Je to malý krok pro člověka, velký skok pro lidstvo. Tato věta, kterou pronesl Neil Armstrong časně ráno 21. července 1969 světového času (v USA byl večer 20. července), když vstupoval jako první pozemšťan na Měsíc, vešla do historie.
V sobotu 25. srpna Neil Armstrong nečekaně ve dvaaosmdesáti letech zemřel. "Byl to absolutní gentleman," prohlásil o něm Gene Kranz, který v době jeho letu vedl jednu směnu operátorů v řídicím středisku v Houstonu. "Byl to typ mládence, v němž chcete vidět hrdinu." Michael Collins, který s ním letěl v Apollu 11, řekl: "Byl nejlepší a mně bude strašně chybět."
Armstronga určil za velitele lodi Apollo 11 šéfkosmonaut Deke Slayton. Mluvili o tom několikrát o Vánocích 1968, kdy Apollo 8 vedené Frankem Bormanem oblétávalo Měsíc. Začátkem ledna 1969 mu Slayton oznámil: "Budeš velet Apollu 11 a tvým zástupcem bude Mike Collins." Pak se domluvili, že třetím členem výpravy se stane Buzz Aldrin.
Kdo první vkročí na půdu jiného nebeského tělesa? O tom se údajně rozhodlo v Bílém domě: Armstrong. Ambiciózní plukovník Aldrin nesouhlasil – sám chtěl být první. Jeho otec, generál ve výslužbě, intervenoval v Pentagonu, ale marně. První člověk na Měsíci musí být civilista!
Apollo 11 - přistání na Měsíci
Slayton znal zkušebního pilota Armstronga od roku 1962, kdy přišel do Houstonu ve druhé skupině kandidátů kosmických letů. Oceňoval jeho chladnokrevnost a schopnost řešit kritické situace. Když se Armstrong a David Scott v Gemini 8 poprvé spojili s jiným tělesem, začala jejich loď prudce rotovat – a velitel nebezpečnou situaci zvládl a nakonec předčasně přistáli. O dva roky později cvičil na trenažéru lunárního modulu, který ve výšce 150 metrů vypověděl službu a řítil se k zemi. Kosmonaut se vystřelil a snesl se na padáku.
V době svého jmenování Armstrong nevěřil, že on a Buzz vkročí na Měsíc. Až úspěchy expedic Apolla 9 a Apolla 10 ho přesvědčily, že mají šanci. "Nevím, že by se Neil zaměřil na první přistání na Měsíci," vzpomínal Kranz, "ale jakmile byl do takové posádky jmenován, okamžitě jsem si vzpomněl na Lindberga." Charles Lindberg byl první letec, který přeletěl Atlantik. Kranz nemohl najít lepší příměr.
Muž se železnými nervy
Apollo 11 startovalo z mysu Canaveral ve středu 16. července 1969. V sobotu začalo oblétávat Měsíc. Přistání řídili za pomoci automatů kosmonauti. Museli potlačit dva poplachy počítače. Dlouho nemohli vybrat vhodné místo, protože se dostali mimo plánovanou dráhu, takže se pod nimi míhala pole plná balvanů. Docházelo jim palivo. V řídicím sále v Houstonu bouchali nervózní operátoři do stolu a někteří žádali, aby byl vydán příkaz k návratu bez dosednutí, zatímco Armstrong – muž se železnými nervy – dál řídil svůj stroj. Přistáli v okamžiku, kdy měli v nádrži palivo na pouhých 30 vteřin.
Nebyli příliš vzrušení – jejich tep se pohyboval od 90 do 100 úderů za minutu. Instalovali vědecké přístroje a sbírali vzorky. Vztyčili americkou vlajku. Aldrin se tam procházel půldruhé hodiny, Armstrong přes dvě hodiny. Po 21 hodinách pobytu z Měsíce odstartovali a zamířili k mateřské lodi.
Apollo 11 - přistání na Měsíci
Všichni si uvědomovali, jak obrovské riziko zvládli. Během letu a na povrchu by jim nikdo nedokázal přijít na pomoc, byli odkázáni sami na sebe. "Záchrana z Měsíce je nemyslitelná," řekl další ze směnových šéfů, Christopher Kraft, novinářům. Po letech se našel smuteční projev, který měl přednést prezident Richard Nixon, kdyby oba muži nemohli kvůli technickým obtížím z Měsíce odstartovat.
Po návratu z Měsíce musel Armstrong jako posel dobré vůle a hrdina světa objet čtyři desítky států. Potom opustil řady kosmonautů, rok byl náměstkem ředitele NASA a vrátil se do rodného státu Ohio. Nejdřív přednášel na univerzitě letecké inženýrství, potom několik let podnikal. Cizím lidem se vyhýbal, omezil i styky s přáteli. Stal se z něho samotář – nejslavnější samotář, který se vyhýbal novinářům i veřejnosti.
Následovníci nejsou na obzoru
V prosinci 1972 Američané vysílání lidí na Měsíc ukončili expedicí Apollo 17, které velel Eugene Cernan, muž s českými a slovenskými předky. Politické zadání prezidenta Johna Kennedyho z května 1961 bylo splněno – první lidé, kteří se ve zdraví vrátili z Měsíce, byli Američané. Washington tím potvrdil, že zůstává světovou velmocí v oblasti vědy a techniky.
Sověti tento prestižní závod prohráli – když tvrdili, že o vysazení svého člověka na povrch našeho souputníka nikdy neusilovali. Lhali a až za Michaila Gorbačova koncem osmdesátých let to přiznali.
Dnes nemá žádná velmoc na programu návrat lidí na Měsíc. Občas se o tom zmiňují Číňané. Nicméně nezbytnou techniku a vědomosti k tomu, aby takový projekt během 8–10 let zvládli, mají jedině Američané, samozřejmě ve spolupráci s dalšími státy.
A kdy to bude? Nejdřív ve druhé polovině dvacátých let.
