Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Čína závod o vesmír prohraje, zvítězí USA. Bude ještě potřeba ISS?

aktualizováno 
Karel Pacner pro Technet.cz - Čeká nás mocenský boj o vesmír. Bude to podobné jako kdysi závod o Měsíc. Tentokrát však lidstvo zamíří i na Mars. Stanice ISS už možná nebude potřeba. Nahradí ji družice a výpravy třeba právě na Měsíc. Úvaha Karla Pacnera o budoucím působení člověka v kosmu.

Lidstvo opět vypraví objevovat taje naší sluneční soustavy | foto: NASA

Když jsem ve druhé polovině 70. let psal knihu Cesta na Mars 1998 -1999, termín expedice jsem odhadl na základě debat v tiskovém středisku letu Sojuz-Apollo v létě 1975 v Moskvě. Měl tedy reálný základ. Avšak v následujících letech se SSSR a USA opět rozkmotřily, takže tento velký společný projekt padl. I když si myslím, že technicky byl koncem 20. století realizovatelný, byť s vysokým rizikem.

Dnešní mé prognózy týkající se návratu lidí na Měsíc a průkopnické výpravy na Mars opět vycházejí ze situace politické a hospodářské. A ta se samozřejmě může změnit. Berte tedy tyto termíny s rezervou, i když snad vypadají realističtěji. Je zajímavé, že v samotných Spojených státech vzrůstá tlak lobbistů na přípravu pilotované marsovské expedice. Naposled na serveru The Space Review žádal šéf jedné firmy, aby centrála NASA založila speciální oddělení pro průzkum Marsu.

Možný harmonogram americké kosmonautiky

2025: Vyslání nové orbitální stanice na oběžnou dráhu okolo Země (pokud to bude ještě zapotřebí)

2028–2030: Zahájení výstavby stálé lunární stanice

2036–2045: Start první expedice k Marsu

Ať už odstartují lidé na Mars v roce 2035, 2040 nebo 2045, v každém případě půjde o expedice riskantní jako u každé kolumbovské výpravy. Ovšem v budoucnosti se máme na co těšit. Anebo spíše máte, jsem ročník 1936, takže se toho asi nedožiju.

Po přistání všestranného vědeckého vozítka Curiosity na Marsu se znovu rozvířila otázka: Kdy přistanou lidé na Marsu? A kdo je tam vyšle? Vznikne nový závod ve vesmíru, tentokrát mezi Čínou a Spojenými státy?

Myslím, že první lidé se vypraví k Marsu nejdřív v polovině 30. let nebo později. A nebude to mezinárodní expedice, nýbrž projekt americký, na němž se budou podílet vyspělé státy.

Superrakety pro více než 100 tun

Tři kosmické mocnosti plánují, že za deset let budou mít k dispozici mohutné superrakety. Nejvíc podrobností známe o americkém Space Launch System (SLS), jak se tento nosič prozatímně nazývá. NASA ho ohlásila v září 2011. Raketa vysoká 102 metrů má vynášet na nízkou dráhu zpočátku 70 tun, později až 129 tun. Poprvé by měla letět s prázdnou lodí MPCV (Multi-Purpose Crew Vehicle), jak se nazývá nástupce Orionu, v prosinci 2017, se čtyřmi lidmi o dva roky později. Avšak technické potíže a nedostatek financí zdržely takřka každý raketový projekt a určitě o ně zakopne i SLS. Termíny těchto startů se nejspíš odsunou o tři až pět let.

Čína počítá s nosičem Dlouhý pochod 9, který by měl kapacitu přes 100 tun nákladu na nízkou dráhu anebo 50 tun k Měsíci. Létat by měl v první polovině příštího desetiletí.

Také ředitel vedoucí ruské raketové firmy Energija Vitalij Lopota v létě řekl, že by rád postavil superraketu Soudruženstvo (Společenství) pro náklady přes 100 tun. Rusko chce ke spolupráci na ní získat Ukrajinu, kde mají zkušenosti s velkými motory, a Kazachstán, kde stojí kosmodrom Bajkonur. Opět pro výpravy ve dvacátých letech.

