Některá videa je lepší nevidět

Některá videa je lepší nevidět | foto: Profimedia.cz

Tato videa na internetu nikdy neuvidíte. A je to tak většinou dobře

  • 64
Vraždy, sebevraždy, nehody, zločiny. Na filmovém plátně nic neobvyklého, ale reálné videozáznamy podobných věcí jsou mnohem děsivější. Některé pásky pronikly na veřejnost, existují ale videa, která jsou kompletně a natrvalo utajená.

Ztracená média

Komunitní encyklopedie věnovaná ztraceným fotografiím a videozáznamům.

V době prakticky neomezeného přístupu k informacím a virálních videí je skoro nemožné najít opačné příklady - videa, která nikde a nikdy  neuvidíte. Kromě sporných důvodů k utajování mohou existovat i důvody dobré. Těmi nejčastějšími jsou respekt k památce zesnulého, státní tajemství, právní důvody a ochrana veřejnosti.

1. Tragická smrt „lovce krokodýlů“

Steve Irwin

Australský moderátor dobrodružných pořadů o přírodě Steve Irwin si se smrtí pohrával celkem pravidelně. Alespoň z pohledu diváků. On sám mluvil o tom, že tím, že na obrazovce riskuje život, zachraňuje další životy, protože informuje o nebezpečích, a jak jim předcházet.

V září 2006, během natáčení pro Discovery Channel, se Irwinovi stala osudná nehoda. U Velkého bariérového útesu v severovýchodní Austrálii ho bodl do hrudi rejnok. „Vážně zraněný ´lovec krokodýlů´ si před smrtí vytáhl jedovatý osten v hrudníku. Poté ztratil vědomí a zemřel,“ přibližuje poslední okamžiky Irwinova života jeho manažer John Stainton. Ten patří k jedněm z mála lidí, který viděl záběry Irwinovy smrti vzniklé v rámci natáčení.

Ty samozřejmě prověřila i australská policie, ale později byly všechny kopie - na žádost rodiny Steva Irwina - zničeny. Přestože se na internetu objevily údajné snímky či části videa, jejich pravost nebyla potvrzena. Pořad byl dokončen bez zmínky o Irwinově smrti.

2. Zastřelení Usámy bin Ládina

Po téměř deseti letech od událostí 11. září 2001 předstoupil prezident USA před kamery, aby v nečekaném prohlášení uvedl: „Spojené státy provedly operaci, během které byl zabit Usáma bin Ládin, velitel organizace al-Káida.“ Zveřejněna byla fotografie, na které prezident Obama a jeho nejbližší spolupracovníci sledují akci jednotky Navy Seals v přímém přenosu.

Americký prezident Barack Obama, viceprezident Joe Biden, ministryně zahraničí Hillary Clintonová, šéf Pentagonu Robert Gates a další lidé sledují v takzvané Situation Room v Bílém domě operaci proti Usámu bin Ládinovi

Na obrazovce jsou záběry z bezpilotního dronu. „Navzdory tomu, co vidíte ve filmech, jsme neměli živý obraz toho, co se děje v budově. Čekali jsme na zprávy z terénu,“ popsal Marshall Webb, brigádní generál (po Obamově levici).

Video, které sledovali, ani záběry, které natočili vojáci, ovšem veřejnost neviděla. Občanskoprávní organizace i novináři samozřejmě žádali o jejich zpřístupnění na základě zákona o svobodném přístupu k informacím hned druhý den po oznámení. Ovšem soud dal v dubnu 2012 za pravdu ministerstvu obrany - veřejnost v tomto případě nemá nárok na zhlédnutí záběrů, neboť jde o videa „vyňata ze svobodného přístupu kvůli utajení a dalším důvodům“ (celé rozhodnutí zde). Je možné, že ke zveřejnění dojde v rámci odtajňování, v současnosti ale video není veřejnosti přístupné. 

I díky utajení těchto videomateriálů se šíří různé alternativní popisy a konspirační teorie o tom, kdo Usámu bin Ládina zabil, za jakých okolností, kdo o tom věděl apod.

3. Sebevražda v přímém přenosu

Reportérka Christine Chubbucková amerických stanic WTOG a WXLT-TV v roce 1974 spáchala sebevraždu v přímém přenosu. Pátrání po příčinách odhalilo, že tento krok zřejmě dopředu připravovala. Tři týdny před tragickou událostí dělala reportáž o sebevraždách, což jí dalo možnost informovat se u šerifa o tom, jakým způsobem sebevraždu střelnou zbraní spáchat.

Smrt Christiny Chubbuckové v přímém přenosu

Týden před skutkem o sebevraždě v přímém přenosu „vtipkovala“ s kolegou, editorem Robem Smithem. Ten později přiznal, že nevěděl, jak reagovat: „Prostě jsem změnil téma. Pro mě to byl nechutný pokus o vtip.“

V osudný den, 15. června 1974, zprostředkovala divákům během zpráv tři události národního významu. U čtvrté reportáže - ze střelby u místního letiště - se kvůli technickým potížím nepodařilo přehrát videomateriál. Chubbucková prý pokrčila rameny a pokračovala: „V souladu s pravidly naší stanice Channel 40, kde vám přinášíme to nejnovější ze světa krve a vnitřností, uvidíte v živých barvách další premiéru - pokus o sebevraždu.“ Poté vytáhla revolver a střelila se do hlavy.

Kameraman chvíli myslel, že jde o propracovaný žert. Teprve když viděl škubající se tělo reportérky, pochopil, co bylo právě odvysíláno. Režisér vzápětí zařadil stmívačku a oznámení o technických potížích.

