Na Středním východě zavládlo křehké příměří, kterému bychom měli přát hodně štěstí. Nebylo by však nic překvapivého, kdyby nevydrželo a znovu se rozhořel konflikt, jehož obě strany chceme představit. V minulém dílu jsme se věnovali výzbroji Hamasu, dnes je na řadě druhá strana, tedy Izrael. Izraelské obranné síly tvoří tři základní složky: armáda, letectvo a námořnictvo.
Začínali s naší výzbrojí
V našich končinách je asi nejznámější letectvo Chel Ha'Avir. Možná i proto, že bývalé Československo dodalo Izraeli letouny, které pomohly zvrátit arabskou leteckou převahu. V souvislosti s dodávkami výzbroje se již méně mluví o tom, že Československo dodalo Izraeli také téměř 35 tisíc pušek, přes 8 500 kulometů a přes 81,5 milionu kusů pěchotní munice.
Izraelské letouny jsou populární i proto, že F-16 Netz, F-15 Baz a C-130E Karnaf byly k vidění na leteckých dnech v Brně a Ostravě. Izrael se snaží minimalizovat vedlejší ztráty na území Gazy. Letectvo je nasazováno omezeně a jen na jednoznačně identifikované cíle. Mnohé nasvědčuje tomu, že pokud nedojde k pokroku v jednání s představiteli Hamasu, dojde k pozemní operaci. Proto se budeme tentokrát věnovat právě armádě.
Tento článeknemá za cíl hodnotit a ani nehodnotí, kdo má v dlouhotrvajícím konfliktu mezi Izraelem a Palestinou pravdu. Ve dvou dílech chceme pouze co nejpodrobněji popsat vojenskou výzbroj obou stran a dokreslit nepředstavitelné utrpení civilního obyvatelstva. První díl byl věnován palestinské straně, a tedy především Hamasu. V druhém dílu se podíváme na pozemní armádu Izraele. |
Nasazení armádních jednotek místo letectva dovoluje zlikvidovat cíle, které jsou pro letectvo obtížně zasažitelné nebo nedostupné. Ale pro vlastní vojáky je taková operace mnohem nebezpečnější. Obzvlášť v zastavěných oblastech a v podmínkách asymetrické války s protivníkem, který prý rozmisťuje své bojovníky do škol, nemocnic a veřejných budov. Používá jako sebevražedné útočníky ženy a nezletilé a rozmisťuje v obydlených budovách extrémní množství trhavin, takže se stávají smrtící pastí, jak pro vojáky, tak pro nic netušící místní obyvatele. Případné oběti jsou pak tučným soustem pro propagandistickou mašinérii různých extrémistických organizací.
Izraelská armáda (Zro'a HaYabasha) má s bojovým nasazením v této oblasti bohaté zkušenosti. Protože jde o specifické podmínky, izraelská výzbroj vypadá často jinak, než výzbroj velmocí a jejich spojenců připravujících se (v minulosti) na globální konflikt na území Evropy.
Tanková brigáda
Izraelská armáda se dělí na dvě základní složky. Bojová je tvořena tankovým a pěším sborem a podpůrnou složku tvoří dělostřelecký, ženijní a zpravodajský sbor. Dělostřelecký sbor je primárně přidělován tankovému sboru, čímž vzniká hlavní úderná síla pozemní armády. Naopak pěší sbor dostává jako podporu výsadkové jednotky, odstřelovače, psovody a další specialisty.
Páteří tankového sboru izraelské armády jsou tři tankové brigády (7. brigáda, 188. brigáda a 401. brigáda) vyzbrojené tanky Merkava. Čtvrtá (460. brigáda) slouží jako výcviková jednotka pro doplňování stavů důstojnického a praporčického sboru bojových útvarů a výcvik osádek.
Ve výzbroji aktivních tankových brigád jsou tanky Merkava Mk.2, Merkava Mk.3 a nejmodernější Merkava Mk.4. Koho by zajímaly Merkavy zblízka, tak jeden kus modernizované verze Merkava Mk.1 vlastní muzeum v Lešanech. Další jsou k vidění ve francouzském Saumuru nebo německém Munsteru.
Jak dokládají fotografie ze Saumuru, není naše Merkava jediná v muzejních expozicích mimo území Izraele
Tank, který hodně vydrží
Tank Merkava byl vyvinutý na základě zkušeností z provozu tanků Sherman M-1, Sherman M-50, Sherman M-51, Centurion Mk.5 Sho´t (Kal) a M-60A3 Patton a výsledků bojů s arabskými armádami, především z poslední arabské agrese v roce 1973. Za otce tanku Merkava je považován zkušený tankový velitel, generál Jisrael "Talik" Tal, veterán Suezské krize a šestidenní války.
Merkava se od svých protějšků liší celkovým uspořádáním. "Power pack", tvořený motorem spojeným původně s poloautomatickou, od verze Mk.2 s automatickou převodovkou, je umístěný neobvykle vpředu. Toto řešení používá jen Merkava a argentinský tank TAM, který ovšem vznikl na základě bojového vozidla pěchoty Marder.