Tyto projekty jsou srovnatelné s americkým Saturnem 5 a s ruskou Energijí. Americký nosič dopravoval okolo Země 140 tun a k Měsíci 45 tun. Ruský 100 tun na nízkou dráhu, k Měsíci – pokud by tam zamířil – 32 tun.

Speciálně upravený Boeing 747 přepravuje raketoplán Discovery z Kennedyho...

Konec raketoplánů. Speciálně upravený Boeing 747 přepravuje raketoplán Discovery z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě do Národního leteckého a vesmírného muzea ve Washingtonu.

Asteroid místo lunární základny?

Lunární základna

Od 60. let minulého století vybírají odborníci a firmy nejvhodnější místo pro postavení stálé základny na Měsíci. Na ničem se neshodli. Základna patrně vznikne buď u jižního, nebo u severního pólu. Důvod? Je tam voda a ta by se dala využívat k výrobě kyslíku pro dýchání a vodíku jako paliva pro rakety.

První příbytky by se skládaly z jednotlivých modulů, odvozených od dílů budoucí velké stanice, spojených dohromady. Po nějaké době by je musely bagry zahrnout vrstvou regolitu, která ochrání posádku před nepříznivými účinky kosmického záření. Později kosmonauti přestěhují svá obydlí do jeskyní nebo stroje vyhloubí hluboké příkopy, kam se moduly uloží a zasypou.

Kosmonauti v pracovních skafandrech by směli pobývat na povrchu jenom určitou dobu, aby dávky radiace, které dostanou, nepřesáhly normy. Není vyloučeno, že by se kvůli tomu zkrátily směny ze šesti měsíců na čtyři anebo na tři.

Práce by tam probíhaly ve dvou směrech: samotný průzkum Měsíce a studium astronomické. Pozorování optickými dalekohledy by bylo snazší než na Zemi, protože tam neexistuje závoj atmosféry. Pro radioastronomický dalekohled už našli odborníci několik kráterů na odvrácené straně, protože tam by jeho činnost nerušily pozemské vysílače.

K čemu bude takové monstrum sloužit? Pro vynášení těles do výšek 300 až 500 kilometrů bude zbytečné. SLS nanejvýš umístí na této dráze jednu orbitální laboratoř vcelku. Mezinárodní kosmické stanici ISS bude končit životnost, a proto ji NASA bude chtít nahradit.

Rusové a Číňané mluví o tom, že by chtěli vysadit své kosmonauty na Měsíci. Nemáme však harmonogram pro tuto expedici, prohlásil koncem září Ou-jang c’jüan z Čínské akademie věd.

Americký prezident George W. Bush pomýšlel na stálou lunární základnu, navíc uvažoval o přípravě lidí k návštěvě Marsu. Když přišel na jeho místo Barack Obama, z ideologické zášti tyto představy smetl ze stolu. Po dlouhém přesvědčování, že americká kosmonautika potřebuje opět velký cíl, ohlásil, že první expedice do vzdálenějšího prostoru má zamířit k blízkému asteroidu. NASA a průmyslové firmy se tedy k takové výpravě pod označením Plymouth Rock začínají chystat.

Vzorky z těchto těles by astronomům přispěly k poznání vzniku naší sluneční soustavy, protože jsou zbytky z jejího formování. Zvláště je zajímá přítomnost vody. Průmyslovým podnikům by zase ukázaly, nakolik tam mohou počítat s těžbou vzácných materiálů, jako jsou platina a další kovy.

Nicméně definitivní rozhodnutí nejspíš padne ve druhé polovině tohoto desetiletí. Bude záležet i na stavu amerického hospodářství. Jestliže Obama prodlouží svůj pobyt v Bílém domě, těžko to udělá ke konci svého vládnutí, ale spíš to přenechá svému nástupci, tedy počínaje rokem 2017. A příští americký prezident se může vrátit k Bushově představě zamířit na Měsíc.

