout po možnostech, jak data uložit.
Softwarový a zábavní průmysl je postaven na autorských právech. K jejich ochraně jsou v DVD nosičích implementovány některé ochranné prvky. APS je ochrana před analogovým kopírováním, podobná systému ochrany u videokazet. Znemožňuje při případném kopírování z DVD přehrávače na videokazetu udržet kvalitu kopie. CGSM je ochrana před digitálním kopírováním. Zabezpečení probíhá na základě na disku uložené informace, která oznamuje, zda je disk možno duplikovat. Dalším zabezpečením dat je šifra CSS. Princip tohoto šifrování spočívá v tom, že zakódováná data dekóduje až přehrávač nebo v počítači driver DVD ve spolupráci s grafickou kartou. Regionální kódy, které mají zabránit přehrání DVD v jiném regionu než po který je určen, jsou posledním zabezpečením. Z tohoto důvodu je svět rozdělen na 6 regionů. Česká republika společně s většinou evropy náleží do druhého.
Historie U zrodu disku CD ROM stály společnost Sony a Philips. Při tvorbě vysokokapacitního média, tehdy nazvaného „Multimedia CD“, se sešly tyto dvě firmy znovu, avšak nebyly sami, kdo vyvíjel optické médium s několikanásobně vyšší kapacitou než měl CD-ROM. Konkurenční disk „Super Density“ se vyvíjel pod taktovkou firmy Toshiba. Samotné DVD pak vzniklo díky kombinaci obou formátů. Důležité slovo při tvorbě DVD formátu měly firmy, které se zabývají filmovou tvorbou. Také proto se zkratka vysvětlovala jako Digital Video Disk a až později se přejmenovala na Digital Versatile Disk. Nová specifikace optického disku měla v mnoha směrech překonat zastaralé, avšak stále populární, videokazety. Mise se určitě zdařila, jedno médium pojme celý film v několika jazykových mutacích a další řeči jsou podporovány formou titulků. Přičemž je zachována vysoká kvalita obrazu a zvuku, kterou umožňuje komprimační formát MPEG-2. Stanadrd DVD se zrodil v září roku 1995. Měsíc nato byl schválen systém šifrování CSS. V roce 1997 spatřil světlo světa prví formát pro přepisování DVD. Standard Digital Versatile Disk je neustále vyvíjen. Tento vývoj řídí organizace „DVD forum“.
Kapacita Objem dat, které médium pojme ovlivňuje několik faktorů. Jedním z nich je počet stran, druhým počet vrstev a třetím velikost média (mají průměr 80 nebo 120 mm). Na jednu vrstvu jednostranného 80 mm média se vejde 1,4 GB dat, u 120 mm média to je 4.7 GB. U menšího disku lze tvrdit, že s každou vrstvou nebo stranou se zvyšuje kapacita dvojnásobně. DVD může mít popsány maximálně dvě vrstvy oboustranně. Malá média jsou označena DVD1 až DVD4. Větší disky se označují DVD5 pro jednovrstvé jednostranné médium (4,7GB), DVD9 pro dvouvrstvé(8,5), DVD10 pro jednovrstvé oboustranné (9,4) a DVD14 pro oboustranné a dvouvrstvé (13,2GB). Navíc je k dipozici oboustranné vysokokapacitní dvouvrstvé médium DVD18 (17GB).
Devětkrát rychlejší než CD Při čtení informací o kterékoliv DVD mechanice je dobré vědět, že jednorychlostní DVD přenáší 1350 kB dat za sekundu, což je devětkrát více než dokáže CD. A to přes to, že se médium v mechanice otáčí pouze trojnásobnou rychlostí.
Jaký si vyberete formát? Vzhledem k neustálému vývoji se v lůně DVD fóra i mimo něj zrodilo několik formátů. Pokud pomineme DVD-Video, určené pro záznam videa, je zatím jedinou jistotou DVD-ROM. Tento formát má dostatečně širokou podporu, a tak by neměl být problém data na něm uložená přečíst v kterékoliv DVD mechanice. U zapisovatelných DVD je situace složitější. Pouze pro nahrávání dat slouží formát DVD-R. Mechaniky umožňující přepis pak podporují některý z následujících standardů. DVD-RAM, DVD+RW nebo DVD-RW. DVD-R je ve své podstatě staré známé CD-R - jen s větší kapacitou. Používá stejný systém vypalování dat, který je znám z CD a pracuje s médii do velikosti 4,7 GB. DVD-RW je pak nástupcem CD-RW. Tento standard také dokáže vypalovat do maximální kapacity 4,7 GB. Při čtení média vytvořeném v tohoto formátu dochází v některých mechanikách ke špatnému rozpoznávání disku. Další přepisovatelný formát DVD-RAM umožňuje zapisovat na oboustranná média, ale jen v jedné vrstvě. Nedávno začal podporovat kapacitu 4,7 GB, a tak maximální velikost záznamu dosahuje úctyhodných 9,4 GB. I zde se vyskytují problémy s rozpoznáváním disku. Poslední formát DVD+RW zatím DVD fórum nepřijalo za svůj, ačkoliv se na něm podílejí firmy do fóra náležející. DVD+RW zápisuje po obou stranách v jedné 2,8 GB vrstvě. Je to novinka, a proto zatím nejsou zatím známy žádné komplikace.
Šifrování a ochrana dat
Softwarový a zábavní průmysl je postaven na autorských právech. K jejich ochraně jsou v DVD nosičích implementovány některé ochranné prvky. APS je ochrana před analogovým kopírováním, podobná systému ochrany u videokazet. Znemožňuje při případném kopírování z DVD přehrávače na videokazetu udržet kvalitu kopie. CGSM je ochrana před digitálním kopírováním. Zabezpečení probíhá na základě na disku uložené informace, která oznamuje, zda je disk možno duplikovat. Dalším zabezpečením dat je šifra CSS. Princip tohoto šifrování spočívá v tom, že zakódováná data dekóduje až přehrávač nebo v počítači driver DVD ve spolupráci s grafickou kartou. Regionální kódy, které mají zabránit přehrání DVD v jiném regionu než po který je určen, jsou posledním zabezpečením. Z tohoto důvodu je svět rozdělen na 6 regionů. Česká republika společně s většinou evropy náleží do druhého.
Co s DVD? Jak se zdá, zatím je příliš mnoho kohoutů na jednom dvorku. Pokud se chystáte zakoupit DVD s možností záznamu, ještě nějakou dobu počkejte. Cena těchto zařízení se zatím pohybuje vysoko nad cenami CD vypalovacích mechanik a není vůbec jisté, který z formátů se stane tím nejrozšířenějším.
