Webujeme: Jak na internetu najít přesně to, co hledáte

Na webu je obrovské množství informací, doslova miliardy a miliardy stránek. Skoro by se chtělo říci "nepřeberné množství informací". Naštěstí je způsob, jak i v takové lavině dat najít přesně to, co hledáte. Vítejte ve světě internetových vyhledávačů.

Pro hledání na internetu nemusíte najímat soukromé očko, zvládnete to sami... | foto: montáž Pavel Kasík - Technet.cz, zdroj: Profimedia.cz, Profimedia.cz

Já vím, že jsem vám v minulých dílech pořád vnucoval podobenství internetu jakožto knihovny, webových serverů jako regálů a internetových stránek jako stránek v knihách. Myslím si, že je to užitečné přirovnání. Nicméně je tu přinejmenším jeden podstatný rozdíl: knihy nemůže psát každý. Teoreticky možná ano, prakticky se ale vydání dočká pouze taková kniha, kterou schválí vydavatel. Obvykle víte, kdo knihu napsal, a vždy víte, kdo ji vydal, kdy a kde. Na internet naproti tomu může psát kdokoli: snadno, rychle, zadarmo a anonymně. To je také důvod, proč je na internetu tolik informací.

Vyhledávání včera a dnes

V počátcích internetu, řekněme v polovině 90. let, vypadalo internetové vyhledávání jinak, než dnes. Počet stránek se pohyboval v řádech milionů, ne miliard, a na internet ještě nemohl psát každý. V té době tedy stačilo udělat jakési "Zlaté stránky internetu", telefonní seznam, kde byly podle kategorií seřazené odkazy. Za uspořádání kategorií a podkategorií byli zodpovědní správci těchto vyhledávačů, kterým se říká jednoduše "katalogy".

Od té doby se ale situace zcela změnila. Na internet se přesunula větší část našich životů a množství informací se zmnohonásobilo. Nyní již není v lidských silách utřídit všechny nové stránky pěkně do kategorií (ačkoli katalogové vyhledávače ještě svůj boj nevzdávají). Katalogový vyhledávač navíc nedokáže odpovědět na všechno.

Vraťme se do naší metaforické knihovny. Pokud sháníme „nějakou knihu o zdraví“, nejlépe uděláme, když zamíříme k regálu se zdravotní literaturou. Ale pokud hledáme něco o panu Vincentu Cerfovi, aniž víme, kdo to je, pak nám kategorizované vyhledávání nepomůže. Nebo co když bychom chtěli najít všechny zmínky o městě Pacov, bez ohledu na to, v jaké knížce se nachází? Tady už nepomůže soudit knihu podle jejího názvu nebo podle jejího obalu. Tady se musíme podívat dovnitř. Nebo… nebo se můžeme zeptat někoho, kdo se dovnitř podíval a pamatuje si to, co přečetl a kde to přečetl.

V našem příběhu to bude sečtělá a sličná slečna knihovnice. Ve volných chvílích si listuje knížkami a v celé knihovně není snad jediná, která by jí rukama neprošla. Když se jí tedy zeptáte: "Prosím Vás, slečno, hledám něco o Vintonovi Cerfovi…", tak zapátrá v paměti a vzpomene si, že o něm jako o „Otci internetu“ četla v knize o počítačových sítích a také ve svazku o historii firmy IBM. Dovede vás tedy k příslušné poličce, vytáhne knížky a nalistuje kapitolu, kde se zmínka vyskytla. A zatímco u stolku pročítáte nalezené informace, vyhrabe knihovnice ještě novinový článek z minulého měsíce, ve kterém je s doktorem Cerfem rozhovor. Úžasné, že? Není nad to nechat si doporučit knížku od někoho, kdo ji skutečně četl.

Vyhledávače čtou, na co příjdou

A na vás nechají, abyste četli jen to, co vás zajímá. Skutečně, moderní vyhledávač prochází internet sem a tam a čte všechno, na co přijde. Do své gigantické paměti si ukládá každé slovíčko, a samozřejmě adresu stránky, kde slovo přečetl. Když se jej pak na něco zeptáme, prohledá svou paměť a nabídne nám odkazy.

Řazení výsledků vyhledávání

Chytřejší, než se zdá

V počátcích internetu byly výsledky plnotextového vyhledávání řazeny velice primitivně. Zjednodušeně řečeno, pokud jste hledali slovo „knihovna“, na prvním místě byla stránka, která slovo knihovna obsahovala dvacetkrát, na druhém místě ta, která osmkrát atd. Oblafnout takový vyhledávač nebylo nic těžkého, a výsledky nebyly příliš užitečné. Moderní plnotextové (fulltextové) vyhledávače své výsledky řadí podle stovek jiných kritérií, např. podle historie stránek, jejich důvěryhodnosti, formátování, citovanosti a odkazů na stránkách jiných. Jde o velice komplexní matematické algoritmy, které umějí nabídnout velice použitelné odpovědi.

Jaký vyhledávač používat?