Nebyl by Měsíc jednodušší a logičtější cíl? Vždyť Američané už tam byli, takže mají určité zkušenosti.

Bylo by rozumné jít podle vědecké logiky jednotlivými kroky: orbitální stanice – základna na Měsíci – výprava lidí na Mars. Stanice v blízkosti Země nebude vyžadovat příliš velké úsilí a finance, takže by se její příprava mohla krýt s nástupem na Měsíc. Teprve až budou končit tyto práce, je možné rozvinout projekt pilotovaného Marsu.

První dva astronauti a jedna astronautka právě vstoupili do Nebeského paláce 1.

Čína má vlastní kosmickou stanici. První dva astronauti a jedna astronautka právě vstoupili do Nebeského paláce 1. Historický moment v čínském vesmírném programu - 18.6.2012. Do kosmu je vynesla raketa Šen-čou 9 o dva dny dříve.

Zkušební polygon Měsíc

Stanice ISS, složená z řady modulů, přišla na 100 miliard dolarů. Podle názoru astronoma Petra Lály bude nová kompaktní kosmická stanice kroužící okolo Země lacinější, protože k její výstavbě postačí jediný start, nikoli více letů s jednotlivými částmi.

Výprava k asteroidu

Na Obamovu výzvu se NASA zaměřila na plánování mise k asteroidu. Do blízkosti Země se dostává na 7 tisíc těchto těles. V letech 2024 až 2026, kdy by měla americká výprava startovat, jich bude poblíž prolétávat asi šest.

Projekt nazvaný Plymouth Rock připravuje firma Lockheed Martin už od roku 2007. Orientačně se počítá s tímto scénářem:

Čtyři lidé poletí tři měsíce v upravené dvojici lodí MPCV k vybranému asteroidu, vzdálenému dvacetkrát víc než Měsíc. Cílový balvan bude velký aspoň čtyři metry a o hmotnosti 500 tun, maximální dosáhne průměru 70 metrů a přes milion tun. Astronomové musí vybrat takový, který rotuje jenom velmi pomalu, aby nehrozilo, že se od něho stroj s posádkou odtrhne. Na jeho povrchu stroj buď přistane, což bude náramně složité, protože nemá prakticky žádnou přitažlivost, anebo se uvažuje o snazší variantě, kdy se bude vznášet v malé vzdálenosti od něj. Během až osmi dnů kosmonauti uvázaní na lanu několikrát vystoupí a naberou vzorky půdy pro vědce na Zemi. Při tom jim bude pomáhat chytrý robot.

"Tato výprava bude velmi riskantní," domnívá se Andy Thomas, který několikrát letěl v raketoplánu. "Bude stejně nebezpečná, jako byla expedice Apolla na Měsíc."

Josh Hopkins, který vede u firmy Lockheed Martin budoucí pilotované programy, považuje za užitečné, když MPCV postupně navštíví aspoň dva asteroidy. Mohl by z nich přivézt až 100 kilogramů vzorků.

Tři měsíce tam a tři měsíce zpátky mohou být předstupněm letu lidí na Mars. Ukáže se, nakolik může člověka poškodit trvalé kosmické záření, případně výbuchy Slunce a supernov, a jak bude posádka psychicky snášet vzdalování od Země. Asteroid bude od Země vzdálen 10 až 12 milionů kilometrů, zatímco Mars se pohybuje po dráze vzdálené 56 až 100 milionů kilometrů.

Ovšem na druhé straně začínám uvažovat: Bude taková základna ještě zapotřebí? Nepřevezmou veškerou činnost na drahách okolo Země nejrůznější družice, zatímco vlivy kosmu na organismus lidí a materiál se budou ověřovat během výprav na Měsíc či k libračním bodům (v libračním bodě jsou v rovnováze gravitační síly, které na těleso působí)?

