Ruský návrat na planetu Mars díky sondě Mars Grunt probíhal zpočátku podle plánu. V úterý ve 22:16 SEČ nosná raketa Zenit úspěšně odstartovala z Bajkonuru. O 11 minut později se oddělila samotná sonda a stupeň Fregat, který ji měl ve dvou pulsech dodat energii k cestě na Mars.
Podle plánu měla být sonda navedena k Marsu během dvou a půl obletů Země, jak zachycuje tato mapka. Červeně jsou zachyceny ty úseky, během kterých měly pracovat (a nepracovaly) raketové motory.
V této fázi však přišly potíže. Motory Fregatu se měly poprvé nastartovat ve 23:55 SEČ, a to na deset minut. Druhý, zhruba sedmnáctiminutový zážeh měl přijít zhruba o hodinu později, ve dvě hodiny a dvě minuty. Nic z toho se nestalo. "Motory se nezažehly. Nenastartovaly ani napoprvé, ani napodruhé," vysvětlil šéf Roskomosu.
K zážehu mělo dojít zhruba nad Jižní Amerikou, takže Rusové nemohli situaci sledovat přímo, protože satelity na nízké oběžné dráze ze Země mohou rádiově sledovat pouze v případě, že se pohybují v podstatě přímo nad vysílačem. (Roskosmos nemá smlouvu o využívání sítě pozorovacích stanic NASA. A teď už je téměř jistě pozdě s tím něco dělat. Při záchraně sondy je Rusové nejspíše nevyužijí.)
Když se zjistilo, že nastaly potíže, odborníci Roskosmosu měli poměrně pochopitelný problém ztracenou sondu na oběžné dráze najít a podařilo se jim to až ve středu ráno. Od té doby dráhu sondy znají a navázali s ní spojení. Chystají se družici přeprogramovat, aby oba potřebné manévry provedla znovu. "Máme na to tři dny, dokud fungují baterie," vysvětlil Popovkin. Sonda neodhodila palivové nádrže, takže je možné se o manévry znovu pokusit. Situace je tedy nestandardní, ale Rusové odmítají považovat misi za ztracenou.
Více o sondě i ruských letech k Marsu se dozvíte zde |
Příčiny selhání motorů, které měly sondu navést na dráhu k Marsu, nejsou jasné. Ruští experti zatím spekulovali, že mohlo dojít k chybě v navigačním systému (třeba kvůli oslnění či zašpinění objektivu). Mluví se také o možné chybě v počítačovém programu sondy. Několikrát odložený start také provázely konstrukční změny a některé části systému tak nejsou vyzkoušené (více v tomto článku).
Ale situace zatím ještě není beznadějná a pád neodvratitelný. První pokus znovu zažehnout motory sondy a navést ji správným směrem je podle agentury ITAR-TASS naplánován na dnešních 18:16 SEČ. V tu chvíli se podle výpočtů má přístroj nacházet v optimálním bodu pro opuštění oběžné dráhy.
A co želvušky, přežijí to?
Sonda se nyní pohybuje na nízké oběžné dráze s výškou zhruba mezi 208 kilometry v nejnižším bodě a 356 kilometry v nejvyšším. To znamená, že pokud se motory nepodaří nahodit, udrží se sonda na oběžné dráze jen poměrně krátkou dobu, pak se úlomky zřítí na Zem. (Zhruba ze stejné výšky na nás spadly i obě vysloužilé družice, které letos na podzim vzbudily pozornost kvůli nebezpečí, které z jejich pádu hrozilo.)
"Vypočítaná oběžná dráha sondy je dosti nízká. Na takové dráze se udrží pět až deset dnů, než v důsledku ztráty rychlosti sestoupí do hustých vrstev atmosféry a nejspíše se zřítí na Zemi," řekl agentuře Interfax nejmenovaný zdroj z vesmírného průmyslu. Oficiální informace agentury Roskoskom ze středečního poledne hovoří ovšem spíše o několika týdnech a měsíci.
