Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Ze záchoda do kuchyně, z kostela do kanceláře - druhá šance pro papírové omyly

aktualizováno 
Obvykle žluté papírky pokrývají dokumenty, stěny i monitory v kancelářích po celém světě. Za jejich vynález vděčíme neúspěchu a jeho úspěšnému zužitkování. Post-it jsou příkladem toho, kdy i slepá ulička vývoje skrývá tajnou chodbu k pokladu.

Post-It (TM) | foto: 3M.com

O vynálezech, za které vděčíme omylům, už jsme psali. Třeba taková žvýkačka vznikla jako vedlejší produkt při neúspěšných pokusech o náhradu gumy. V dnešním článku se podíváme na další dva takové omyly, které se ukázaly být velice úspěšnými. I takové jsou vynálezy, někdy si stačí všimnout souvislostí a není třeba nic složitě vyvíjet.

Post-It Story

Na trhu je dnes kolem šesti set produktů rodiny Post-it pro domácnosti i kanceláře ve více jak stovce států světa. Průměrný počet lepkavých lístečků na člověka v kanceláři se udává kolem jedenácti denně. Člověk by čekal, že takovýto produkt vznikl po pečlivé analýze toho, co je pro vnitrofiremní komunikaci potřeba. Ale příběh "post-itek" je docela jiný. Přesto ale začíná v laboratoři.

V roce 1968 pracoval Spencer Silver pro americkou laboratoř společnosti 3M. Podle některých lepidla pouze analyzoval, podle jiných také vyvíjel nová. Každopádně to, které vyvinul, se jevilo jako propadák - skoro nelepilo, bylo mnohem slabší, než adheziva, která už ve 3M vyráběli, a tvořilo netradiční shluky. Silver přesto kolegům rozeslal vzorky v naději, že někdo najde pro jeho vynález využití.

Záložka do zpěvníků

Nelepivé lepidlo se po letech dočkalo. Art Fry, Silverův kolega, zpíval v kostelním sboru. Pořád hledal záložku, která by mu nesklouzávala z nakloněného zpěvníku, která by nepoškozovala stránky a mohl ji snadno přesouvat. Vzpomněl si na neúspěšné Silverovo lepidlo a dal se roku 1974 do práce.

Post-It

Ke zrodu Post-It přispěl významě i další zajímavý fakt. Společnost 3M povzbuzuje své zaměstnance k tomu, aby 15 % své pracovní doby trávili projekty dle vlastního uvážení či zájmu (tzv. "bootlegging policy", ne nepodobná 20% času na vlastní projekty u firmy Google). Právě tohoto času Art Fry využil k výrobě papírků z jedné strany pokrytých Silverovým lepidlem. Výsledek byl uspokojivý. Papírek držel na papíru i jiných materiálech, ale jeho odlepení bylo snadné, nezanechávalo stopy a nálepka byla použitelná několikrát. Produkt s nečekaně velkým potenciálem byl na světě.

Marketing na jedničku

Po třech letech vývoje a vnitrofiremního testování se produkt propracoval na trh. Ale rok 1977 ještě není rokem, kdy si Post-It podmanily svět kancelářských potřeb. Ani na jednom ze čtyř trhu, na které 3M produkt postupně uvedla, se listky neujaly. Ve 3M se proto rozhodli přepracovat marketingovou strategii - výsledkem byla akce "Boise Blitz".

Název dostala podle města Boise v Idahu, kde firma rozdala velké množství post-itek do firem i k dodavatelům. Když poté udělali průzkum, devadesát procent zákazníků řeklo, že na základě otestování by si určitě produkt koupili. Tato čísla přesvědčila i vedení a v roce 1979 se spustila mohutná kampaň, vzorky putovaly do dalších jedenácti států USA.

O rok později už jdou na trh po celých Státech, v roce 1981 pak do Evropy a Kanady. Píše se o nich všude možně a rychle si získávají oblibu. Už dávno se prodávají v mnoha barevných verzích, s řádky i bez, různé firmy je využívají i jako praktické dárky (s logem příslušné společnosti, pochopitelně).

Papírový ručník

Ještě prozaičtější chybě pak vděčíme za papírové ručníky. Arthur Scott, ředitel Scottových papírových závodů (Scott Paper Company, dnes Kimberly-Clark), si lámal hlavu, co dělat s nepoužitelnou zásilkou papíru. Dodavatel mu omylem dovezl obrovské množství papíru příliš tlustého a nevhodně nabaleného, čímž bylo nemožné použít jej pro původní účely - toaletní papír. To má snad celý náklad poslat zpátky?

Zatímco tlustý papír ležel ladem, dozvěděl se Scott o jedné učitelce na místní škole. Ta se snažila zabránit nákaze dětí rýmou, a tak těm, kterým kapalo z nosu, dávala měkký papír. Marodi tak nepoužívali společné ručníky na toaletách a nákaza se tolik nešířila.

Papírový ručník

Scott si dal dvě a dvě dohromady, nechal papír naperforovat, zabalit do rolí a na trh brzy uvedl produkt, později známý jako Sani-Towel. Zájem o něj měly hotely, restaurace, nádraží a další veřejné prostory. V roce 1931 rozšířil svoji nabídku o papírové ručníky do kuchyně a vytvořil tak novou kategorii produktů, které dodnes používají hospodyňky i hospodyňové po celém světě.

Závěr

Oba vynálezy jsou na světě díky souhře náhod. Rozhodující byla ale pokaždé všímavost, která Arthurovi Scottovi i Art Fryovi umožnila dát dohromady zdánlivě nesouvisející věci. A také odvaha, díky které se odhodlali pustit se novou, neprošlapanou stezkou.

Chybovat je lidské, a jak je vidět, chybami se člověk učí. Takže až zase něco pokazíte, můžete mít alespoň dobrý pocit, že jste právě někomu dali jedinečnou možnost přijít s novým, originálním řešením...

Odkazy

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Před 100 lety se narodil architekt Národního muzea
Před 100 lety zemřel architekt Národního muzea

VIDEO Před 100 lety zemřel ve Špindlerově Mlýně Josef Schulz, architekt, který zrekonstruoval požárem poničené Národní divadlo, navrhl Národní muzeum a společně s...  celý článek

Termosnímek letadla (ilustrační foto)
Co se stane, když do letadla uhodí blesk? Křídlo Boeingu 707 vybuchlo

Otázky. Samé otázky. Někteří lidé si před nástupem do letadla kladou tolik otázek, že do něj nakonec nikdy nevkročí. Nyní vychází kniha, která tyto otázky...  celý článek

Věznice Ebongweni u jihoafrického města Kokstad
Ze super věznice, kam přesunuli Krejčíře, zatím utekl jediný vězeň

Nejznámější novodobý vězeň českého původu Radovan Krejčíř, odpykávající si v současnosti trest v Jihoafrické republice, byl před necelým měsícem přestěhován do...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.