Pomoc v případě sklonů k sebevraždě

V papírech, které měla Chubbucková před sebou, později její kolegové našli i její scénář, který obsahoval i informaci o sebevraždě z pohledu třetí osoby: „Reportérka Chubbucková se střelila během živého vysílání dnes ráno. Byla rychle odvezena do nemocnice Sarasota Memorial a její stav je kritický.“

Policie během vyšetřovaní pracovala se všemi dostupnými kazetami a po vyšetřování je vrátila rodině zemřelé. Ta pásky údajně zlikvidovala. Přestože není vyloučené, že existuje videonahrávka, kterou pořídil někdo z diváků - první dostupné prostředky pro nahrávání televize existovaly už počátkem 70. let - není to pravděpodobné, jelikož šlo o naprosto neočekávanou událost.

Varování:

Následující odstavce obsahují popis zvláště závažného násilí

4. Kanibal si nahrál svůj skutek

Německý opravář počítačů Armin Meiwes se proslavil jako „kanibal, který snědl svou dobrovolnou oběť“. Se svou kořistí se seznámil na (dnes nefunkční) stránce určené pro „ty, kteří mají fetiš pro kanibalismus“.

Meiwes zde pod přezdívkou „Franky“ hledal někoho, kdo by se nechal sníst. Bernd Brandes naopak toužil po tom být zkonzumován. Oba muži se (podle všeho dobrovolně) dohodli na vzájemném „uspokojení“ svých fetišů.

Brandes - stále při vědomí - požádal kanibala, aby mu ukousl jeho penis, což se ale nedařilo, musel použít nůž. Brandes se poté pokusil svůj penis sníst syrový, což opět nevyšlo. Kanibal Meiwes úd osmažil, ale připálil jej, takže nebyl poživatelný.

Kanibal prý poté dobrovolné oběti četl tři hodiny z knih Star Trek, zatímco zabíraly podané léky. Poté kanibal svou oběť usmrtil bodnutím do krku a postupně Brandesovo tělo naporcoval. Právě tato poslední část úkonu - trvající dvě hodiny - byla kompletně zachycena na Meiwesovu videokameru.

Armin Meiwes poslouchá vynesení rozsudku

V prosinci 2002 byl Meiwes zatčen na základě tipu studenta, který viděl jeho „seznamovací inzeráty“ na webu a kontaktoval policii. V roce 2004 byl Meiwes odsouzen k osmi letům vězení za zabití. V roce 2005 byl ale případ znovu otevřen, reklasifikován jako vražda a Meiwes byl odsouzen na doživotí.

Při vyšetřování sloužila videokazeta jako jeden z hlavních důkazů. Kromě policistů, detektivů a právníků ji viděla i porota a vybraní novináři. Někteří z nich poté museli vyhledat psychologickou pomoc, neboť záběry byly „neuvěřitelně znepokojivé“. Existuje pouze jediná kopie, a ta je v trezoru německé policie. Pod zámkem je i kanibal Meiwes, který si v Kasselu odpykává doživotní trest.

5. Nehodu při natáčení způsobil zaseklý falešný náboj

Brandon Lee (1965 - 1993)

Jedna ze zbytečných tragických smrtí se odehrála během natáčení filmu The Crow (Vrána) v roce 1993, 31. března. Herec Brandon Lee, syn slavného Bruce Leea, vešel podle scénáře do dveří. v rukou tašky s nákupem. Jeho kolega, herec Michael Massee, na něj vypálil z revolveru nabitého slepými náboji. Brandon Lee se sesouvá v křečích k zemi a Massee jej podle scénáře zasypává nadávkami. V tuto chvíli nikdo ze štábu netuší, že drobné odchýlení postřeleného herce od scénáře - měl se plazit po zemi - není improvizace zkušeného herce, ale nesmírné utrpení smrtelně zraněného člověka.

Trvalo prý více než minutu, než si lidé okoli postupně uvědomili, že toto není standardní situace. Brandon byl převezen do nemocnice, kde se jej chirurgové pokusili zachránit. Ani šestihodinová operace ale nepomohla a Lee na následky zranění břicha zemřel.

Následné vyšetřování ukázalo, že smrt byla způsobena nedbalostí, neznalostí či nedůsledností rekvizitářů. V jedné z předchozích scén byl revolver .44 Magnum nabit „falešným nábojem“ (dummy bullet) používaným pro záběry, kdy je zbraň vidět zblízka a je potřeba, aby v ní byl „náboj“. Tento falešný náboj ale nemá neobsahuje nábojnici ani střelný prach, jde jen o kovové pouzdro. Tato nábojnice se (údajně při jiném nepovedeném výstřelu) zasekla v hlavni.

Pro osudnou scénu bylo potřeba slepých nábojů. Ty jsou pravým opakem falešných nábojů - neobsahují kovoou střelu (kulku), ale jenom nábojnici s prachem. Bohužel, to bylo přesně to, co stačilo k vymrštění zaseknuté kulky a zastřelení nešťastného herce.

Bylo jasné, že jde o nešťastnou náhodu, a herec, který špatně připravenou zbraň držel, nebyl stíhán. Rodina zastřeleného se soudila se studiem, výsledkem bylo mimosoudní vyrovnání, v rámci kterého byly zničeny i všechny filmové záznamy, na kterých Brandon Lee umírá (pozn. red. Podle některých zdrojů není jisté, jestli byly zničeny všechny záznamy, nebo jestli si některé nechala policie, která případ vyšetřovala). Film The Crow byl - se svolením pozůstalých - dokončen za pomocí speciálních efektů a kaskadéra, který byl zároveň Brandonovým blízkým přítelem.

Aktualizace: Do článku jsme doplnili informace o smrti Brandona Leea.