Původní myšlenka snadnějšího šíření hudby nezávislých hudebníků prostřednictvím Internetu, která stála u zrodu programu Napster, se bohužel příliš neprosadila. Jeho autor Shawn Fanning určitě nepočítal s tím, že se jeho vynález stane z 99 procent nástrojem pro pirátské šíření hudebních nahrávek mezi komunitou jeho uživatelů. Na druhou stranu je nutné podotknout, že v opačném případě by si Napster určitě nezískal tolik uživatelů a stěží by byl mediální hvězdou. A zatímco se právníci Napsteru připravují na soudní stání ve věci RIAA versus Napster, jeho vylepšené klony rostou jako houby po dešti. A jeden z nich vypadá z pohledu nejen hudebních vydavatelství opravdu hrozivě. Je jím FreeNet, který na rozdíl od Napsteru nemá žádný centrální server a díky použité technologii je téměř nemožné vysledovat jedince od kterého jste si stáhli například nejnovější písničku Britney Sprears, nebo pirátskou verzi některé z nejnovějších počítačových her.
FreeNet je plně decentralizovaná peer-to-peer počítačová síť, jejíž hlavním cílem je umožnit připojeným uživatelům efektivní sdílení a výměnu souborů prostřednictvím Internetu bez jakékoliv cenzury. Autorem myšlenky FreeNetu je Ian Clarke, který ji rozpracoval ve své ročníkové práci na univerzitě v EdinBourghu. Poté svoji práci zveřejnil v červnu 1999 na Internetu a za pomoci mnoha nadšenců z celého světa se mu podařilo proměnit myšlenku v realitu. V mnoha ohledech je FreeNet srovnatelný s programem Gnutella, ale v mnohém je efektivnější (například často vyžadovaná data jsou dynamicky kešována, aby se minimalizovalo zatížení jednotlivých uzlů sítě) a propracovanější. Pro vytvoření dalšího uzlu v síti FreeNet postačí počítač s přístupem k Internetu, na kterém se spustí aplikace FreeNet server (na java verzi serveru se v současné době pracuje). K informacím uloženým na FreeNetu je možné přistupovat za pomoci programu FCRC i z klasického webu.
Uživatelé FreeNetu vyhledávají požadované informace prostřednictvím klíčových slov, která jsou zasílána do uzlu, ke kterému je uživatel připojen. Pokud informace není na nejbližším uzlu nalezena, je o ní požádáno do okolních uzlů a tak stále dokola až do chvíle, kdy je na některém z uzlů nalezena a přes všechny dotázané uzly v daném směru dopravena zpět k uživateli, který si ji vyžádal. Vzhledem k tomu, že se nikde neukládá informace o tom, z jakého uzlu byla informace získána ani data o uzlu, který si informace vyžádal, je zaručena anonymita uživatelů FreeNetu. Více informací o legální i technické stránce FreeNetu najdete ve FAQ souboru (vřele doporučuji přečíst, jedná se o velmi zajímavé čtení).
Podle prvních ohlasů vnímají hudební vydavatelství FreeNet jako hrozbu srovnatelnou s Napsterem. Na rozdíl od Napsteru jej však nemohou v současné době nijak omezit, natož zakázat (jedná se o "open-source" technologii). Toho si je vědom i jeho autor Ian Clarke, který se neobává žádných legislativních tahanic, jako je tomu v případě Napsteru a dodává "I kdyby mi někdo k hlavě přiložil pistoli a vyžadoval okamžité zrušení FreeNetu, neuspěl by. Neexistuje důvod, proč by měl jít za mnou, já sám nemohu udělat víc než on."