Vyhledávačů je velké množství, alespoň ze začátku bychom si tím ale neměli lámat hlavu. Určitě jste již slyšeli nebo četli o vyhledávači Google (čti gůgl), který patří ke světové i české špičce. Najdete jej na adrese www.google.cz. Pokud máte rádi více věcí pohromadě, bude vám možná vyhovovat portál www.klikni.cz, který nabízí výsledky vyhledávání z Google a navíc přístup na další stránky, služby a zprávy. V Česku je stále nejoblíbenější Seznam.cz, který od svých katalogových počátků přechází k celotextovému hledání.

 

Jak se vyhledávače správně zeptat?

To je správná otázka. Aby nám dal vyhledávač uspokojivou odpověď, musíme mu dát dostatek informací o tom, co hledáme. Pro začátek dostanete alespoň několik rad:

1. Zeptejte se jednoduše

Vyhledávač je stroj. Zatímco otázka na naši milou slečnu knihovnici se bez kouzelného slůvka „prosím“ neobejde, vyhledávači by taková zdvořilost jen ztížila práci. Takže žádné cavyky a rovnou na věc: hledáte-li loutkové divadlo v Humpolci, napište loutkové divadlo humpolec. Pokud sháníte informace o Edisonovi, napište edison. Slova můžete psát malými písmeny a prvním pádem.

2. Zkuste to s uvozovkami

Občas hledáme nějakou větu nebo několik slov, které si zkrátka pamatujeme, jen nevíme, odkud. Zkuste dát slova do uvozovek: "venku tma a víc už ne".

3. Přemýšlejte jako autor stránek

Pokud byste měli napsat takové stránky, jaké hledáte, jakým slovům byste se nevyhnuli? Třeba při psaní referátu o Karlu IV. a jeho stavitelském působení byste nejspíše použili slova Karel, císař, Karlštejn, katedrála sv. Víta, hladová zeď… Takže dotaz by mohl vypadat třeba: karel císař katedrála "hladová zeď". Když bude výsledků málo, můžete dotaz změnit a místo spojení hladová zeď napsat třeba Karlštejn nebo Praha.

Kontrolní otázka: pokud chcete koupit jízdní kolo, zadáte do vyhledávače spíše "koupím kolo" nebo "prodám kolo"?

4. Počet pokusů není omezen

Nejste spokojeni se stránkou, na kterou jste se dostali? Jednoduše se vraťte na stránku s výsledky hledání, k tomu dobře poslouží známé tlačítko Zpět. Z výsledků pak můžete vybrat jinou stránku a vyzkoušet, která nejlépe vyhovuje, která nejlépe odpovídá na vaši otázku.

 

Pokud si vyhledávač myslí, že jste se překlepli, nabídne vám možnost jednoduchým kliknutím hledat správnou variantu.

Kdybyste ale ve vyhledávání narazili na mnoho výsledků, které s vaším dotazem vůbec nesouvisí, možná bude lepší, když zadáte do vyhledávače jiná slova a hledání zopakujete. Pokud jste hledali nejbližší divadlo, zkuste místo toho zadat divadlo Pardubice. Samozřejmě, že místo Pardubic napíšete město, ve kterém divadlo hledáte. Nebojte se o skloňování, časování nebo velká písmena, pokud zadáte Praha, vyhledávač bude hledat i Praze, Prahu, Prahou atd.

5. Nebojte se experimentovat

Možná nejdůležitější rada dne – s vyhledávači se naučíte tak, že je budete používat. Brzy zjistíte, že vyhledávače vám vycházejí vstříc a nabízejí opravy překlepů, související reklamy nebo nabízejí související témata.

Pokud se vyhnete stahování a instalacím podezřelého software a nebudete neuvážlivě klikat na podezřelé nabídky, nehrozí vám při prohlížení internetu žádné nebezpečí. Kromě nebezpečí návykovosti – procházení internetových stránek je vysoce návyková záležitost. Naštěstí je tu vždycky tlačítko Zpět.

Internetové vyhledávače umožňují, aby se i v tak obrovské hromadě informací neztratilo právě to jedno slovíčko, které hledáte. Pokud ta informace někde na internetu je, s pomocí vyhledávače ji dokážete najít. Stačí se správně zeptat.

Příklady vyhledávání:

Hledáte	Zkuste zadat
Recept na dýňovou polévku	Recept dýňová polévka
Stránky o filmu Čistá duše	"čistá duše" film
Stránky Ministerstva vnitra	Ministerstvo vnitra
Kdy se narodil Tomáš Garigue Masaryk?	Tomáš Masaryk encyklopedie
Otevírací doba oddělení pro cestovních dokladů v Pardubicích	Pardubice magistrát
Kde stáhnout program Firefox v češtině	Firefox česky

Důvěryhodnost informací na internetu

Co je psáno, to je dáno... dávno neplatí.

Zatím jsme hovořili pouze o výhodách toho, jak snadné je psát na internet. Odvrácenou stranou mince je ovšem zvýšené riziko, že informace, které naleznete, jsou nepodložené, neověřené nebo dokonce nepravdivé. Už dávno neplatí „co je psáno, to je dáno.“ Vodítko při ověřování informací mohou poskytnout údaje o autorovi: pokud je autor podepsaný, je na něj uveden kontakt nebo se jedná o renomovaný server, jsou informace spíše důvěryhodné. Naopak anonymní informace na serveru, který nevyžaduje žádné ověření, si zaslouží, abychom na ně pohlíželi podobně jako na věty, které zaslechneme na ulici.