Po roce 2020 chce poslat lidi na Měsíc řada zemí. Proklamovaly to nejen Rusko a Čína, ale také Japonsko, Indie, Evropská kosmická agentura (ESA), dokonce také Írán. Mezitím některé firmy počítají s vyvážením turistů na obhlídku našeho nebeského souseda. Firma Space Adventures, která spolupracuje s Moskvou, k tomu chce využít lodí Sojuz. Zatím však je většina těchto plánů ve sféře dohadů a úvah, zatímco finance a technické zabezpečení všem chybí. Jedině Čínu s termínem přistání po roce 2025 můžeme brát vážně.

Jedním startem by mohla americká superraketa SLS anebo obdobně silný nosič dopravit na povrch našeho nebeského souseda okolo 50 – 70 tun užitečného nákladu. Odborníci uvažují o tom, že před příletem lidí na vybrané místo by tam předem dopravily všechny díly budoucího příbytku, laboratoře, observatoře, vozidla a zásoby. Naváděcí aparatury to jistě umožní. Všechny díly staveb budou unifikované, v principu stejné jako části velké orbitální stanice či budoucího planetoletu. První směna lunární základnu aspoň zčásti smontuje dohromady a uvede do provozu. Další v tom budou pokračovat.

Kdyby byl projekt dobře připraven, mohla by tato stanice zahájit provoz koncem 20. let. Kromě běžných výzkumů by se na ní zkoušela technika určená pro budoucí výpravu k Marsu, tedy pro dlouhodobý let v krutých podmínkách vesmíru.

Posádky by se střídaly v půlročních směnách, stejně jako na ISS. Nicméně lékaře a psychology bude zajímat, jak lidé snášejí život ve snížené tíži (je tam šestinová gravitace ve srovnání s pozemskou) a mimo ochranný plášť radiačních pásů okolo Země, které odstiňují kosmické záření.

Je Mars nepřístupnou oázou života?

Občas se mluví o tom, že kdyby se našly na Marsu stopy života na mikrobiální úrovni, i třeba zaniklého, byl by to podnět k vyslání kosmonautů. To je nesmysl. Jestliže by se příznaky jakéhokoli života objevily, měla by být planeta prohlášena za kosmickou oázu, lidem nepřístupnou. Proč? Nikdo si neumí představit, jak by se tyto mikroorganismy chovaly, kdyby se dostaly do našeho prostředí. Někteří odborníci varují: mohly by vyvolat na Zemi pandemie neznámých chorob, proti nimž bychom se neuměli bránit.

Výzkum Marsu se životem, ať živým či mrtvým, by měly obstarávat automaty, zařízení dokonale sterilizovaná před vysláním na planetu, stejně jako po návratu na orbitální stanicí kroužící okolo. Sterilizované automaty také ohrozí případný marsovský život před znečištěním pozemskými mikroby méně než lidé.

Není však vyloučeno, že ani sebedokonalejší sterilizace by nezabránila přenosu pozemských mikroorganismů na Mars a naopak marsovských na kosmickou laboratoř. Určité znalosti pro tuto obranu nám dávají práce biologů v laboratořích s nejvyšším stupněm zabezpečení před kontaminací.

Finanční náklady? Obrovské. Lunární projekt Apollo stál v šedesátých letech minulého století americké daňové poplatníky přes 24 miliard dolarů a dnes by to bylo vlivem inflace desetkrát tolik. Takže trvalý návrat na Měsíc by vyšel možná na 200 miliard dolarů.

První muž na Měsíci Neil Armstrong burcoval v roce 2010 Kongres: "Návrat na Měsíc by byl nejvýhodnější cestou k expanzi lidí do sluneční soustavy." Měl naprostou pravdu.

Planetolet zadlužených Spojených států

Někteří odborníci tvrdí, že se bez prověřování lidí a techniky na Měsíci obejdou, počítají rovnou s letem na Mars.

