Komunisti jsou vážně psychicky nemocní. Chudáci.

Za poslech Kryla vyloučení ze školy...

Nic se za těch uplynulých třicet let nezměnilo..

Za komunistů mě udávali, že poslouchám písně Karla Kryla na věži od firmy SONY.

Za demokratů mě udávají, že poslouchám na věži Sony písně KARLA KRYLA.

Tak. Toto je historie. Ale poučili se zní? Teď nemluvím o běžných lidech, ale těch, co mají moc?

Jsem přesvědčen, že takhle mluví především lidé, kterým minulý režim skvěle vyhovoval, protože se za něj měli líp než dnes. Někomu prostě stačí k životu držet hubu a krok a za to mít aspoň minimální profit a nemusí to být zrovna komunista nebo estébák, i když ti se měli dobře určitě všichni.

Pamatuji si, že jsem odesílal známky v touze směnit nějaké z USA. Na patrně podvrženou adresu manželů Bílých, Tampa 33609 jež byla ve filatelistické brožuře. Nikdy jsem nedostal odpověď. Naivita mladého filatelisty měla základ v tom, že kolegyně babičky dědila v USA a odstěhovala se i s manželem shodného příjmení. Jen Bůh ví, kde bylo tomu dopisu konec.

zminil jsem se na predchozi strance, jak jsme v dobach komunisticke totality obelstili komunistickou cenzuru v korespondenci mezi mnou v Australii a moji rodinou v Praze.

Prestoze jsem odjizdel puvodne jen na docasnou navstevu a teprve pozdeji se rozhodl tam zustat, domluvili jsme si pred odjezdem s rodinou system dopisniho kodu. Fungoval bezvadne az do sametu. Jeden diskuter se zeptal jak jsme to delali

1)odesilatelem byla vzdy moje mama at mi psal kdokoliv, aby co nejmene jmen bylo "na indexu za korespondenci s emigraci"

2) vzdy jsme psali mily / mila, ale kdyz nasledovalo neco pro obzvlastni pozornost a cteni mezi radky nebo prevratit smysl vety, vlozili jsme "drahy / draha", "To vis, ma draha maminko"

Kdyz jsem dostal australske obcanstvi, ja-slavista jsem napsal za slovem drahy, ze jsem dostal svetr v barve Sparty. Podobne "to vis, ma draha" v tehdy neprilis castych telefonnich hovorech, na 100% odposlouchanych v mezinatrodni centrale v Praze. Nebo na magnetofonovych paskach ktere jsme si obcas posilali.

3) mel jsem jmeno -prezdivku, neshodnou s mym jmenem. Vymyslel jsem si pozdeji fiktivniho kamarada -Spanela a prenesl prezdivku na nej. Pak jsem docela volne psal o "kamosovi XX " a rodina vedela, ze to jsem ja.

4) zasadne jsem posilal dopisy doporucene a zadny se "neztratil". Doporucena posta tehdy odesilana z Australie musela mit pres predni i zadni stranu obalky kriz jejim stredem, odshora dolu a ze strany na stranu. To bylo opatreni posty, aby bylo lepe zjistitelne, kdyby nekdo obalku rozlepil nez dosla k adresatovi.

Pokud to neudelal odesilatel propiskou, udelala to posta krejonem. Navic jsem jeste prelepoval obalku vzadu nalepkami. Pres zalepovane hrany obalky i nalepky jsem psal monogram.

Samozrejme ze zadna tato opatreni nezabranila cenzorum se do dopisu dostat kdykoliv chteli a zkoumat jejich obsah, ale bylo pro ne obtiznejsi to presne zalepit a v ruznych pripadech rodina dostala dopis s nalepkou "celni kontroly".

to : Leoš Paluzga - ato si představ Leoši, že o Tvých "modlách" nevíme všechno Tehdejší ministr vnitra dr. Richard Sacher nechal z fondů StB vyjmout všechny svazky prominentních Chartistů - Havla nevyjímaje - a ještě 30 let po sametu je jejich obsah nejpřísnější a dosud neodtajněné tajemství !

Tak nevím, já sbíral mezi lety 1965-1970 pivní nálepky, psal jsem po celém světě a musím říct, že 90% dopisu se vrátilo od adresáta se solidní sbírkou, včetně dalších adres. Tak neví, nevím???

Pivni nalepky, pohlednice a jine ideologicky nezavadne veci v prevazne vetsine chodily v pohode. Se znamkami uz to bylo trochu horsi, ale tady to jde castecne na triko i postakum-filatelistum, jelikoz znamky zapadni provenience byly v casech CSSR tezko k sehnani (a pokud byly, tak se za ne na burze u Novaku musel platit majlant), to kradeni falitelisticky zajimavych zasilek dokonce pokracovalo i po sametu a mozna sem tam se stane i dnes.

To je neskutečné. propagandistická masáž už i na Technetu.

to je neskutecne, jak udernici a proletari vidi "propagandistickou masáž" v popisovani faktu, jak technicky fungovala cenzura postovniho styku za komunisticke totality.

Obzvlast s prihlednutim k datu a blizicimu se 30. vyroci padu komunistickeho rezimu.

Doba se nezměnila, dnes vám každou sms, telefonát, email či jakoukoliv elektronickou komunikaci demokraticky zachytávají jiní.

Kteří prosím?