Můj tatínek demobilizoval teprve 1921. Z rakouské fronty šel se svojí jednotkou horských dělostřelců bezprostředně bránit republiku před Poláky do Sudet. Dostali se až k Visle, ale OSN je poslala o hodně zpět.

OSN v té době neexistovala, zakročili Francouzi.

Proboha, proč takový bulvární titulek?

Na strane pravdy. A pravda je, že sme si nesplnili misiu voči tým, ktorí podporili našu spoločnú (Štefánik-Masaryk) myšlienku na vzniku štátu, teda najmä voči F,UK,USA. a tvrdo sme za to boli potrestaní. Ono tá pravda je myslím si ešte bolestivejšia, lebo ohovárať Koľčaka na to aby sme sa vyvinili, nemáme žiadne právo. Dostali sme úlohu a tú sme nesplnili. Bodka. A nesplnili sme ju ani na domácom poli, pretože Česi okamžite využili situáciu a bez prítomnosti Štefánika si všetko spravili po svojom, mimo Clevelandu a Pittsubrgu (a preto sa ja zvdihlo hnutie Andreja Hlinku) To nebol český štát a právo tak konať nemali. A tak to aj dopadlo. To nesplnenie misie bolo však nadiaľku odobrené T.G.Masrykom a Benešom na základe falošných správ generálov Gajdu a Syrového, ktorí sú podľa mňa hlavní zradcovia a demoralizátori légií - keby žil Štefánik, dal by ich zastreliť. A keby Štefánik úspešne pristál 4.5.1919 v Bratislave a vnútroštátne pomery by sa nedali do súladu s Clevelandom a Pittsburghom, Slovenský štát by vyhlásil tak max. do roku 1928. Nikto zo súčasníkov si neuvedomuje, že mal vo Francúzsku úplne iné postavenie ako neznámi Masaryk a Beneš. Možnože by aj diplomatickou cestou dosiahol, že ČSR by bola donútená zvonka dodržať duch Clevelandu a Pittsburghu.

3. března 1918 uzavřely v Brestu Litevském Ústřední mocnosti s bolševiky Brestlitevský mír. V něm se Sověti mimo jiné zavázali nestrpět na svém území vojenské oddíly nepřátelské ústředním mocnostem, což se týkalo i Československých legiií.[9] Legie opustily Ukrajinu, jelikož ukrajinská vláda povolila ze strachu před bolševiky obsadit své území německou armádou, avšak už v této době obsadil Ukrajinu bolševický velitel Muravjev. Legie se měly přes Archangelsk a Murmansk přepravit tzv. "severní cestou" do Francie, odkud nakonec odpluly jen dva transporty (celkem okolo 2000 mužů po čtyřměsíčním čekání, mrznutí a hladovění, první transport vedený Ing. Otakarem Husákem odplul 15. října 1917) – přístavy zamrzly, nebyly lodě a na severu chyběly zásoby. Panovaly obavy, aby legie nepotkal osud Srbských legií, které byly odzbrojeny a zajaty, internovány do Kazaně a osvobozeny teprve s příchodem československých legionářů na Volhu.[10] Ještě T. G. Masaryk změnil plán na odsun vojsk po magistrále a kolem světa na bojiště do Francie. Dánské jednotky se probojovaly na Krym, odkud se jim podařilo úspěšně odplout.

Penzenská dohoda uzavřená mezi bolševiky a národní radou 26. 3. 1918 zaručovala Legiím zásobování, průjezd Sibiří do Vladivostoku a odvoz do Francie; výměnou za to Legie souhlasily s předáním všech těžkých zbraní a většiny kulometů a pušek, Legie také musely souhlasit s agitací čs. bolševiků pro vstup mužů z Legií do Rudé armády. Bolševici si totiž už od začátku roku 1918 uvědomovali, že jsou bezmocní vůči nárokům Německa. Ruskou armádu bolševici rozložili v roce 1917, bolševiků bylo málo a rudé gardy měly pár tisíc členů, v celém Rusku nebylo kromě 40 000 čs. legionářů významnější síly.[11] Proto byli bolševici donuceni vyklidit Ukrajinu, uzavřít nevýhodný Brestlitevský mír a proto také začali intenzívně agitovat v zajateckých táborech, aby do Rudé armády dostali dostatek vojáků. Rusové totiž do Rudé armády nevstupovali, a pokud ano, vyfasovali uniformu, vyzvedli žold a odešli domů.

Muj deda se vratil v roce 1920. V jeho Pametech se o moznosti/nemoznosti cestovat vlakem vubec nezminuje. Na Ruskem ostrove u Vladivostoku cekali na americke lode, ktere nejprve prepravovaly americke vojaky z Evropy do USA. Pak lode prisly (Sheridan a Madavaska) ktere je dopravily pres Singapur a Suez do Triestu, atd.

Logicky každý národ si vezme nejprve svoje lidi. My by jsme udělali to samé.

děda legionář se vrátil z transsibiřské magistrály až v r.1921, vraceli se přes moře, nebylo jim dovoleno jet vlakem přes ukrajinu

Sovětská vláda, která zvláštní smlouvou zaručila Čechoslovákům svobodný průjezd až k moři, brzy smlouvu tu zrádně porušila a provádějíc politiku čistě germanofilskou, snažila se odjezd československého vojska do Francie zmařiti. Na rozkaz Trockého měly býti jednotlivé československé vlaky násilně odzbrojeny a vojsko rozformováno. Na celé ohromné trati od středního Ruska do Vladivostoku přes 7500 km dlouhé byl zahájen koncem května r. 1918 krvavý boj. Čechoslováci byli zrádně přepadeni na několika stanicích sibiřské dráhy, donuceni k zoufalé sebeobraně a nejen že za tři měsíce sami si proklestili úplně svobodnou dráhu až do Vladivostoku, ale vítěznými boji vedenými na všech tratích sibiřské dráhy a východního Ruska osvobodili za pomoci ruských dobrovolců zároveň celé ohromné území Sibiře, Uralu a Povolží od vlády bolševiků a vrátili je tak ruské demokracii, ruskému národu.