Objekt nazvaný P/2010 A2 byl objeven systémem pro vyhledávání blízkozemních asteroidů LINEAR (Lincoln Near-Earth Asteroid Research) už 6. ledna při plánované prohlídce oblohy.
Místo komety asteroid
Protože astronomům objekt svým tvarem připomínal ohon komety, domnívali se nejdřív, že přístroje zachytily místo asteroidu kometu. Ovšem snímky pořízené Hubblem 25. a 29. ledna odhalily složitou vláknitou strukturu ve tvaru písmene X, což kometu téměř stoprocentně vyloučilo.
"Velmi se to liší od hladkých prachových obálek běžných komet," říká David Jewitt z Kalifornské univerzity v Los Angeles. "Vlákna jsou pravděpodobně tvořena vyvrženým prachem a štěrkem z jádra. Některé části z nich odvál radiační tlak slunečního světla, což mělo za následek vytvoření rovných pásů prachu. Vlákna obsahují pohybující se prachové shluky, které zřejmě pocházejí z malých neviditelných mateřských těles."
Zbytky po destrukci
Komety se obvykle do středu sluneční soustavy dostávají z ledových rezervoárů v Kuiperově pásu nebo Oortova mračna. Jak se kometa přibližuje Slunci, led na jejím povrchu se začíná vypařovat a do okolí tryská materiál z pevného jádra.
Avšak objekt P/2010 A2 se podle všeho zformoval jiným způsobem. Jeho oběžná dráha totiž vede skrz teplejší vnitřní část pásu asteroidů, kde jsou suchá kamenná tělesa, chudá na prchavý materiál. Proto se vědci domnívají, že pozorovaný ohon je spíš výsledkem srážky dvou menších těles.
"Jestli je toto vysvětlení správné, pak se dva malé a předtím neznámé asteroidy nedávno srazily. Výsledkem byla záplava trosek, ze kterých se později tlakem slunečního záření zformoval ohon," tvrdí Jewitt.
Ve velké rychlosti
Ke srážkám asteroidů dochází za velkých rychlostí a uvolňuje se při nich značné množství energie. Průměrná nárazová rychlost je asi 17 tisíc kilometrů za hodinu, což je zhruba pětkrát vyšší rychlost, než má kulka vystřelená z hlavně pušky. Hlavní jádro P/2010 A2 je výsledkem podobné kolize. Astronomové spočítali, že má průměr asi 140 metrů.
V okamžiku, kdy Hubble objekt pozoroval, byl asi 290 milionů kilometrů od Slunce a 145 milionů kilometrů od Země. Snímky pořídila kamera Wide Field Camera 3, zařízení, které bylo na HST instalováno teprve loni.
Zdroj: www.nasa.gov
