Pentium M na 3,87 GHz stejně rychlé jako Pentium 4 na 6 GHz
Procesor Pentium M opět prokázal, že je skvělým kandidátem pro zvýšení výkonu - a pro uživatele, kteří jsou ochotni na něm vyzkoušet i velmi extrémní chladící aparatury. Díky svému velice kvalitnímu tepelnému designu nedochází k extrémnímu nárůstu teploty a je možné zvýšit takt procesoru při patřičném chlazení až takřka na dvojnásobek.
Které vybavení a jaké kroky jsou k tomu potřeba, to názorně ukazuje ve své bohatě ilustrované reportáži belgické periodikum MadShrimps. S pomocí kanystru tekutého dusíku a speciálně upravené stolní základní desky Asus P4C-800E s adaptérem Asus CT-479, který umožňuje použít Pentium M ve stolních deskách, pak bylo možné "dotlačit" zcela běžné Pentium M (dokonce v současné době po nástupu Core Duo již starší generace) Dothan se 2 MB vyrovnávací paměti a taktem 2,26 GHZ na hodnotu 3,87 GHz.
Na tomto taktu pak neexistuje systém, který by bez přetaktování byl schopen konkurovat procesoru Pentium M. I nejrychlejší stolní procesory Pentium dosahují pouze o desítek procent nižších výkonů. Dokonce i při srovnání s přetaktovanými systémy jsou zřejmé výhody této architektury. Pentium M se nechá přetaktovat o 71 procent a vyrovná se přitom nejrychlejším přetaktovaným systémům Pentium Extreme Edition 955 s taktem cca 6,4 GHz (z 3,46 GHz, tj. 91 procent plus). U Extreme Edition 955 se dokonce jedná o procesor se dvěmi jádry.
Ačkoliv použitý test neumožňuje plné využití obou jader u konkurenta Extreme Edition, přesto je výkon procesoru Pentium M opravdu přesvědčivý: výpočt čísla Pi na 1 milión desetinných míst mu trval 20,422 sekundy, zatímco Pentium Extreme Edition zvládlo výpočet v čase 19,953 sekundy. Rozdíl obnáší 2,3 procenta, což přepočteno na takt znamená, že Pentium M Dothan na teoretických 4 GHzích by se vyrovnalo nejrychlejšímu procesoru Pentium Extreme Edition s taktem 6666 MHz. Ačkoliv ani jeden z těchto procesorů se téměř s jistotou neobjeví v prodeji během příštích pár let, dává to jasnou představu o efektivitě jádra Pentium M (a to i ve staré verzi Dothan!) oproti Pentium Extreme Edition, tedy tomu téměř nejvýkonnějšímu, co může tato nejvybavenější větev umírající architektury NetBurst nabídnout. Při stejném taktu nabízí Pentium M o dvě třetiny vyšší výpočetní výkon.
Extrémní výkony si žádají extrémní nástroje
Celé testování proběhlo ve velmi neobvyklých podmínkách. Základní deska a okolí procesoru bylo nastříkáno antikorozním filmem pro zabránění zkratu vlivem kondenzování par. V lokálním hobby marketu si dali testeři přizpůsobit měděnou rouru, kterou upravili do formy chladiče. Zkombinovali ji s rozvaděčem tepla ze starého Athlonu 64, který rozloží váhu mědého kontejneru na celou plochu čipu. Kontejner samotný je obalen dvojitou vrstvou 1,5centimetrové izolační hmoty...
...a pak se to jen poskládá dohromady (slovy autorů) "jako Lego" a přistoupí se k vlastnímu provozu. Kapalný dusík z termoizolační láhve se nalije do měděné roury a testuje se. Problém spočívá v poměrně rychlém odpařování kapalného dusíku. Teplotní čidlo ve středu kontejneru ukazuje teplotu -190,1 stupňů Celsia. I tak se však podaří testovat několik hodin s bezproblémově běžícím systémem při průběžném dolévání chladícího média (ne právě praktický způsob pro skutečně dlouhodobý provoz). Po skončení testu je celý systém rozebrán, vyčištěn a znovu sestaven, tentokráte již s běžným chlazením a běžným taktem. A naprosto bez nejmenších chyb spolehlivě funguje.
Zdroj: www.MadShrimps.be
