V našem seriálu o digitální fotografii jsme si již probrali výběr a nastavení fotoaparátu, vyvážení bílé barvy, nastavení citlivosti ISO a základní faktory ovlivňující expozici.
V dnešním díle se opět vrátíme k expozici a podrobněji ke způsobům jejího měření.
|
Další články ze seriálu "Začínáme s digitálním fotoaparátem" |
Expozimetr
Expozice snímku je dána časem, po který světlo dopadá na světlocitlivý čip (film), clonou, která určuje množství světla a citlivostí ISO (viz tento článek). Pro měření intenzity světla je fotoaparát vybaven expozimetrem (světlocitlivé křemíkové buňky). Podle něj určí fotograf (nebo automat přístroje) vhodnou kombinaci hodnot času a clony při dané citlivosti ISO.
Expozimetr měří intenzitu světla odraženého od fotografovaného objektu, tedy nikoliv světlo dopadající na daný předmět. To je třeba mít na paměti fotografujeme-li motivy (předměty) s vysokou odrazivostí (bílá stěna, hladina rybníka, nebe, lesklé povrchy apod.), společně s tmavšími motivy (půda, obličej na pozadí nebe, matné povrchy apod.). Při nesprávném nastavení se fotoaparát nechá lehce ošálit domnělým přebytkem nebo naopak nedostatkem světla. Výsledný snímek je potom v některých částech příliš podexponovaný, či přeexponovaný.
|
Střední šedá: |
Současné digitální fotoaparáty používají několik způsobů vyhodnocování (měření) expozice.
Měření expozice
Existují tři základní způsoby měření expozice fotoaparátem.
- Segmentové (zónové) měření
- Měření s preferencí středu
- Bodové měření
Segmentové, zónové, maticové měření expozice
Přístroj vyhodnocuje informace o jasech z plochy (budoucího) snímku, rozděleného na jednotlivé zóny (segmenty). Na základě algoritmů, u lepších fotoaparátů i pomocí uložených typových testovacích fotografií, vyhodnotí nejlepší výslednou expozici snímku.
Pokrytí snímaného výřezu měřícími segmenty je různé. U lepších přístrojů může být pokryt prakticky celý snímaný výřez a procesor počítá s údaji z celého obrazu. Výsledek je potom samozřejmě přesnější. Stejně tak počet segmentů může být různý, od 3 do několika desítek.
Problémem tohoto měření je, že nikdy nevíte jaké algoritmy přístroj používá, každý výrobce má jiné. Zkušenost s tímto typem měření na daném přístroji je nezastupitelná.
Měření s preferencí středu
Procesor, stejně jako u segmentového měření, vyhodnocuje světlo z celého (většinou pouze z části výřezu), ale přikládá větší váhu středu obrazu, kde předpokládá hlavní motiv fotografie. Váha středu vyjádřená v procentech se pohybuje od 40 do 75 %. Tohoto způsobu měření lze dobře využít pokud hlavní motiv vykrývá většinu snímaného výřezu a je-li rovnoměrně osvětlen. Pokud je okolí oproti hlavnímu motivu příliš světlé, hrozí že bude přeexponované (přepálené), je-li naopak tmavší než hlavní motiv, může být podexponované (černé).
Toto měření používá většina kompaktních digitálních fotoaparátů.
Bodové měření (Spot)
Nejpřesnější, ale zároveň také nejzrádnější způsob měření. Jasy se měří pouze v malém bodě, který tvoří 1% až 9% z celé plochy fotografovaného výřezu. U některých přístrojů jsou měřící body spojeny se zaostřovacími body, kterých může být samozřejmě více (většinou 3 a více). Fotograf má možnost pomocí těchto bodů proměřit celý snímaný obraz a celkovou expozici určit sám.
Měření je vhodné zejména tam, kde osvětlení je nerovnoměrné (velké kontrasty tj. rozdíly v jasech scény - prudké světlo a tma). Využijete jej při fotografování v protisvětle (tak, aby vám například nevyšly pouze černé siluety bez detailů na správně exponovaném světlém pozadí) nebo v makrofotografii.
Většina digitálních kompaktů dnes již tímto měřením disponuje. Bohužel často chybí v návodu informace o velikosti onoho bodu a je potřeba se řídit pouze grafikou v hledáčku.
Jak předejít přeexponování nebo podexponování snímku
V druhém dílu našeho seriálu jsme si již řekli, co se stane, zmáčkneme-li spoušť - proběhne expozice snímku. Fotoaparát však zaostří a nastaví hodnoty clony a času (případně ISO) již v okamžiku namáčknutí spoušti. Toho lze dobře využít pro správnou expozici snímku. S namáčknutou spouští „přeneseme“ požadované hodnoty z místa osvětleného a vzdáleného podobně jako fotografovaný motiv. Je potřeba mít na paměti, že přístroj při namáčknutí zároveň i zaostří. Pokud je tedy hlavní motiv výrazně dále nebo blíže k fotoaparátu než scéna,kterou použijeme pro změření expozice, může být hlavní motiv ve výsledku neostrý (na toto má vliv hloubka ostrosti, kterou lze ovlivnit clonou). Některé fooaparáty mají speciální tlačítko pro zamknutí expozice.
Příklady různě exponovaných snímků vidíte na následujících obrázcích.
Všechny snímky vznikly za použití segmentového měření (256 segmentů, Nikon Coolpix 2500).
U snímku vlevo byla použita expozice tak jak ji spočítal přístroj z daného výřezu. Strom je příliš tmavý. Pravý snímek vznikl přenesením expozice (pomocí namáčknuté spoušti) pouze z kmene. Na stromu jsou lépe patrné detaily i zelené zbarvení lišejníku. Ježíšova hlava je však trochu přeexponovaná.
Boží muka na levém snímku jsou exponovány přenesením expozičních hodnot z pole vlevo. Stavba je celá přeexponovaná, nejsou patrné žádné praskliny a nečistoty na omítce. obrázek vpravo je exponován na přesvětlený povrch omítky. Detaily jsou dobře patrné celkově však snímek působí šedě.
Nejmarkantnější rozdíl v expozici znázorňují následující snímky mostku. Levý obrázek byl exponován na nebe, takže z mostu i z lidí na něm zbyly jenom siluety. Pravý snímek je exponován na zem před mostkem. Zatímco most i listí před ním je v pořádku, prosvítající obloha na ním je již přeexponována.
