Legendární přehrávač iPod dokázal od svého startu roku 2001 doslova ovládnout americký trh s přenosnými přehrávači a stal se jakýmsi standartem. U nás byl nástup iPodů pomalejší, což jim však může spíše pomoci – tenká krabička s kouzelným ovládacím kolečkem ještě není tak „profláklá“ a jejich typický design tak má nádech jedinečnosti a exkluzivity.
Design králem
A skutečně, i nový iPod Nano, který odstartoval letos v září, si dává záležet na tom, aby zákazník ani na okamžik nezapochyboval, že drží v ruce něco extra. Tomu ostatně odpovídá i balení – dominuje bílá, průhledná a černá, sem tam nějaké to jablíčko. Simplistický design v tomto případě funguje pěkně.
Oproti první generaci se balení zmenšilo snad o polovinu a přesně vylisovaná plastová krabička na výsledném dojmu nic nezkazí. Když už konečně vyjmeme podlouhlou krabičku, přemýšlíme mimoděk, kam že se ty čtyři gigabyty vejdou, kde je baterka nebo aspoň kde se to otevírá. Nová generace iPodů vás zase nikam dovnitř nepustí. Baterka je zabudovaná, nabíjí se přes USB. Stejně tak se do přehrávače nahrávají písničky, fotky a další soubory. K dispozici jsou tyto verze: 2GB (stříbrná), 4GB(stříbrná, zelená, modrá, růžová) a osmi-gigová verze, ta je pouze v černé.
Protože v přehrávači je flashová paměť, nemá přístroj prakticky žádné pohyblivé části. To jej činí odolným vůči nárazům. Na odolnosti se iPod od minulé verze pokusil zapracovat, a skutečně, už se vám v kapse jen tak nepoškrábe. Ne, že by si celý povrch zachoval neustále ten svěží nádech, ale už se o něj nemusíte tolik bát. Podle některých testů provedených nadšenci z arstechnica.com ovšem, na rozdíl od první verze, Apple nevěnoval tolik péče displeji a jeho odolnosti. Nám ale displej fungoval perfektně, asi proto, že jsme iPod neházeli na chodník a raději jsme zkoušeli, co nám nabídne.
Zvuk - bez výhrad
K iPodu se dodávají už klasická bílá sluchátka, my jsme však testovali trochu zajímavější doplněk – sluchátka coby součást přívěšku na krk (za příplatek). Jakmile pochopíte koncept, je to skutečně užitečná věc, hlavně na takové běžné nošení. Sluchátka se prakticky nezamotávají, jejich sundání a nasazení je snadné a provázky vedoucí od přehrávače jsou pružné tak, že byste v nich žádné drátky nečekali.
Pomocí standardního konektoru si do iPodu samozřejmě můžete napíchnout i jakákoli jiná sluchátka. Hudbu vám do nich iPod vyšle nezkreslenou, k poslechu nemáme výhrady. Ekvalizér a jeho volby jsou ovšem trochu zahrabané v menu, takže často při poslechu raději necháte stávající nastavení, než abyste si zvolili některý z 22 přednastavených módů.
Ovládání - pohlaďte si kolečko
Jasně, už se jdeme podívat na menu. Kdo neznáte iPody, budete asi nějakou dobu u vytržení z jeho ovládacího prvku „Click Wheel“, ovládání směru pomocí otáčení je skutečně jedinečné. Tím, že kolečko pohladíte, posunujete se nahoru – dolů, případně doleva – doprava a ovládáte jím i hlasitost. Na ovládání je nicméně třeba si zvyknout, často se mi stávalo, že jsem položku v menu přejel a musel jsem se vracet, a doteď mi přesun jenom o jednu položku dělá trochu problémy. Naštěstí nejčastější volby v menu jsou umísťovány na jeho začátek nebo konec, a tak je nemůžete minout.
Menu je navrženo promyšleně (navíc je částečně přizpůsobitelné) a po chvíli používání už nemáte žádný problém cokoli najít. Mezi doplňky najdete kromě přehrávání videa snad všechno, co by se vůbec do přenosného přehrávače mohlo napěchovat. Hry už můžete hrát nejen na mobilu, ale i na svém iPodu. Většina z nich mě nenadchla, ale třeba hra Music Quiz má něco do sebe. Máte deset sekund na to, abyste poznali, z které skladby vám iPod hraje úryvek, a tím, že nabídka pěti možností je také čerpaná z vašich skladeb, jedná se o test šitý na míru.
