Jaký výkon nabízí budoucí architektura Intel pro stolní i mobilní počítače?
Pentium M se dočkalo zdvojení později nežli řada Pentium 4, o to zajímavější jsou však výsledky. Již z náznaků bylo zřejmé, že nová architektura Pentium M se ideálně hodí pro budoucí účely Intelu - při nízkém taktu nabízí vysoký výkon, i přes absenci paměťového řadiče na procesoru je schopna efektivně využívat propustnost paměti na maximum díky velké vysoce optimalizované vyrovnávací paměti - a pár dalších designérských triků zajistilo, že Pentium M pohřbilo celou jednu větev vývoje procesorů Intel. Architektura NetBurst a její nízká efektivita vzhledem k taktu a spotřebě je těsně před dosloužením - kdo si nyní kupuje Pentium 4, ať se smíří s tím, že si kupuje horkého líného dinosaura, který sice dokáže běžet, ale se spotřebou, která za to nestojí. Pentium M totiž skutečně "umí".
Při stejném taktu je Yonah prakticky stejně rychlý nebo jen mírně pomalejší nežli jeho konkurence z tábora AMD - podle testovací aplikace se pohybuje téměř vždy na rozhraní procesorů Athlon 64 X2 3800+ až 4200+. Že se dokáže vyrovnat s konkurencí je potěšující, ale snad ještě více přesvědčí porovnání s vlastní rodinou - překoná hravě Pentium 4 830 (3 GHz) při polovičním taktu.
Spotřeba celého systému (ne pouze procesoru) je ve srovnání s procesory (a systémem) AMD vždy výrazně nižší - rozdíl se pohybuje kolem cca 15 až 40 procent: při plném zatížení 108 versus 144 Wattů, při oddechovém provozu (ale s plným taktem) 92 versus 109 Wattů. Nelze však porovnávat tyto procesory přímo - Athlon 64 X2 je jednoznačně stolní procesor, namístě by tak bylo porovnat spíše nový Yonah s budoucím dvoujádrovým Turionem 64. Ten je však ještě velmi vzdálenou hudbou budoucnosti - pro pobavení se a vyrovnání skóre je tak možné uspořádat srovnání tepelného výkonu architektur Pentium M Yonah a stolního NetBurst alias Intel Pentium 4. Zde vyniká rozdíl mezi budoucností a přítomností stolních procesorů velmi hodně - ne nadarmo se na účet Pentia 4 vtipkovalo o "teplotách srovnatelných s povrchem slunce".
Srovnání se současným špičkovým procesorem mobilní řady Intel - Pentium M Dothan s 2,13 GHz vyznívá pro Yonah také více než přijatelně. Téměř ve všech testech nová dvě jádra vítězí - i přes nominálně nižší takt 2 GHz. Kde však pokulhává nový kousek Intelovské technologie oproti svému předchůdci? Aplikace náročné na rychlost přístupu do paměti, především do vyrovnávací paměti procesoru, jsou rychlejší na starším Dothanu - důvod je nasnadě: nový Yonah má pomalejší vyrovnávací paměť, respektive vyšší latenci cache. Podle Anandtechu je důvodem agresivnější mechanismus selektivního vypínání částí paměti, který však znamená větší prodlevy v přístupech k paměti.
Potěšující je, že při podobné velikosti čipu je nový Yonah schopen dodat napříč multimediálními aplikacemi o 16 až 40 procent výkonu více nežli starší generace. Navíc, pro mnoho uživatelů může být zajímavá možnost využití virtualizační technologie Vanderpool, díky které lze současně provozovat vícero systémů nezávisle na sobě na jednom procesoru. Jen málo výkonu navíc slibuje Yonah pro uživatele převážně Office aplikací.
Poznámka redakce: I když jsou výkony nového procesoru Yonah pozoruhodné, jeho spotřeba je méně hvězdná - ačkoliv se jednalo o testovací konfiguraci, navíc spíše ve stolním provedení, spotřeba od 92 do 108 Wattů spolehlivě pošle do kolen většinu akumulátorů během několika málo hodin - kdo tak touží po co nejdelší době provozu, bude na tom zatím zřejmě stále ještě lépe se starším jádrem Dothan. Toto se možná změní s příchodem příští generace procesorů s označením Merom, s již kompletně přepracovanou architekturou a podporou 64 bitových instrukcí. To už snad budou na trhu nativně 64 bitové Windows a také dostatečný počet aplikací, který optimálně využije vícero jader - pak snad bude platit, že víc hlav (jader) víc ví...
Více informací naleznete na stránkách Anandtech (link - nové okno).
