Fritz Sennheiser zesnul v pondělí v pozdních večerních hodinách, jen pár dní po svých 98. narozeninách.
"Jako dvanáctiletý kluk jsem byl svědkem uvedení rozhlasového vysílání. Postavil jsem si svůj vlastní přijímač s použitím nejjednodušších komponent - cívky, wolframového hrotu, krystalu a dvacetimetrové antény" vzpomínal ve svém životopise.
Válka a kryptografie
Během studií na Heinrich Herz Institute (jehož součástí jsou i laboratoře Frauenhoffer) se podílel na vývoji dozvukového zařízení pro elektrické varhany, které hrály na zahajovacím ceremoniálu Olympijských her 1936 v Berlíně. V otevřeném prostoru stadionu tak hrály s podobným akustickým efektem, jako by hrály ve velkém kostele.
Po dokončení studií pomohl založit "Institut pro radiofrekvenční technologie a elektroakustiku" na technické univerzitě v Hannoveru. Zde se během druhé světové války podílel na vývoji šifrovacích algoritmů. Univerzita však byla při bombardování v roce 1943 zničena a profesor Sennheiser našel spolu s padesáti kolegy útočiště ve městečku Wennebostel nedaleko Hannoveru.
Po konci války byla výzkumná práce v oblasti kryptografie postavena mimo zákon a většina vědců z Wennebostelu odjela zpět ke svým rodinám. Zůstalo jich jen sedm a Fritz Sennheiser.
Roku 1945 založil společnost "Laboratorium Wennebostel", zkráceně "Labor W" a na zbylém vybavení ze zbyvlých součástek montovali měřící laboratorní techniku pro zničené továrny společnosti Siemens. Kvalita výrobků společnosti Labor W vedla k tomu, že společnost Siemens objednala výrobu repliky svého mikrofonu DM 1. Technici Labor W nejprve pouze kopírovali techniku původního mikrofonu Siemensu, poté však přišli s vlastními vylepšeními a vznikl tak mikrofon DM 2.
Z Labor W se stává Sennheiser ... i kvůli Dělnické straně
Kvalita mikrofonu DM 2 výrazně předčila dostupnou konkurenci a začal být velmi populární v německých rozhlasových studiích. Další modely mikrofonů na sebe nedaly dlouho čekat, mezi legendy patří reportážní mikrofon MD 21, který se v původní konstrukci vyrábí dodnes.
V roce 1958 přejmenoval Labor W na Sennheiser electronic. Jedním z důvodů pro změnu názvu byl incident s australským předsedou vlády, který odmítl hovořit do mikrofonu s nápisem Labor W, protože předpokládal, že patří opoziční Dělnické straně (Labor Party).
Revoluci mezi mikrofony zejména pro televizní využití znamenal v roce 1957 první bezdrátový mikrofoní set. Následovaly mikrofony takzvané konstrukce "krátká puška" které mohly být umístěny dále od řečníka a nezasahovaly tak do záběrů kamer. V roce 1987 byl za ně profesor Fritz Sennheiser oceněn Akademií filmových umění a věd v Hollywoodu.
Z mikrofonu se zrodila sluchátka
Při vývoji membrán a magnetodynamických ústrojí mikrofonů si u Sennheiseru uvědomili, že mnohé konstrukční prvky by bylo možné využít i na opačném konci zvukového řetězce, u sluchátek.
Výsledkem toho byl model HD 414, první sluchátka otevřené konstrukce na světě. Oproti uzavřeným konkurentům nabízely lepší zvuk a vyšší komfort nošení. Prodejní úspěch byl nečekaný. S více než deseti miliony prodaných kusů se HD 414 staly jedním z nejprodávanějších modelů sluchátek všech dob.
"Úspěch HD 414 byl docela překvapením a jakmile s námi výrobci z celého světa začali podepisovat licenční smlouvy na výrobu námi patentovaných otevřených sluchátek, věci začaly být opravdu zajímavé." vzpomíná v životopise profesor Sennheiser.
V roce 1982, ve svých 70ti letech, předal vedení společnosti svému synovi, profesoru Jörgu Sennheiserovi.
Historie evropského zvukového průmyslu zůstane se jménem Fritz Sennheiserem navždy spjata.