Kdy můžeme s takovou expedicí počítat? Až po tom, co se orbitální laboratoř a základna na Měsíci, pokud se bude stavět, zaběhnou a vystačí s provozními náklady. Na kolik peněz se tahle expedice vyšplhá? Nikdo neví, ale mnohem víc než lunární středisko. Hází se čísla až do 500 miliard dolarů. Jestliže by přípravy tohoto projektu probíhaly deset let, pak by to bylo každoročně 50 miliard. To by zase nebyla tak velká suma.

Kdo by si to mohl dovolit? Spojené státy? Čína? Rusko? Mezinárodní společenství? Anebo někdo jiný?

Kreml, který prohrál závod o vysazení prvního člověka na Měsíc, investice do kosmických letů značně snížil. Třebaže nové kroky v kosmonautice patří k prestižním znakům velmoci, vysloužilý důstojník tajné služby, která měla vždycky dobrý přehled o světě, Vladimír Putin si v prezidentském křesle dobře uvědomuje, že propast mezi ruskou a americkou technikou i způsobem řízení je stále dost velká. Proto spíš posiluje jiné prestižní odvětví, navíc důležité pro obranu země: ozbrojené síly. Nemyslím, že by Rusko za 15 let sahalo po Měsíci, tím méně po Marsu.

Čína, pokud nebude muset čelit velké sociální či ekonomické krizi, by si to dovolit mohla. Jenže ve srovnání s USA jí chybí široká vědecká a průmyslová základna. V zemi neexistuje volná soutěž, svobodné myšlení a odvaha k riskantním skokům. Vychází to nejen z omezenosti komunistického režimu, ale i z tamních staletých tradic. Proto ve vědě pokulhává.

Krteček podepsaný astronautem Andrew Feustelem, který ho vyvezl na Vesmírnou

Do vesmíru letěl už i Krtek. Tohoto krtečka podepsal astronaut Andrew Feustel, který ho vyvezl na stanici ISS.

Třebaže začínající čínští vědci odcházejí sbírat zkušenosti především do Ameriky a většina z nich se vrací domů, zatím žádné převratné objevy neohlásili. Pod většinou prestižních studií a vynálezů se podepisují lidé z amerických a západoevropských laboratoří. Důvod? Vládne tam tvůrčí atmosféra, odvaha experimentovat, pokoušet hranice nedovoleného. To je v autokratickém komunistickém režimu vyloučeno. Uvědomují si tahle omezení někteří z prozíravějších pekingských vůdců? Nevíme. Existuje východisko? Změnit ducha země je problém na mnoho desetiletí, pokud ne na staletí.

Zbývají Spojené státy, země zadlužená zvláště Číně. Mohou Američané takový projekt spustit? Jestliže se vyvážou z rozsáhlé a finančně náročné vojenské angažovanosti v Asii, proč ne. Po technické a intelektuální stránce k tomu mají nejlepší podmínky.

Termín startu? Budeme-li počítat se všemi stupínky osvojování vesmíru, pak spíš v polovině 30. let nebo později. Ostatní zájemce musíme zařadit do kategorie slávy chtivých řečníků.

Byrokracie, která nemiluje novoty, panuje nejen v Rusku a Číně, ale svým způsobem i v NASA. V průkopnických 60. letech hořeli všichni američtí odborníci a manažeři snahou co nejdřív zvládnout všechny úkoly, občas bez ohledu na čas a předpisy. Dnes už všechny kosmické agentury západního světa svazuje spousta předpisů a nařízení, které úředníci horlivě plní. Vrcholní šéfové nových projektů by měli být nadšenci, kteří by touto touhou infikovali i své podřízené.

ISS a ATV 1 při odletu STS-124 před třemi lety

ISS a ATV 1 při odletu STS-124 před čtyřmi lety

Podnětem opět prestiž

Co by tedy mohlo vést k zahájení stavby lunární základny či výpravy na Mars?