Synchronizace s PC - svéhlavé iTunes
S počítačem iPod komunikuje přes USB rozhraní. Ke správě písniček potřebujete program iTunes, který je na internetu zdarma k dispozici i pro ne-uživatele. Jeho ovládání je v principu jednoduché, ovšem právě jiný princip, blízký „jablíčkovskému“ interface, může být pro mnoho uživatelů problémem. Panuje zde mírně odlišná filosofie. Program iTunes nejprve sám vyhledá všechny přehrávatelné soubory na disku a seřadí si je do kategorií podle žánru, interpreta a alba. To může (a bude) chvíli trvat. Svůj iPod pak přidáte jako nové zařízení (instalace není obtížná) a zvolíte buď možnost automatické synchronizace, tzn. že počítač se pokusí udržovat na počítači i v přehrávači stejné písničky, nebo, pokud máte na počítači více hudby, než se do přehrávače vejde (což jistě nebude neobvyklé), zvolíte si konkrétní alba či seznamy, které chcete exportovat do přehrávače.
Spolupráce s iTunes rozhodně není jednoduchá, pokud nejste na tuto aplikaci zvyklí, dá vám zabrat a připraví vám nejeden oříšek. Mně jako pokročilému uživateli přišlo otravné, že se aplikace snaží myslet za mně. Pokud třeba pospícháte a chcete jen nahrát jednu mp3 do přehrávače, máte smůlu. Vždyť iTunes dobře ví, že vy ve skutečnosti chcete také synchronizovat všechny ostatní písničky, seznamy, hodnocení, fotky a podcasty. Tím, v jaké složce mp3 máte, se iTunes nedá zmást a často tak pomůže ke zmatení uživatelů. Na svých stránkách Macintosh uvádí: „Znáte iTunes? Pak umíte ovládat Apple počítače!“ Skoro by se chtělo parafrázovat: „Neumíte ovládat Apple počítače? Pak se nevyznáte v iTunes!“ Myslím, že i jiným uživatelům budou skřípat zuby, než si na jiný způsob ovládání zvyknou.
Po vložení CD se iTunes okamžitě na internetu informuje, jaké že cédéčko jste vložili a zeptá se, jestli jej chcete vložit do databáze. Export probíhá do formátu m4a (MPEG4). Když na internetu najde i obrázek alba, uvidíte jej při přehrávání na displeji, pěkně barevně. Kromě toho lze iPod (konečně) používat i jako přenosný USB disk. Písničky ovšem stejně musíte nahrát přes iTunes. Můžete si sem soubory odkládat třeba pro přenos, nebo je zařazovat do složek Caledars, Contacts, Notes a Photos. Do poznámek si nahrajte třeba texty (formát čistý text, diakritika není vítána) a pak si je můžete prohlížet na celkem velkém 1,5“ displeji schopném zobrazit 65 536 barev.
Fotky na empétrojce?
Barvy pochopitelně využijete spíše při promítání fotek. Displej se může zdát příliš malý, ale pokud víte, kdo nebo co na fotce je, tak funguje velmi dobře. Na skupinové portréty to pochopitelně není, ale na pochlubení se novými fotkami se to použít dá. Nezapomeňte, že se tak blýsknete svým novým iPodem… Prezentace fotek může běžet spolu s hudbou na pozadí, mezi fotografiemi se dají nastavit i pěkné plynulé přechody.
Když mi iTunes poprvé nabídlo zkopírovat všechny mé fotky z disku do iPodu, zapochyboval jsem o úsudku programátorů. Naštěstí lze jednak výběr omezit na určitou složku (a ještě vybrat jen některé podložky) a hlavně dochází ke kompresi – na tak malý displej nepotřebujete nosit na iPodu fotky v plném rozlišení. Samozřejmě i to ušetří hodně místa. Aplikace navíc při každé synchronizaci projede složky s písničkami a fotografiemi a synchronizuje je. To je sice skvělá funkce, ale může zdržovat a iTunes se vás neptá, jestli zrovna pospícháte. Udělá pro vás to nejlepší, co uzná za vhodné, i když si o to třeba neřeknete. Chce to asi zvyk a pohrát si s nastavením.
Podcasty
Abychom iTunes zase trochu pochválili – integrovaná práce s obchodem iTunes Store funguje. I když vás nezajímá možnost kupovat si písničky přes internet (ono taky kolik Čechů má kartu pro mezinárodní platby), měli byste se alespoň rozhlédnout po bohaté nabídce podcastů – audio blogů. Máte na výběr z mnoha kategorií a až si vyberete a povolíte iPodu, aby si automaticky nahrával nejnovější díly podcastů, budete mít v přehrávači každý den něco nového, aktuálního, je to jako mít najednou internet k dispozici i na autobusové zastávce. Pokud nemáte iPod a chtěli byste si to vyzkoušet, můžete využít třeba prográmek myPodder.