Nevýhodou tohoto řešení je zhoršený výhled řidiče, který musí sedět asymetricky, v případě Merkavy vlevo, takže doprava přes blok motoru vidí jen velmi omezeně. Na druhou stranu tato koncepce nabízí celou řadu benefitů. Mohutný blok motoru zvyšuje pasivní ochranu a pravděpodobnost přežití posádky v případě čelního zásahu korby.
Merkava Mk.2 dostala mimo jiného pláty přídavného pancéřování na věž
Společný bojový prostor umožňuje v případě zranění jednoho člena mnohem jednodušší vzájemnou zastupitelnost. Munice je uložena vzadu, je lépe chráněná a díky zadním dveřím je rychlejší její doplňování. Po spotřebování munice nebo při snížení palebného průměru je možné v zadní části tanku dopravovat výsadek nebo evakuovat raněné. Zvláštností tanku Merkava je také montáž minometu Soltam Commando na věži (od verze Mk.2 uvnitř věže), což usnadňuje boj v zastavěných oblastech.
Na tancích Merkava je patrný vliv britské školy, kde je preferovaná pancéřová ochrana proti rychlosti, na kterou kladou důraz například Sověti. Nicméně tento požadavek odpovídá typickému nasazení, protože v poušti je možné vést palbu na velké vzdálenosti a kamenito-písčitý terén stejně neumožňuje využít vyšších rychlostí.
Tanky Merkava byly poprvé oficiálně představeny na výročí dne nezávislosti v roce 1978. Během postupného vývoje byl zvyšován výkon motoru z 950 koní u Mk.1 až na 1 500 koní verze Mk.4. Stoupala sice i hmotnost tanku z 60 na 65 tun, ale přesto se dařilo zlepšovat měrný výkon z 15 koní na tunu u Mk.1 na 23 koní na tunu u verze Mk.4, což má příznivý vliv na akceleraci a celkovou pohyblivost tanku.
Meteorologické senzory i nové pancéřování
Palebná síla významně vzrostla, když byl od verze Merkava Mk.3 původní kanon ráže 105 milimetrů nahrazen výkonnější zbraní ráže 120 milimetrů.
Merkava Mk.4 zatím poslední vývojový stupeň úspěšného tanku.
U tanku Merkava Mk.4 je pohotovostní zásoba 10 nábojů v poloautomatickém revolverovém zásobníku. Ke zvýšení bezpečnosti přispělo současné nahrazení hydraulického pohonu věže (nebezpečí požáru) elektrickým. Během čtyř generací byly několikrát modernizovány pozorovací přístroje, termovize, laserové dálkoměry a značkovače cílů, meteorologické senzory i počítač pro řízení palby, který jejich údaje používá pro výpočet oprav střelby.
Viditelným rozlišovacím znakem je nový modulární pancíř, použitý od verze Merkava Mk.3. Takto pojaté modulární pancéřování je také ojedinělé. Jeho předností je možnost snadné výměny poškozených modulů v polních podmínkách a možnost úpravy pancéřování podle místa nasazení (zesílení zadních bloků ve městě) nebo podle výzbroje protivníka (použití účinnějšího, ale těžšího vrstveného pancíře nebo lehčích výbušných bloků). Nevýhodou tohoto řešení je, že navěšené bloky nezvyšují pevnost tělesa věže, jako je tomu u integrovaného pancíře.
Každopádně tanky Merkava, hlavně poslední verze, patří ke světové špičce a izraelská tanková škola efektivně využila zkušenosti získané z provozu dovážených nebo ukořistěných tanků britské, americké a sovětské provenience. Na druhou stranu jsou Merkavy upravené pro typické podmínky konfliktů na Blízkém východě a nemusejí splňovat představy plánovačů v jiných zemích.
Záložní izraelské jednotky používají starší tanky. Buď vyřazené Merkavy Mk.1, které procházely průběžnou modernizací, nebo výrazně modernizované verze tanků M-60A3 Patton, známé jako Magach 6, Magach 7 a Sabra Mk.2.
Záložní jednotky používají tanky Magach 7 různých verzí
BMP v poušti = vyhozené peníze
Další izraelskou specialitou jsou těžké obrněné transportéry, postavené na podvozcích vyřazených tanků. Izrael měl jako první možnost vidět, co dokáže sovětské bojové vozidlo pěchoty BMP (Bojevaja mašina pjechoty) v reálném boji. Po zkušenostech s jeho nasazením na Sinaji a na pláních pod Golanskými výšinami dospěl k závěru, že nic podobného do výzbroje zavádět nebude.
Pro přepravu své pěchoty používal osvědčený, nenáročný a všudypřítomný obrněný transportér M113, upravený do izraelské verze Zelda s představným pancéřováním, případně Zelda 2 s přídavným výbušným pancířem. Fatálním nedostatkem BMP-1 i BMP-2 bylo, že v místních podmínkách se zevnitř vozidla stejně nedalo prakticky bojovat a pancéřová ochrana nebyla o mnoho lepší než u obrněných transportérů. Jen cena byla mnohem vyšší. Při podpoře tanků nebo v zastavěných oblastech musela pěchota stejně z vozidel ven.
