V průběhu posledních desetiletí se jasně ukazuje, jak je naše současná civilizace čím dál tím víc závislá na energii. Její spotřeba neustále roste, zatímco většina energetických zdrojů se povážlivě zmenšuje.
S výhledem do budoucnosti se jako jediné možné východisko z této nezáviděníhodné situace nabízí řízená nukleární reakce, proces, kterým se uvolňuje energie ve Slunci a hvězdách. Jaderná fúze by mohla lidstvu poskytnout dostatek čisté a relativně levné energie, o tom dnes pochybuje málokdo.
Bohužel představa je jedna věc a její realizace druhá. Ačkoli se na využití termojaderných dějů pro výrobu energie intenzivně pracuje již od 50. let minulého století, ukazuje se, že její úplné ovládnutí bude tvrdším oříškem, než se zpočátku zdálo. Mezi odbornou veřejností dokonce tu a tam zazní i skeptické hlasy, které tuto možnost vážně zpochybňují.
Usměrňování toku plazmatu pomocí rádiových vln
Proto je na tomto poli každý, byť i maličký krůček směrem kupředu vědeckou komunitou celého světa náležitě vítán a oceňován. "Dosáhli jsme značného pokroku," říká fyzik Earl Marmar z Centra pro výzkum plazmatu a jadernou fúzi MIT a dodává: "Stále se detailně učíme, jak to celé funguje."
Marmar spolu se svými kolegy objevil způsob, jak rádiofrekvenčními vlnami řídit tok žhavého plazmatu uvnitř prstencové komory fúzního reaktoru. To je neobyčejně důležité, protože bez účinné regulace plazma v kontaktu s chladnými stěnami reaktorové nádoby rychle ztrácí teplotu (teploty dosahují řádově milionů stupňů Celsia).
Kromě toho rádiové vlny brání vzniku vnitřních turbulencí v plazmatu, což výrazně snižuje účinnost fúzních reakcí. Jde o objev nebývalého významu, neboť v současnosti používané metody řízení pohybu plazmatu nelze použít u budoucích vysokovýkonných reaktorů, jakým by měl být například Mezinárodní termonukleární experimentální reaktor ITER (International Thermonuclear Experimental Reactor, ITER = latinsky cesta), jehož výstavba poblíž francouzského města Cadarache je již v plném proudu.
Teorie kontra praxe
Přestože fyzikální teorie obvykle experimenty předbíhají, někdy až o celá desetiletí, v tomto případě jde o pravý opak. Výsledky, ke kterým dospěli massachusettští vědci, teoretiky zaskočily a dosud neexistuje žádné teoretické vysvětlení, které by objasňovalo, proč věci fungují tak, jak fungují.
Ovšem to, co odborníky, kteří se profesionálně termonukleární fúzí zabývají, nyní zajímá především, je fakt, že nově objevená metoda je skutečně funkční a účinná. Teoretické zdůvodnění v tuto chvíli podle nich nehraje zas tak velkou roli, potřebná teorie se nakonec zcela jistě najde.
Další úkoly jsou ještě před námi
Uvedeným objevem ale snahy lidstva o zvládnutí jaderné fúze ani zdaleka nekončí, posunuli jsme se jen o kousek blíž konečnému cíli. Nyní stojí před fúzními odborníky další velká výzva – dokázat, že je skutečně možné sestrojit termonukleární reaktor, který by vyprodukoval více energie, než sám spotřebuje. To se zatím ještě nikomu nepodařilo.
Zdroj: web.mit.edu
