Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Po 40 letech máme novou a krásnou fotku Země. Pokochejte se

  0:08aktualizováno  0:08
V dnešní době se nový snímek Země z oběžné dráhy může zdát jako zcela banální záležitost, na kterou nemá smysl plýtvat „inkoustem“. Ale fotografie, kterou NASA zveřejnila tento týden, si krátkou zmínku zaslouží. Je to po 40 letech první portrét Země z ideálního místa a v ideálním světle.

První snímek Země z paluby satelitu DSCOVR | foto: NASA

Málokdo z nás si uvědomuje, že snímky Země, které vídáme kolem sebe, jsou buď jen jedna jediná fotografie nebo komplikovaná koláž. Pokud nejde o složeninu, jde o tzv. „Modrou skleněnku“ pořízenou z paluby Apolla 17 už v roce 1972. Úspěšnou „obchodní značku“ NASA používá i pro průběžně aktualizovanou řadu skládaných fotografií Země, ty však vznikají kombinací mnoha snímků, vybraných mimo jiné i tak, aby ve výsledném obrázku bylo co nejméně mraků. Výhodou je alespoň to, že jejich rozlišení se postupně zvyšovalo na úroveň zhruba půl kilometru na pixel.

"Modrá skleněnka", verze 2012

"Modrá skleněnka", verze 2012

Důvod je ten, že takhle dokonalý snímek se dá pořídit jenom s vhodným vybavením a za vhodných podmínek. Za prvé musíte být od Země dost daleko. Z nízké oběžné dráhy (třeba z paluby ISS pouhých 400 kilometrů nad Zemí) celou polokouli do objektivu nedostanete. Není to úplně možné ani z geostacionární dráhy cca 36 tisíc kilometrů na naší planetou, kde sídlí například velké telekomunikační satelity, které visí fyzikálními silami ukotvené nad jediným místem zemského povrchu. Ostatně ani nebývají ani vybaveny kamerami zaměřenými na Zemi, protože na nějaké smysluplné sledování povrchu planety jsou příliš daleko.

Zbývají tak vlastně jen sondy směřující dále od Země, ale ty buď nemají vhodné kamery, neprolétají vhodným místem (pro pořízení podobného snímku musí být fotograf přesně mezi Sluncem a Zemí) nebo obojí.

Výjimek je jen pár a kromě zmiňovaného Apolla 17 mezi ně patří sonda nazvaná Deep Space Climate Observatory (Dscovr). V 90. letech nesla název Triana a šlo do značné míry o iniciativu amerického viceprezidenta Ala Gora, který pomohl protlačit až téměř k realizaci satelit, který by pravidelně posílal na Zemi co nejlepší snímky naší planety v různých vlnových délkách - pro inspiraci (tedy hlavně k ochraně přírody) i vědecké účely. Má třeba přesně změřit albedo Země (kolik světla naše planeta odráží), sledovat pohyby atmosféry atp.

Nápad došel až tak daleko, že satelit skutečně vznikl, ale do vesmíru se nepodíval. Po nástupu George W. Bushe skončil už prakticky hotový satelit ve skladu a celý projekt přišel o peníze. O osm let později se situace zase změnila a program začal pomalu ožívat. NASA satelit přejmenovala ve snaze získat pro něj politickou podporu a Obamova administrativa mu dala nový účel: primárně nemá sledovat Zemi, ale Slunce. Satelit slouží především jako varovný hlásič před potenciálně nebezpečnou aktivitou Slunce. Peníze se našly a v únoru letošního roku ho raketa SpaceX vynesla do vesmíru. Do práce se dal až nyní.

Trochu z jiného soudku: snímek ruského satelitu Elektro-L, který má být „konkurencí“ fotografií NASA a představuje zatím nejpodrobnější fotografií naší planety pořízenou na jednu uzávěrku. Více o něm v odkazu, který najdete v souvisejících textech pod článkem.

Trochu z jiného soudku: snímek ruského satelitu Elektro-L, který má být „konkurencí“ fotografií NASA a představuje zatím nejpodrobnější fotografií naší planety pořízenou na jednu uzávěrku. Více o něm v odkazu, který najdete v souvisejících textech pod článkem.

Pracoviště Dscovr totiž leží zhruba 1,5 milionu kilometrů od Země přímo směrem ke Slunci. V tomto místě by jeho senzory měly zachytit a změřit případné výrony nabitých částic, které směřují k Zemi. (Jde o tzv. Lagrangeův bod, kde se satelit drží v kombinaci gravitačních a odstředivých sil Země a Slunce ve stále stejné poloze vůči oběma těmto tělesům.) Následky slunečních bouří mohou být pro civilizaci užívající ve velké míře elektřinu velmi nepříjemné a satelity by nám měl dát v případě ohrožení nějaké přesnější údaje pár desítek minut před nárazem vlny nabitých částic do atmosféry.

Na palubě jsou ale stále funkční přístroje ke sledování Země, a tak původnímu účelu má sloužit také. Pořizuje snímky Země v deseti vlnových délkách, od ultrafialové přes viditelné spektrum do blízké infračervené oblasti. Snímek, který vidíte v záhlaví, vznikl kombinací záběrů ve třech vlnových délkách, červené, zelené a modré, takže se velmi podobá tomu, co byste mohli vidět (s dalekohledem)ze stejného místa na vlastní oči.

Satelit bude snímky s rozlišením maximálně 2048x2048 pixelů pořizovat pravidelně. Uvidíme, zda a co nám globální pohled na naši planetu umožní objevit zajímavého. Od září má být na stránkách NASA galerie těchto fotografií veřejně dostupná, a tak si konečně budete moci vybrat snímek Země v ideálním postavení a světle přesně podle gusta. Ale stojí za to si při jeho výběru uvědomit, že ani v dnešní době pravidelných letů do vesmíru jeho pořízení nebylo nic tak úplně jednoduchého a banálního.

Informace: V článku jsme opravili několik chyb a nepřesností.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.