Když byly z výzbroje izraelské armády vyřazeny tanky Centurion Mk.5 Sho´t (Kal), byly postupně zbaveny věží a na jejich podvozcích vznikl obrněný transportér Nagma Sho´t, který šesti vojákům výsadku nabízel pancéřovou ochranu neporovnatelnou s jakýmkoli jiným obrněným transportérem na světě. Pro představu: pancéřování BMP má sílu jen 23 milimetrů (u jiných bojových vozidel pěchoty není o mnoho silnější), zatímco čelní pancíř Nagma Sho´t je silný 120 milimetrů a navíc doplněný bloky přídavného výbušného pancéřování. Tyto transportéry se osvědčily během bojů v zastavěných oblastech, mimo jiné i v Gaze.
Nevýhodou této adaptace byly vyšší provozní náklady, ale hlavně absence zadních dveří, umožňujících výsadku rychlé opuštění vozidla a vystupování tak, že jsou vojáci kryti tělem transportéru. Při vylézání horní částí korby byli pěšáci vystavováni nepřátelské palbě. Proto byly transportéry Nagma Sho´t postupně předány ženistům. Speciálně ženijní verzí byl transportér Puma, také vycházející z podvozku Centurionu.
Na zdokonalování této koncepce obrněného transportéru se neustále pracovalo, přes transportéry Nagmachon a Nakpadon. Nakpadon již měl pevnou nástavbu a v zadní části pancéřové desky, které bylo možné zvednout, aby byli "vystupující" pěšáci alespoň částečně kryti. Navíc bylo postupně zesilováno pancéřování dna korby na ochranu proti minám.
Transportér Nakpadon. Vzadu jsou vidět zvižené pancéřové kryty, umožňující bezpečnější opuštění vozidla.
Transportér Nagmachon s nástavbou pro pozorovatele odváděl neocenitelné služby při hlídkování
Vítaná kořist
Po válce Yom Kippur spadlo Izraelcům do klína několik set poškozených tanků řady T-54 a T-55 rozprášených arabských armád. Velká část šla s větším či menším úsilím uvést do provozuschopného stavu. Zbytek posloužil jak zdroj náhradních dílů. Část byla opravena a zařazena do výzbroje jako tanky Tiran, ale přesto zbývala spousta funkčních vozidel a ještě větší množství podvozků se zničenými motory a vnitřním vybavením. Izraelci je proto využili ke stavbě poněkud sofistikovanější verze transportéru, označeného jako Achzarit.
Typická kola nezapřou, že transportér Achzarit používá podvozek tanků řady T-54/55. "Krabice" vpravo ukrývá tunel pro opuštění vozidla
Achzarit dostal nový motor Detroit Diesel a převodovku Allison. Na strop korby přibyly dálkově ovládaný kulomet a závěsy pro další zbraně a důkladně bylo zesíleno pancéřování. Pro představu: Achzarit je o 8 tun těžší, než původní tank T-54/55 a to byla svěšena věž o hmotnosti zhruba 9 tun. Prakticky veškerá hmotnost navíc jde na vrub přídavného pancéřování.
Největší předností Achzaritu proti starším předchůdcům je vyklápěcí pancéřovaný "tunel" vpravo od motoru, kterým mohou pěšáci bezpečně opustit vozidlo a hned se za ním krýt před nepřátelskou palbou. Ještě lépe jsou na tom vojáci přepravovaní v poslední verzi těžkého transportéru nazvaného Namer, který vznikl na podvozcích nejstarších tanků Merkava Mk.1. Protože tank má motor vpředu a vzadu byly pancéřové dveře, byla přestavba na plnohodnotný obrněný transportér poměrně snadná.
Poslední verzí těžkých obrněných transportérů je Namer na podvozku vyřazených tanků Merkava Mk.1
Buldozery z civilu do armády
Poslední významnou specialitou z výzbroje izraelské armády jsou pancéřované buldozery Caterpillar D-9 Doobi. Izraelci vyšli z běžně dostupného civilního stavebního stroje, který doplnili 15 tunami přídavného pancéřování kabiny obsluhy, hydrauliky a klíčových agregátů. Pancíř a neprůstřelná skla poskytují obsluze ochranu před střelbou z ručních zbraní a před střepinami granátů. Na ochranu před pancéřovkami RPG-7, které se v oblasti "válí doslova na každém kroku", vyvinuli Izraelci představný mřížový pancíř, který u posledních verzí "obaluje" prakticky celé vozidlo.
Buldozery Doobi odvádějí spoustu užitečné práce. Likvidují zátarasy a barikády, odklízejí trosky. Používají se k odstraňování min a nástražných náloží. Během druhé intifády explodovala pod dnem jednoho Doobi téměř čtvrttunová nálož. Buldozer byl sice na odpis, ale obsluha přežila.
Kromě toho buldozery slouží ke specifickým účelům: k likvidaci tunelů, kterými Hamas pašuje do Gazy zbraně, munici a výbušniny, k likvidaci jejich podzemních výroben neřízených raket, k rozbíjení základen Hamasu a boření podle Izraele vytipovaných staveb spojených s aktivitami Hamasu.