Jaký je iPod za chodu?
V jednoduchosti je síla a návrháři iPodu se tohoto pravidla drží jako mantry. Je prakticky zbytečné číst návod, protože když něco chcete udělat, nakonec vždycky přijdete na to, jak. Ovládání je příjemné a zamrzí pouze občasné nepřesnosti v českém překladu nebo někdy až příliš citlivé ovládací kolečko. Výběr skladeb probíhá podle několika kritérií a přítomné je i náhodně přehrávání.
Ke snadnému vytváření seznamů je tu funkce On The Go. Kdykoli máte vybránu písničku, interpreta, album nebo jinou skupinu skladeb, můžete je do seznamu přidat podržením prostředního tlačítka. Velká škoda, že takto snadno nelze přidat právě přehrávanou skladbu. Tu zase můžete ohodnotit jednou až pěti hvězdičkami (při nejbližší synchronizaci se hodnocení exportuje do iTunes. Stejně tak i seznamy, které vytvoříte. I zde jsme našli chybičku, či spíše věc, na kterou je třeba si zvyknout. Pokud si v iPodu vytvoříte seznam skladeb a uložíte si jej, při synchronizaci vám z přehrávače zmizí a objeví se v počítači. Tam jej můžete pojmenovat a jakmile jej odfajfkujete, začne se také synchronizovat. Je to důkladně vymyšlené, ale chce to asi čas a zvyk.
Výdrž dobrá, ale baterku nevyměníte
Ani u iPodu Nano se nedočkáte žádného diktafonu. To je pravděpodobně podle Apple funkce nepodstatná pro průměrného uživatele. Pokud ovšem diktafon vyžadujete, v nabídce Apple si tím pádem nevyberete. Existují sice doplňky, které pomohou iPod proměnit v diktafon, ale to už je kombinace více přístrojů na něco, co my mohl dokázat jeden přístroj.
Flashová paměť v řádech gigabajtů toho pojme určitě víc, než jste schopni na jedno nabití baterií naposlouchat. Apple na baterce zapracoval a ta teď vydrží až 24 hodin.Typickou vlastností iPodů je, že se nikdy nevypínají. Díky tomu jsou vždy během vteřiny připravené přejít z pohotovostního módu a hrát. Nevýhodou je, že i jen částečně vybitá baterka bude za týden nebo dva vybitá, i když na přehrávač ani nesáhnete. Dobíjení baterky je naštěstí bezproblémové a rychlé, jen je potřeba na to pamatovat. Na vícedenní výlety se iPod příliš nehodí, pokud ovšem s sebou neberete notebook.
Jak restartovat iPod
Během zhruba čtrnáctidenního používání iPodu došlo dvakrát k jeho zamrznutí. Poprvé to byl trochu šok, ale když se vzpamatujete z toho, že ani dokonalé iPody nejsou mouchovzdorné, zjistíte, že restart iPodu je vlastně hračka. Stačí podržet tlačítko Menu a prostřední tlačítko na dobu asi deseti sekund, a iPod se restartuje.
Závěr
Používání nového iPodu byla opravdu radost. Ovládání se stalo samozřejmou záležitostí a díky obrovské kapacitě se písničky hned tak neoposlouchají. Jak už jsem zmínil, i když si nenahráváte nové písničky, iTunes vám automaticky stahují nové díly oblíbených podcastů, takže se vlastně každé ráno můžete nechat příjemně překvapit. Povedenost designu je pochopitelně záležitost vkusu. Pro někoho bude iPod Nano nepřekonatelný módní doplněk, pro jiného neohrabané pádlo. Jak už jsme zmínili v úvodu, v českých krajích ještě iPod vzbudí pozornost okolí, v USA se jedná o dominantní přehrávač na trhu a nikdo vaši placatou krabičku obdivovat nebude.
Největší slabinou tak pro mě zůstává (alespoň zpočátku) neintuitivní ovládání programu iTunes. Sám iPod je povedený kousek hardware se skvělým displejem a jedinečným ovládáním, a jeho používání je skutečně bezproblémové. Pokud se vám iPod Nano prostě a jednoduše líbí, smíříte se s omezenou funkčností a svéhlavým programem iTunes, pořídíte přehrávač za cenu kolem 5 tisíc (2GB verze).
