Mnozí z vás zřejmě slyšeli o zatmění Slunce či Měsíce, ale zatmění černé díry? Na první pohled to zní jako nesmysl, ale opravdu k němu došlo. A astronomové nelenili a využili tohoto nesmírně vzácného jevu k pozorování aktivního jádra vzdálené galaxie NGC 1365.
Samozřejmě že přesnější by bylo hovořit spíše o zatmění akrečního disku černé díry. Akreční dik je jakýsi plynný či plazmový prstenec kolem vesmírného objektu. Lze ho připodobnit Saturnovu prstenci, který má však pevný základ.
Z černé díry samotné totiž, jak ostatně napovídá její název, žádné záření nevychází. To by pak už nebyla černá. Záření způsobuje materiál akrečního disku, který se při pádu do nitra černé díry (kde poté definitivně zmizí za horizontem událostí a tedy navždy z našeho dohledu) ohřívá na velmi vysoké teploty, řádově miliony stupňů.
Jak uvidět černou díru
Bezpečně vzdálený pozorovatel by tak díky tomuto záření mohl teoreticky vidět když ne přímo černou díru, tak aspoň její kontury. Jenže protože se v našem blízkém okolí naštěstí žádné černé díry nevyskytují, astronomům nezbývá, než zaměřit pozornost na obří černé díry v centrech galaxií. I ty jsou ale pro přímá pozorování dnešními dalekohledy velmi malé, a tak občas musí astronomům napomoct náhoda. Jako v případě pozorování středu galaxie NGC 1365, kdy se na spojnici mezi teleskopem a vzdálenou černou dírou na krátký čas objevilo husté mračno plynu, které záření akrečního disku zcela odstínilo. Porovnání snímků pořízených v průběhu celé události pak astronomům umožnilo získat cenné údaje.
Supermasívní černou díru v galaxii NGC 1365, vzdálenou od nás asi 60 milionů let, sledoval smíšený výzkumný tým z amerického Harvard-Smithsonianského centra pro astrofyziku a Italského astronomického ústavu, vedený Guidem Risalitim. V dubnu loňského roku uskutečnil pomocí vesmírného rentgenového dalekohledu Chandra sérii pozorování, jejichž vyhodnocení mu zabralo téměř celý rok.
Překvapivé výsledky
„Po léta se snažíme zjistit velikost tohoto rentgenového zdroje, ale až díky tomuto vzácnému zatmění jsme mohli učinit takový průlom,“ prohlásil Guido Risaliti. Jeho tým zjistil, že zdroj záření je asi sedmkrát větší než vzdálenost Země – Slunce. Tedy pouze desetkrát větší, než teoreticky odhadovaný průměr horizontu událostí černé díry. „Díky zatmění jsme se při svém průzkumu dostali mnohem blíž k okraji černé díry, než kdokoli před námi,“ dodává Martin Elvis, spoluautor studie.
Vědcům se též podařilo přibližně určit vzdálenost hustého mračna plynu, který zatmění způsobil, od černé díry. Z naměřených dat vyplývá, že oba objekty dělí jen setina světelného roku, což je třistakrát méně, než se všeobecně soudilo. „Aktivní galaktická jádra obsahují nejjasnější objekty ve vesmíru a zároveň se významně uplatňují při zkoumání raného vesmíru. Proto je pro nás velmi důležité porozumět jejich struktuře,“ tvrdí Guido Risaliti.
Prohlédnout si můžete i video (.mov) na stránkách Chandra.hardward.eu
