Vznášedlo, jakýsi kříženec mezi lodí, letadlem a automobilem, bylo poprvé představeno 11. června 1959. Díky své schopnosti pohybovat se současně na vodě i na souši našel tento vynález uplatnění v armádě i v osobní dopravě. Komerční využití sice kvůli nákladům poněkud utrpělo, ale i tak už má vznášedlo na svém kontě miliony přepravených osob a dodnes vyvolává obdiv a pozornost.
Jen pro srovnání, čtyřmístné vznášedlo pražských strážníků stálo asi 2 miliony korun a za hodinu provozu spotřebuje zhruba 15 litrů Naturalu 95 - čtěte Testovali jsme vznášedlo pražských strážníků. Městem proletí za 30 minut.
Jeho zastánci ho hodnotí jako rychlé, dynamické a bezpečné. Kritici poté dodávají, že je drahé. Vznášedlo, kterému se často přezdívá pozemský létající talíř, se pohybuje na vzduchovém polštáři, který si samo vytváří.
Velký přetlak pod vznášedlem ho trvale udržuje nad hladinou.
|
Princip malého vznášedla Tok vzduchu, který svojí rotací vrtule vyvolává, se dělí do dvou proudů - hnacího a nadnášecího. Zatímco hnací proud je skrze klapky (jejichž natočením se určuje směr proudu, tedy směr jízdy) hnán přímo za vozidlo, druhý proud míří pod vznášedlo. Zde naplňuje prostor mezi dnem vznášedla, vodní hladinou a okružím ze vzduchových polštářů.
|
Vynálezcem vznášedla byl sir Christopher Cockerell, který poprvé jeho princip testoval na počátku 50. let s plechovkami a průmyslovým fénem.
Měsíc po svém představení uskutečnilo první vznášedlo zkušební plavbu z francouzského Calais do anglického Doveru. Jízda trvala dvě hodiny a tři minuty. Od té doby se plavba značně urychlila. Nejrychleji, za pouhých 22 minut, byl zmiňovaný úsek překonán v roce 1995.
Před devíti lety byl ale provoz vznášedla na této trase kvůli levnější konkurenci (lodě, vlak) zastaven. Vznášedlo má ale stále velké využití zejména na místech s nerovným povrchem, popřípadě nedostatečnou hloubkou.
