Evropská mise budí pozornost i po splnění základního cíle, tedy vysazení modulu Philae na povrch tělesa s kódovým označením 67P. Dramatické nepříliš šťastné přistání, první data, usnutí a pozdější oživení přistávacího modulu, to byly události, které k misi opakovaně obracely oči veřejnosti. Nyní je to objev molekul kyslíku.
Prvek kyslíku není ve vesmíru nijak vzácný, patří dokonce k nejčastějším. Co je však unikátní, je přítomnost samotného kyslíku. Většinou jej totiž nacházíme ve vazbě s jinými prvky. Takto samotný jej lidstvo zatím objevilo jen v mlhovinách a měsících planet.
Ve vesmíru můžeme přítomnost jednotlivých prvků zjišťovat na dálku. Zpravidla se analyzují jednotlivé vlnové délky odražené části spektra. Na kometě byl využit hmotnostní spektrometr Ptolemy, který vzorek ionizuje a následně zjednodušeně řečeno analyzuje vzniklé ionty, když u molekul měří hmotnost vztaženou k náboji. Takto se dá samozřejmě odhalit i malé množství prvků.
Co tedy objev samostatných molekul kyslíku znamená?
Podle studie vědců bernské univerzity zveřejněné v časopise Nature může zpochybnit některé dosavadní teorie o vzniku vesmíru. Molekulární kyslík (O2) na kometě Čurjumov-Gerasimenko musí být podle vědeckého týmu velmi starý. Pocházet by mohl už z dob vzniku komety a tedy i z dob vzniku sluneční soustavy před miliardami let.
Vědci vysoké množství kyslíku na kometě zjistili na základě analýzy plynů unikajících z tělesa při tání způsobeném přibližováním vlasatice ke Slunci. Molekulární kyslík se ukázal být po vodě, oxidu uhelnatém a oxidu uhličitém k překvapení vědců čtvrtým nejčastějším plynem v atmosféře komety.
V minulosti vědci molekulární kyslík objevili například na měsících Jupiteru a Saturnu. Jeho přítomnost na kometách však dosud vylučovali.
Sonda Rosetta za letu
Rosetta už dříve přišla při svých měřeních na vesmírném tělese na přítomnost atomů kyslíku, které vznikají štěpením vodní páry ultrafialovým zářením. Zatímco v zemské atmosféře atomární kyslík velmi rychle reaguje s jinými prvky, v atmosféře komety Čurjumov-Gerasimenko je podle vědců poměrně stabilní.
Tým totiž sledoval poměr kyslíku a vody na kometě několik měsíců, aby zjistil, zda budou molekuly plynu odváty slunečním větrem. A to se nestalo.
„Nikdy bychom si nepomysleli, že kyslík může ‚přežít‘ miliardy let, aniž by se spojil s jinými prvky,“ uvedla Kathrin Altweggová z bernského vědeckého týmu. Pravděpodobné podle ní je, že kyslík ještě před vznikem sluneční soustavy zamrzl v jádru komety.
„Možnost, že by kyslík mohl patřit k prapůvodním látkám, otřese jistě hned několika teoretickými modely o vzniku sluneční soustavy,“ dodala Altweggová.
Převládající teorie vzniku sluneční soustavy předpokládá chaotické, kolizemi poseté míchání hmoty proudící od a k nově stvořenému Slunci.
Aby však z té doby přetrvala nedotčená ledová zrna obsahující kyslík, to je v takových dramatických změnách v podstatě nemožné, myslí si podle serveru Phys.org vědci. Objev by tak mohl ukázat, že proces byl ve skutečnosti poněkud „mírnější“.
Molekuly kyslíku tak musely „přežít v temných molekulárních mračnech, ze kterých byly pravděpodobně vytvořeny komety, jak je máme dnes,“ řekla Altweggová.
Dlouhá cesta na kometu
Sonda Rosetta nesla modul velký asi jako pračka ke kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko deset let. K přistání došlo ve vzdálenosti 551 milionů kilometrů od Země.
15. listopadu 2014 |
Modul Philae se v úterý 11. listopadu 2014 dostal na povrch komety díky manévru, který se však nepovedl zcela podle plánů. Muselo se hlídat množství parametrů. Především se sonda Rosetta musela dostat na správnou dráhu, ze které mohla modul vypustit.
„Pád“ modulu trval zhruba sedm hodin a nepohyboval se přímo k povrchu. Měl stále nějakou zbytkovou dopřednou rychlost, která modul po parabolické dráze nakonec dovedla na povrch.
Philae se však po dopadu nepodařilo udržet na povrchu a odrazila se na méně vhodné místo, přičemž poskočila dvakrát. A vědci ji nemohli lokalizovat. Později se zjistilo, že se nemohla zachytit kvůli problémům s přítlačnou tryskou a nevyužitými kotvami.
11. listopadu 2014 |
Navíc kvůli stínu z útesu, pod kterým se usadila, mohla své solární panely využívat jen tři hodiny v rámci 24hodinového cyklu. Původně se počítalo s několikanásobně větším přísunem energie ze Slunce, kdyby zůstala na místě prvního přistání.
InfografikaCesta a přistání modulu Philae |
To se negativně projevilo na délce, po kterou mohla na povrchu komety pracovat. Baterie Philae měly vydržet 64 hodin, ale s touto dobou se počítalo jako s nouzovým řešením. Energie se totiž měla získávat i ze solárních článků.
I tak se modulu před jeho hibernací loni 15. listopadu podařilo splnit většinu úkolů a informace poslat přes Rosettu k analýze na Zemi. Výsledky mají vědcům pomoci při zkoumání historie naší sluneční soustavy, která se zformovala zhruba před 4,6 miliardy let.
Na konci loňského roku se pak jen nesměle doufalo, že by při cestě komety ke Slunci mohla Philae dostat ze svých panelů dostatek energie, aby se mohla znovu probudit. V červnu byla tato teorie potvrzena, když se modul ozval.