Podle mého názoru stejně jako v případě lunárního projektu Apollo snaha po potvrzení velmocenské prestiže. Prezident John Kennedy vyhlásil za národní cíl vysazení na Měsíci a bezpečný návrat domů v květnu 1961. Byla to odpověď na první umělou družici a prvního člověka ve vesmíru, což byly obrovské úspěchy Moskvy. Pro USA, které se považovaly za vědecko-technickou supervelmoc, to byl políček do tváře. A pán Bílého domu potřeboval, aby jeho země opět získala ztracené sebevědomí. A to projektem, o němž mu jeho poradci tvrdili, že je nad síly Sovětského svazu. Měli pravdu. Američané opravdu stanuli na Měsíci jako první a Kreml svůj projekt nakonec zastavil, protože být druhý považoval za ostudu.

Po skončení studené války se jako největší protiváha Spojeným státům vynořuje komunistická Čína: v ekonomice, ve sférách vlivu i ve zbrojení.

Jestliže si americký prezident uvědomí, že potřebuje zvýšit prestiž své země, požádá poradce, aby mu navrhli nějaký převratný projekt. Oceánologie? Biotechnologie? Kyberprostor? Nic není tak velkého, aby to otřáslo světem.

Po návratu na Měsíc nezbude nic jiného, než vyslat lidi na Mars. To je úkol, jehož naplněním se USA mohou opět zapsat do historie jako vědecky a technicky nejvyspělejší národ na světě. Určitě by tohle úsilí přineslo vedlejší zisky i pro náš pozemský život jako lunární Apollo, z jehož úspěchu dosud těžíme.

Kennedyho vesmírné středisko -

Takto vypadalo řídící středisko během prvních letů lidí do kosmu. Na snímku část Kennedyho vesmírného střediska umístěná v muzeu tamtéž.

Cesta nejméně dva roky

Mluví se o tom, že by marsovská expedice měla být projektem mezinárodním. Nesouhlasím. Takové velké projekty se obtížně řídí. Například stanice ISS je záměrem americkým, Američané do ní rovněž vložili nejvíc umu a prostředků. K jejímu dopracování a provozu přibrali menší státy, Rusko a ESA, které však při jejím řízení požadují větší práva, a to situaci občas komplikuje.

Vše o simulovaném letu na Mars

První se na Rudou planetu podívali Rusové.

Patrně nejsnazší by bylo, kdyby NASA vypsala na různé systémy a zařízení výběrová řízení, a bude na jednotlivých firmách, jestli je vyhrají. Svým způsobem se tím vyřadí vliv cizích státních orgánů.

Cesta Země-Mars potrvá pomocí klasických chemických motorů tři čtvrtě roku. Přibližně stejnou dobu bude vyžadovat návrat. Uvažuje se o využití elektrického pohonu, který by let zkrátil možná až na tři měsíce. U malých těles tento kvalitativně nový typ motorů vyzkoušeli. Avšak pro velké stroje ho zatím nikdo nerozpracovává. První návštěvníci Marsu proto musí počítat s odloučením od Země nejméně na dva roky.

SpaceX Dragon - verze nákladní a pilotovaná

Budoucnost - SpaceX Dragon - verze nákladní a pilotovaná

Vědecko-technický zázrak i dobrodružství

Jestliže kosmonauti najdou na Marsu vymřelé anebo vymírající mikroby, mohlo by jejich poznání přispět nejen k objasnění vzniku života na Zemi, ale třeba i pochopení podstaty některých závažných chorob. Kdyby nic takového neobjevili, přinese první meziplanetární expedice zisk v podobě nových vynálezů a objevů jako v minulosti projekt Apollo. A tento vedlejší přínos bude vyšší, než kolik stovek miliard dolarů se do samotného letu vložilo. Ovlivní život pozemšťanů na několik desetiletí.

Projekt zkoumání planety Mars lidmi z bezprostřední blízkosti bude největším vědecko-technickým zázrakem a dobrodružstvím první poloviny 21. století. Ve druhé polovině tohoto století začnou kosmonauti zkoumat velké planety a jejich měsíce, zvláště pak ty, které jsou v podezření, že na nich bují mikrobi či látky potřebné k životu. Tyto kolumbovské výpravy si zatím neumíme představit.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.