Nejvíce ovšem bude záviset na počasí, přesněji slunečním počasí. Pokud se zvýší aktivita Slunce, brzdění sondy se zrychlí. "Aktivita Slunce ovlivňuje výšku zemské atmosféry, a tudíž se dá těžko odhadnout, kdy zanikne," říká Miloš Tichý z observatoře v Kleti. Antonín Vítek dodává, že jediná "bouře" na Slunci může život sondě zkrátit o několik dní, možná až týden.
Fobos-Grunt je sice veliký, váží i se stupněm Fregat 13 tun, z větší části by však při pádu shořel v atmosféře. Na Zem by téměř jistě dopadlo méně než deset kilogramů vážící návratové pouzdro, které připomíná velký disk. V něm se na Zem měly vrátit vzorky z Phobosu. Ze zbytku sondy se asi mnoho nezachová.
SuperželvuškyŽelvušky jsou veteráni kosmického biologického výzkumu. V roce 2007 byly prvními zvířaty, která při experimentu přežila pobyt ve volném kosmickém prostoru. V nepříznivých podmínkách upadají do strnulého stavu, kdy se jejich životní funkce prakticky zastaví. Přežijí v něm podle experimentů osm hodin v tekutém héliu nebo radiační dávku tisíckrát větší než člověk. |
Na povrch Země by se tak mohli nečekaně rychle vrátit i vesmírní turisté, kteří s Phobosem cestovali. Jedná se o pokusné subjekty experimentu LIFE, který na sondu dostala americká soukromá společnost Planetary Society. Na palubě jsou bakterie (deinokok, bacilus), archea (tedy jednobuněčné organismy, které laikovi připomenou bakterii, ale ve skutečnosti patří do úplně jiné říše), pivní kvasinky, semena rostliny huseníčku a drobní živočichové želvušky. Pokus měl ukázat, jak to je s cestováním živých organismů kosmickým prostorem.
Na rozdíl od malé sbírky organismů na palubě pád téměř jistě nepřečkají ani palivové nádrže, které obsahují přes sedm tun velmi jedovatého paliva (asymetrický dimethylhydrazin a tetraoxid dusný). Naštěstí nejsou nádrže nijak pečlivě izolované (jen fólií odrážející paprsky Slunce), takže by se měl brzy během pádu roztavit a palivo se bezpečně rozprášit v atmosféře.
Jak upozornily některé zprávy, na palubě sondy jsou radioaktivní látky. Jejich množství je ale zanedbatelné a nebezpečí nepředstavují. Jde o pár gramů kobaltu-57 s poločasem rozpadu kolem devíti měsíců, který je zdrojem gamma záření. Je nezbytný pro práci spektrometru, který má zjistit, zda se na povrchu Phobosu nalézá železo. Podobné zařízení bylo například i na amerických "marsovských vozítkách" Spirit a Opportunity.
Zbývají tři dny
Cílem sondy Fobos-Grunt je přistát na měsíci planety Mars Phobosu a odebrat vzorky z povrchu. Ty pak měla družice v červenci 2014 dopravit zpět na Zemi. Více se o něm dozvíte z našeho podrobného článku dostupného zde.
Startem sondy chce Rusko zacelit mnohaletou mezeru ve vlastním výzkumu planet. Prach získaný na Phobosu může objasnit okolnosti vzniku sluneční soustavy a přiblížit lidstvo k poznání, zda na Marsu byl nebo může být život. Náklady na projekt dosahují pěti miliard rublů (2,9 miliardy korun).
Poslední ruské výpravy k Marsu provázela smůla. V roce 1988 se sonda předčasně odmlčela, o osm let později se raketa s družicí krátce po startu zřítila do Tichého oceánu. Expedice, na jejíž realizaci se kromě ruských odborníků podíleli experti z Evropy a Číny, má trvat tři roky. Start byl původně plánován už na rok 2004 a pak 2009.
