A ví toho poměrně dost. Při první návštěvě se do počítače uloží malý kousek kódu, slangově „koláček“, který slouží k identifikaci prohlížeče. Díky tomu si Google pamatuje, co člověk obvykle hledá nebo jak nejčastěji vypisuje jméno Britney Spears. „Koláček“ funguje jako přihrádka na jeho serverech, kam se přiřazují informace z některých dalších služeb - třeba hledání obrázků.
Google tedy ví, co se z daného počítače hledá, nebo jaké zprávy člověka u daného přístroje zajímají. Díky další vlastnosti internetu tuší, kde bydlíte. Obvykle s přesností na město. Obdobné možnosti má velká část majitelů webových stránek a také je využívají, byť se nemohou návštěvností s Google srovnávat. „Tyto údaje sbíráme, abychom dokázali dělat lepší služby, a chráníme se tím i proti zlým lidem,“ říká Fleischer. Díky tomu dokáže například blokovat útoky na své stránky „Důležité je, že nevytváříme žádné profily (lidí),“ dodává Fleischer.
Teoreticky tedy Google dokáže dát dohromady informace - před měsícem hledal sirky, před týdnem papír, včera srovnával ceny benzinu a dnes je zpráva o požáru ve škole, z které se připojuje k internetu - těchto schopností však nevyužívá.
Policie má zájem
Když americké ministerstvo spravedlnosti letos zažalovalo vyhledávač o vydání citlivých dat, akcie firmy spadly téměř o desetinu. Google ve sporu z větší části uspěl.
Fleischer proto nyní lobbuje, aby záznamy na firemních počítačích byly chráněny stejně jako na těch doma.
S tím, jak Google pokračuje k dalším službám, jako je e-mail či placení na internetu, roste i jeho cena pro policii a soudy. „Na internet chodí víc lidí, vyšetřovatelé se učí s novými technologiemi pracovat a nové zákony nám nařizují skladovat čím dál víc údajů,“ říká Fleischer. Zatímco příkazům soudů, které chtějí informace o konkrétním počítači či prohlížeči, musí Google vyhovět, žádostem vlád o předání záznamů se bude Fleischer vždy bránit.
