Toshiba FlashAir má uživatele zaujmout především jednoduchostí. K jejímu použití stačí jen počítač, tablet nebo chytrý telefon s wi-fi a webovým prohlížečem. A samozřejmě fotoaparát nebo kamera s SDHC slotem. Nemusíte nic instalovat ani nastavovat.
Stačí zasunout a připojit se
Po zapnutí hostitelského přístroje karta spustí přístupový bod a vytvoří vlastní wi-fi síť chráněnou WPA2 šifrováním s osmimístným heslem. Název sítě (SSID) i heslo si můžete sami změnit v konfiguračním menu nebo přibalené aplikaci pro Windows.
Eye-fiJako první přišla s wi-fi v SD kartách společnost Eye-fi. Její technologii licenčně implementují výrobci karet jako SanDisk nebo Transcend. Flash Air od Toshiby je mladší konkurenční systém. Eye-fi nabízí pokročilejší funkce a možnosti, ale také složitější nastavení i provoz. Je potřeba využívat speciální aplikace (nikoli jen webový prohlížeč) a karta přenáší jen podporované formáty souborů. Karta od Transcendu je na cestě do redakce, test přineseme v brzké době. |
Jakmile se k síti s notebookem či tabletem připojíte, stačí do webového prohlížeče zadat adresu http://flashair a načte se vám menu s adresářovou strukturou paměti. Soubor stáhnete klasickým "uložit jako", jako u jakéhokoli jiného on-line souboru. Stahovat můžete jakékoliv soubory: obrázky, videa, zvukové soubory, 3D obrázky nebo syrová obrazová data v RAW.
Nevýhodou je, že soubory stahujete po jednom, nelze jich označit a stáhnout víc najednou. Pro pohodlnější práci si tak nejspíše do prohlížeče doinstalujete nějaký download manager, který soubory dokáže stáhnout hromadně. To umí již z výroby aplikace pro Android, která u tabletů a chytrých telefonů přinese více komfortu než webové rozhraní. Aplikace pro iOS je teprve v přípravě.
Soubory lze v současné verzi integrovaného HTTP serveru bezdrátově jen stahovat. Mazání ani nahrávání není možné. V principu by to však neměl být problém.
V provozu
Flash Air není žádný extra rychlík. Při přenosu velkých souborů jsme dosahovali rychlosti mezi 1,3 a 1,6 MB/s, která se při změnách vzdálenosti foťáku od notebooku v rozmezí 0,5 - 3 metry nijak neměnila. Pro lepší představu: videosoubor o velikosti 315 MB jsme přenesli za necelých pět minut. Fotky z aparátu jsou pak přenášeny v řádu jednotek sekund.
Toshiba Flash Air se na pohled od běžné SDHC karty nijak neliší.
Paměť samotná patří do šesté rychlostní třídy (SDHC class 6), takže zaručuje minimální přenosovou rychlost 6 MB/s. My jsme s ní dosahovali rychlosti čtení kolem 20 MB/s, při zápisu pak kolem 9 MB/s.
Myslet musíte na to, že karta vysílá jen tehdy, když je hostitelský přístroj zapnutý. Ve fotoaparátu či kameře je tedy vhodné zakázat funkci automatického vypnutí přístroje v nečinnosti, jinak se přenos bez varování přeruší.
Využití bezdrátových přenosů samozřejmě zatěžuje baterii fotoaparátu. Není to nijak drastické, ale pokud víte, že jste s baterií "na hraně", je lepší wi-fi kartu vyměnit za běžnou paměťovku.
Pokud se rozhodnete kartu nakonfigurovat prostřednictvím speciální aplikace pro Windows, můžete nastavit i čas, po kterém se vysílací část karty vypne, pokud se k ní nic nepřipojí. To může výdrž baterií prodloužit.
Pohodlná doma, hodně šikovná ve studiu
Co si budeme namlouvat, v domácím prostředí je FlashAir především prostředkem pro lenochy. Vytáhnout z foťáku paměťovku a zastrčit ji do čtečky není takový problém.
Wi-fi paměťovou kartu Toshiba Flash Air můžete použít v jakémkoli fotoaparátu s SDHC slotem. V tomto případě je to kompakt Canon PowerShot SX260HS. Úspěšně jsme ji vyzkoušeli i v zrcadlovce EOS 600D a kameře Legria HF M46 od stejného výrobce.
Hodně praktická však Flash Air může být ve foto studiu, kdy je potřeba často přenášet jednotlivé snímky, například pro okamžitý tisk pasových fotek. Tím, že jsou přenášeny v plné kvalitě, je to skoro ideální propojení foťáků s odbavovacími počítači. A cena 1 390 korun za 8GB verzi není nijak přehnaná.
